Klíčová otázka: Rozhodne, zda svou knihu dokážete prodat 

Jsou autoři, kteří nikdy odpověď nenajdou, a dokonce i autoři, u nichž odpověď skutečně neexistuje. Takoví zpravidla končívají s hromadou knih ve sklepě. Řeč je o nejvíce nenáviděné otázce, kterou autorům pokládám. Možná ji budete nenávidět také, ale zodpovědět si ji prostě musíte. A to zejména proto, že vám ji ten váš vydavatel na 90 % nikdy nepoloží, a vy přitom s odpovědí přijít nutně potřebujete… Kvůli sobě.

Těch vět, které autoři neslýchávají rádi, je víc. Jako první ze všech většinou přichází zjištění, že na váš rukopis nikdo nečeká, a že v tradičním nakladatelství si ho téměř jistě nejenže nepřečtou, ale možná ani zběžně neprolétnou, a většině z nich asi nebudete stát za odpověď. Neodpověděli ani mně, a to jsem chtěl jen vědět, komu u nich poslat svou (již vydanou) knihu, aby na ni mohli odmítnuté uchazeče odkazovat.

Kdo je dostatečně ukotven v realitě a „v obraze“, tomu to ani říkat nemusím a dojde k tomuto závěru sám (někdo o tradičním nakladatelství ani nezapřemýšlí). Ten, kdo si sice dělá naděje na úspěch, ale hlodá v něm červík pochybnosti, zeptá se, a pak je na něm, zda mi uvěří, nebo se připojí k poslední skupině, která si na to potřebuje přijít vlastním pokusem. 

Pokud chcete uspět u tradičního nakladatele, vydejte první knihu sami, a postarejte se, aby byl její úspěch vidět. A nabídněte jim až tu další. Znásobíte tak své šance.

Nepodílíme se…

Druhá otázka, kterou často dostávám je, zda se bude vydavatelství podílet na nákladech. Takové byznysmodely sice existují, ale nejsou nijak rozšířené. Kdyby vydavatel do knihy investoval, bude mít zájem i na prodeji, a tudíž by měl převzít i svůj podíl na propagaci. Pokud to udělá s jedinou knihou, šlo by to. Ale jakmile by si takhle nabral knihy 3, 5 knih nebo víc, nezbude mu čas na propagaci ani jedné z nich, ledaže by byly všechny pro jednu jedinou cílovku. Časem by asi také vznikly diskuse o tom, kdo dělá pro propagaci dost a kdo ne, a kdo si tedy zaslouží jaký díl ze zisku.

Podle mě je to v praxi jen velmi málo proveditelné, a mnohem přínosnější pro rozšíření knihy je, když investor i marketér jsou jedna a ta samá osoba – autor, který má na starosti pouze jednu jedinou knihu a může se tak její propagaci věnovat naplno.

… a nepropagujeme

Tím jsem v podstatě zahrnul další větu, kterou autoři nemají rádi. Zatímco některým jde při předchozím dotazu spíše o spolupodílnictví na nákladech, jiným příliš nejde o peníze, ale více strategizují: Spíše kalkulují s tím, že kdyby se vydavatelství podílelo finančně na vydání, pomůže mu pak právě s propagací knihy, protože to bude v jeho zájmu.

Bez ohledu na model vydávání – ať již knihu vydáte zcela po vlastní ose, nebo s pomocí vydavatelství – jako autoři a investoři jste za marketing své knihy zodpovědni vy. Pouze vy chápete její přednosti, cílového čtenáře a to, co ho ke koupi vaší knihy přesvědčí. Nikdo jiný to neudělá lépe a peníze nikdy nemohou být takovou motivací, jako touha autora, aby jeho dílko lidé četli. Navíc je kniha příliš levný produkt, aby dávalo smysl ji propagovat z ekonomických důvodů. Jednoduše řečeno, téměř čímkoli byste za stejnou dobu vydělali více – i prací na pokladně v řetězci.

Jste-li přesto přesvědčeni, že je to pro vydavatele „příležitost“ a na vaší knize by se „napakoval“, tak to otočím: Pokud je to tak skvělá investiční příležitost, proč ji tedy nechcete naplno využít vy sami? Troufnu si tipnout, že hlavním důvodem nebude altruismus, ale spíše pochybnosti…

Jdeme na to

Když je autor smířen s myšlenkou, že náklady i propagace jsou na něm (a seznámím ho se sbírkami a sponzoringem, aby to nemusel platit sám), a chápe i to, že mu s propagací sice poradím, seč budu moci, ale praktické provedení je na něm, teprve poté se dostáváme k té tolik nenáviděné otázce.

