NOVĚ všechny informace o vydání knihy na jednom místě – uspořádané a popořadě!

Tento blog píšu, abyste si nemuseli projít stejnou uličkou pokusů a omylů jako já a vyzobávat střípky informací v zahraničí.

Chci jím pomoci všem, kdo se chtějí vyznat ve vydávání knih a jejich propagaci – ať už knihu vydanou máte a chcete zvýšit její prodeje, nebo svou knihu teprve píšete.

Co vám může nabídnout tento blog a e-booky?

  • Zjistíte, jakou knihu přesně chcete a  jaké máte možnosti
  • Vyznáte se v pojmech, které s vydáním knihy souvisí
  • Dokážete svou knihu vydat i bez pomoci velkých nakladatelů
  • Naučíte se svou knihu zdarma propagovat na internetu a vytvoříte si vlastní okruh čtenářů
  • Ušetříte spoustu času, peněz i energie
  • Naučíte se promyšleně zvyšovat své prodeje

Dvakrát jsem zažil, jak umí bolet autorská nevědomost.

Od té doby ji vymítám.

Moje maminka Věra toužila být spisovatelkou. Svůj první román poslala do dvou tradičních nakladatelství. Když se po půl roce odhodlala odpovědi zaurgovat, z obou přišel velmi rychlý e-mail, že se jim její kniha nehodí do edičního plánu.

Je to asi nejčastější forma odmítnutí. Po letech jsme zjistili, že ji tenkrát ani nečetli.

Rozhodla se, že svou knihu vydá za každou cenu. Třeba sama. To jsme si dali…

Psal se rok 2004. Informace o vydávání vlastním nákladem u nás neexistovaly. Na zaplacení profesionálního sazeče nebylo, máma počítala každou korunu. Naštěstí jsem měl kamarádku grafičku, ochotnou dát mi nalejvárnu.

Sehnal jsem si načerno jednu z prvních verzí InDesignu a s pouhými holými základy a téměř nulovými informacemi, jak má kniha vypadat, jsme knihu nakonec dokázali připravit tak, aby nám ji tiskárna neomlátila o hlavu.

Máma pak knihami nacpala batoh a jala se objíždět knihkupectví.

Všude se jí vysmáli. Nevěděli jsme ani to, že potřebujeme distributory, aby se s námi knihkupci vůbec bavili.

Pak si teprve její knihu přečetl první recenzent a strhla se bouře. Najednou nešetřili superlativy a ihned přišla nabídka na tradiční vydání.

Když bouře utichla a máma spočítala, kolik na její knize vydělali jiní a kolik zbylo na ni, pochopila, že takhle se psaním nikdy neuživí.

Všechny další knihy už si vydala opět sama. Ke dnešku je jich 23 a díky tomu, že byla ochotna do nich sama investovat, splnil se jí sen: Uživí ji psaní. Celé dny může sedět doma a věnovat se tomu, co ji v životě baví nejvíce.

Jak mě mrtvice poslala
na hloubkový ponor do světa knih

Knížky jsem jí i nadále sázel já. Ale to nebyla má práce. Pouze její zpestření. Byl jsem profesí fotograf a nechtěl jsem na tom nic měnit. Ale člověk míní a život mění…

Ve 34 letech a plné síle jsem dostal mozkovou mrtvici, ochrnul jsem na pravou polovinu těla a s pohybově náročným fotografováním byl konec. S mrtvicí jsem přišel i o své oblíbené musado a své největší koníčky.

Já jsem byl ale zvyklý na neustálou aktivitu. Nudit jsem se neuměl.

Tak jsem si vzpomněl na svůj dávný sen mít ve své knihovně po dlouhé době konečně novou čtivou vodáckou knížku. Řekl jsem si, že když to neudělám já sám, neudělá to asi nikdo. Sázet jsem už uměl. Ale mělo to jiný háček…

… vydat knihu stojí spoustu peněz – které jsem jako čerstvý nezaměstnaný invalida neměl. Řekl jsem si ale, že je brzy stahovat gatě, když je brod ještě daleko, a pustil jsem se do příprav.

Trvalo mi celé dva roky, než jsem měl dost materiálu, a za tu dobu se mi podařilo pomalu a horko těžko našetřit z hubeného důchodu a přivýdělků peníze na tiskárnu.

Ale jakmile jsem knížku držel v ruce, na oněch 67 000 Kč jsem téměř zapomněl. Najednou jsem hluboko uvnitř věděl, že to mělo smysl a stálo to za to.

Je nevylíčitelný pocit být otcem něčeho, co by bez vás nevzniklo a co bude dělat radost dalším stovkám či tisícům lidí ještě za desítky let!

V prvních měsících se kniha prodávala dobře, ale po Vánocích její prodeje klesly. Řádově. To byl problém, protože jsem doufal, že se mi investované peníze z prodejů vrátí. Ta díra v rozpočtu neměla zůstat.

Až do té doby pro mě „MARKETING“ bylo sprosté slovo a myslel jsem, že propagací se někomu musím vnucovat.

Na knížce mi však záleželo, takže jsem se rozhodl dát mu alespoň šanci. Změnily se mé priority a bylo potřeba do toho kyselého jablka kousnout.

Začal jsem hledat informace, jak prodeje zvýšit.

Tehdy jsem zažil ošklivé zklamání i já.

Stejně jako předtím, ani informace o tom, jak zvýšit prodejnost knih, v češtině vůbec neexistovaly. V zahraničí bylo zase 70 % informací jen o Amazonu KDP a dalších podobných službách, nepoužitelných v českém prostředí.

Začal jsem horlivě pročítat všechno, co jsem našel, odebírat podcasty, stahovat e-booky a poslouchat rozhovory s americkými autory, kteří knihy prodávají po tisících, aniž by za nimi stál kapitál nebo nakladatelství. Dva roky jsem dvě hodiny denně doslova ležel ve studiu propagace knih. Pomalu jsem si ze střípků informací vytvořil mapu, jak o knihách říkat světu, aby je někdo kupoval.

A zároveň jsem si umínil, že se už žádný další autor nesmí ocitnout v takovém informačním vzduchoprázdnu jako já, a začal jsem se o nově získávané vědomosti dělit s ostatními.

Od blogu přes knihu k Akademii

Začal jsem psát blog a zároveň jsem experimentoval na svých vodáckých knihách a používal je jako svou laboratoř, abych zjistil, co funguje a co ne. Též jsem pozorně sledoval aktivity a výsledky autorů více než 200 knih, které jsem za tu dobu vydal.

V roce 2019 jsem všechny své vědomosti shrnul do knihy, která se stala základem vzdělání pro autory, za kterými nestojí velké tradiční nakladatelství, a zároveň jsem pro ně založil soukromou facebookovou skupinu, kde si mohou radit a předávat informace navzájem.

Nezapomněl jsem ale, že tím nejcennějším je při vydání knihy ČAS. Je to jako s dětmi: Malé budou jen jednou a nechcete to prošvihnout.

Propásnete-li okamžik, kdy je kniha čerstvá, už to nikdy nedoženete!

Jako autoři se tedy většinou potřebujeme naučit co nejvíc za co nejkratší dobu. To dokáže nabídnout pouze videokurz.

Proto vznikla Autorská akademie, ve které získáte informace koncentrované a v tom nejlépe konzumovatelném formátu, protože videa se dají sledovat při obědě a MP3 poslouchat třeba při jízdě v autě.

A v soukromí?

Stále fotím, jsem vodák a tramp, miluju noci pod širákem a mnohohlasy při společném zpívání. Hraju na kytaru.

Zimy trávím nejraději v JV Asii – Thajsku, Myanmaru nebo Vietnamu, kde mám díky časovému posunu víc času na focení.

V r. 2020 jsem se přehoupl přes pětačtyřicátý rok.

Jaké by to bylo, kdybyste dokázali dokončit aspoň jeden ze snů, který máte?

Kdyby se vám podařilo dotáhnout to do konce?

Co kdybyste svoji knihu nacházeli na pultech knihkupectví po celé republice, dělali autorská čtení a autogramiády a měli své vlastní čtenáře?

Mnoho autorů ustrne na půli cesty. Dopíše svou knihu a vloží ji do šuplíku.

Pořád není ta nejlepší příležitost k vydání nebo zrovna nejsou peníze – a spousta knih v těch šuplících zůstane navždy.

Takové knihy jakoby nikdy nebyly napsány. Všechny ty hodiny a dny, které jste strávili psaním, jako byste vyhodili do koše, pokud svou knihu nikdy nevydáte.

A přitom nikdy nepoznáte, jak malý krůček vám chyběl, aby se váš život změnil.

Vždycky, když dosáhnete nějakého snu nebo cíle, který se vám na začátku zdál obrovský a složitý, váš život se změní. Jste na sebe hrdí, že jste dokázali něco velkého dokončit, máte víc odvahy do každé další věci, do které se pustíte.

Můžete se dokonce i bez tradičního nakladatelství stát i autorem na plný úvazek, nebo si aspoň pořídit k zaměstnání malý vedlejší příjem.