Nejdřív však musím často překonat jeho přesvědčení, že jeho kniha je pro každého. Nejsnáze se to vysvětluje na příkladech knih, které miluje či vůbec nečte on, protože si uvědomí, že ani on nečte všechno a určité typy knih by si nikdy nekoupil (zacílení jsem věnoval celý článek).

Teprve když pochopí, že hledáme jen ty, kdo budou z jeho knihy nadšeni nejvíc, můžu přijít s vydavatelskou otázkou otázek: 

„Kdo by to měl číst, a proč?“

Když po někom něco chcete, nadto po někom cizím (třeba aby vytáhl peněženku a obětoval mnoho hodin času čtení vaší knihy), musíte mu dát důvod. Říci mu, proč to má udělat, navnadit ho. Každého zajímá především to, „co je v tom pro něj“, taková je naše přirozenost. Všichni chceme, aby pocitově náš zisk vždy převažoval nad ztrátou, a dokud o tom nejsme přesvědčeni, nic nekoupíme.

Protože je kniha levný produkt, je to emoční rozhodnutí. A vy potřebujete vědět, jaké emoce cílovku přimějí koupit a ty u nich vzbudit, obálkou a hlavně anotací. U různých lidí způsobují ty samé věci zcela rozdílné emoce, už jen proto je zjevně zcela vyloučené „cílit na všechny“.

Kdo?

Konkrétní odpověď si musíte dát sami: Je to skupina lidí, kteří budou z vaší knihy nejvíc nadšeni. Ti, kterým do života přinese nejvíce světla nebo jim nejvíce pomůže. Ti, kteří o ní budou mluvit a doporučovat ji dál a dají vám nejlepší recenze.

Proč?

Řekněte to jednou větou. Co pro ně kniha udělá? Jak zlepší jejich život a co jim přinese?

Emoce

Nákupy levných věcí jsou skoro čistě emoční rozhodnutí. Jaké emoce potřebujete vzbudit, aby cílovka vaši knihu chtěla?

příklady:

• U Vydej si vlastní knihu, kde je téměř půlka o propagaci, potřebuju cílovce připomenout, že bez propagace nenajdou čtenáře, a emocí je představa, že utratí majlant a kniha se nebude prodávat, protože selžou v její propagaci. Někteří autoři-začátečníci to sice slyší poprvé ode mě, ale je to natolik znepokojivá představa, že mi možná začnou naslouchat i přesto.
• U vodácké série (na konci podzimu) už ta emoce, že příští voda je strašně daleko a zima bude dlouhá a hnusná, u mé cílovky existuje. Já jim ji jen připomínám. Protože – opět z podstaty člověka – musí nás něco nejdřív zabolet, abychom pohnuli zadkem a něco udělali, byť by šlo pouze o koupi knihy. Proto jim připomínám tu dlouhou zimu (šťouchám do bolístky), a pak nabízím rozhřešení v podobě série zábavných knih vodáckých povídek jako léku na dlouhé nevodácké večery.

Proto mluvím o léku a bolesti. Bolest potřebujeme znát, abychom do ní mohli trochu rýpnout, jinak se náš potenciální zákazník k nákupu nikdy nerozhoupe. Už jsme prostě takoví. Teprve když to trochu zabolí, přestože je to pouhá myšlenka, jsme přístupni získání řešení, léku, a tím je v tomto případě vaše kniha.

Vaší metou je dosáhnout takového zaujetí a pocitu potřeby vlastnit nebo si přečíst vaši knihu, že knihu koupí maximální možné procento z těch, kteří vaši návnadu či nabídku uvidí. Té cílové mety nikdy nedosáhnete. Vždycky je co zlepšit, a nic nefunguje stejně dobře navěky, to jsou v marketingu neměnná fakta. Proto je to věčná cesta provázená otázkou: „jak to můžu udělat ještě líp?“. Nikdy byste se na ni neměli přestat ptát, dokud nemáte zcela vyprodáno a nechcete s vydáváním skončit.

Ale jedno musíte vědět od samého počátku.

Jinak nevydávejte knihu.

Ano, to myslím zcela vážně. Musíte to vědět, bez toho jste podle mne odsouzeni k neúspěchu.

„Kdo by to měl číst, a proč?“

Nic jiného po vás vědět nechci. Zkuste to jednou větou. V komentářích. Kdo by měl vaši knihu číst, a proč? Klidně anonymně. Zkuste to. Odpovídám hned, jak můžu…

Jiří Nosek průvodce autorů českým knižním bludištěm o blogu a mé cestě k autorskému vzdělávání

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny
Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat