O sbírkách a crowdfundingu upřímně

O tom, že vydání knihy nemusí být zásah do vašeho rozpočtu píšu pořád, ale tak detailní a otevřený popis crowdfundingové kampaně neboli sbírky jsme tu ještě neměli.
Mnohokrát děkuji autorce, že se s námi o svůj příběh podělila tak podrobně, že to lze téměř použít jako návod pro plánování vaší vlastní sbírkové strategie!

Kniha Jany Kašparové Tancuj si svůj sen je „hořkosladký příběh o dospívání, lásce, společenském tanci a touze zvítězit. Román o dívce nejen pro dívky, ale taky pro jejich rodiče a učitele. A pro všechny milovníky tance.“

Cílová částka sbírky byla 110 000 Kč a vybrala se celá, ale skladba příspěvků a celý popis průběhu sbírky je více než inspirativní.

JN: Co vás přivedlo k nápadu vybrat na knihu na startéru?  

JK: Během třičtvrtě roku po dopsání jsem rukopis rozesílala do některých klasických nakladatelství, ale nebyla jsem úspěšná. Věděla jsem přesně, že chci papírovou knihu, která bude k dostání v klasických knihkupectvích, proto jsem zavrhla vydání e-knihy nebo bookla.cz (print on demand).

Běžné startovače mě zpočátku vůbec nenapadly, protože jsem věděla, že nemám žádné zkušenosti, žádné kontakty na redaktory, korektory, grafiky apod., zároveň jsem věděla, že nechci mít tisíc kusů knihy pod postelí, a už vůbec jsem si nebyla jistá, jestli bych je dokázala prodat. Volba tedy padla na Pointu, kde jsem se zaregistrovala, vložila informace o knize a vydala se touto cestou.

JN: Co pro vás bylo na sbírce nejtěžší?

JK: Jednoznačně jsem se celou dobu bála toho, že budu muset oslovovat lidi, vnucovat se a žebrat. Začínala jsem s nulovou komunitou, na facebooku jsem měla tou dobou kolem 80 přátel, ze kterých cílová skupina byla asi desetina. Zároveň ale tato desetina měla ty správné kontakty a nápady, jak povědomí o knize šířit dál, což jsem zjistila až mnohem později.

Vytvořila jsem si autorskou FB skupinu, ve které jsem cca 2x týdně zveřejňovala novinky o sobě a o knize, vybízela ke sdílení a lajkování, plus jsem všechny potenciální podporovatele kontaktovala po messengeru či mailem. Otevřela jsem spoustu roky nečinných konverzací a dozvěděla se novinky ze života přátel, na které v posledních letech nebyl čas.

Zároveň jsem ale všechny rozhovory končila dotazem: „A už jsi slyšel o mojí knize? Vybírám na ni peníze v kampani…“ Ještě dneska se za tyto rozhovory stydím, ale bez nich by to nešlo. Jeden kamarád mi dokonce rovnou napsal: „Ale ty mi píšeš jen z obchodních důvodů, a to se mi nelíbí.“

V průběhu kampaně pak bylo třeba některé lidi oslovit opakovaně. Stačilo jen, abych je poprvé zastihla v nevhodnou dobu a už si na žádnou kampaň druhý den nevzpomněli. Někteří dokonce kampaň propásli a psali mi až později, že chtějí taky přispět.

Těžké taky bylo nedívat se dvacetkrát denně na stav vybírané částky 😊 a vydržet ty nervy až do konce. Asi by mi tehdy pomohlo, kdybych věděla, že nárůst nemusí být lineární, ale naopak po dosažení více než poloviny (částky, nikoli času) se pak může zbytek vybrat během pár dnů.

JN: Jak dlouho Vám trvala příprava na ni?  

JK: Ač jsem zčásti chaotik a přebíhám mezi spoustou aktivit jak v praktickém životě, tak ve své hlavě, příprava na kampaň a kampaň samotná vyžadovala plán. Protože Pointa avizuje, že kniha vyjde cca půl roku po ukončení kampaně, věděla jsem, že pokud chci knihu dostat na vánoční trh, měla by kampaň proběhnout přibližně v březnu. Jak jsem už říkala, začínala jsem od nuly, bez podpůrné komunity, takže jsem v lednu začala s přípravami, budováním komunity a paralelně s tím jsem na Pointě hledala knižní kolegy.

Ze studijních důvodů jsem na pár knížek na Pointě tou dobou přispěla, ale ani jednou mě neoslovily nabízené odměny. Proto jsem asi měsíc věnovala vymýšlení odměn, domlouvání „sponzorů“ z řad kamarádů, kteří by mohli do kampaně dát nějaké slevy. Nakonec se podařilo, ale ve výsledku nebyl o tyto odměny vůbec zájem.

Během ledna a února jsem do své Facebookové skupiny dávala novinky o sobě a svojí tvorbě obecně, pak jsem přiznala blížící se kampaň a 14 dní před startem kampaně jsem začala rozesílat informace o kampani. Začátkem března potom kampaň odstartovala.

Měla jsem přibližný plán, že budu dvakrát týdně až obden zveřejňovat novinky na FB, většina postů ale byla dílem náhody.

Myslela jsem si, že až se řekne „start“, už to bude bez práce. Ale nebyla to pravda, každý den jsem trávila přibližně hodinu až dvě večer u počítače, oslovovala jsem další a další lidi, potenciální sponzory, chystala příspěvky na FB, soutěže atd. V průběhu kampaně jsem vzala na milost i Instagram, bylo to pozdě, ale pomohlo to.

Teprve až 2 dny před koncem kampaně už částka narůstala zdánlivě sama, bez mého přičinění.

JN: Co vám během sbírky nejlépe fungovalo?  

JK: Řeknu prvně, co nefungovalo. U mě neměly úspěch odměny ve stylu slev kamkoliv. Naopak největší úspěch měly ty osobní, tedy kniha s věnováním a setkání.

Nefungovalo posílání mailů, z 300 poslaných se mi vrátily 3 odmítavé, jinak šlo asi vše rovnou do koše.

Co se týče Facebooku, tak mi nefungovaly soutěže a jakékoliv jiné způsoby, jak komunitu rozšiřovat. Měla jsem ve své autorské skupině tou dobou asi 100 lidí, příspěvky se zobrazovaly maximálně 55–60 lidem, lepšího procenta jsem nedosáhla. (Takový organický dosah je téměř zázrak… _{poznámka JN})

Fungovaly jednoznačně osobní věci. Největší úspěchy, co se týče šíření dál a nárůstu vybírané částky, měly osobní fotky s příběhem. Samozřejmě vše se týkalo i knížky, bylo to na ni nějak navázáno. Potom jsem chystala jednu ukázku jako audio a jednu dosud nezveřejněnou na čtení. Další věcí pak byly rozhovory v rádiu a pro lokální noviny.

audioukázka:

ukázka dosud nezveřejněná:

rozhovor pro Libereckou drbnu

rozhovor v rádiu:

JN: Co bylo podle vás pro růst sbírky to podstatné?  

JK: Jak jsem popsala výše – facebooková autorská skupina a Instagram. Podařilo se mi i několik osobních setkání. Někteří přátelé si tiskli letáčky a rozvěšovali je na školách, to bylo zcela mimo moji režii.

Měla jsem kolem sebe pár aktivních lidí, kteří kampaní žili jako já a každý den vymýšleli, komu ještě napíšou a koho osloví. Nijak jsem je neřídila, byla to jejich iniciativa, ale bez nich by to určitě nešlo.

Nakonec se mi během měsíce podařilo vybrat celou cílovou částku (110 tisíc), přičemž se jednalo o 3 větší příspěvky z blízké rodiny a jeden sponzorský dar. Celkem se jednalo o 143 příspěvků, přičemž někteří přispěli víckrát (typicky kniha s věnováním + 1000 Kč dar bez knihy) nebo třeba 2x 99 Kč bez knihy.

Koupené odměny dle počtu přispívajících

JN: Kdybyste dnes dělala sbírku znovu, udělala byste něco jinak? Co a proč?

JK: Změnila bych nejspíš jen drobnosti. Líp bych si zjistila, kde je nejaktivnější cílová skupina. Já jsem cílila na dospívající dívky, které jsou rozhodně aktivnější na Instagramu než na Facebooku.

Nevěnovala bych tolik pozornosti shánění sponzorů na odměny, ale dala bych víc těch osobních. Měla jsem i hodně podporovatelů bez sociálních sítí (rodiče dospívajících dívek), s nimi jsem komunikovala e-mailem, ale podruhé už bych si vytvořila webové stránky. Ty nakonec vznikly až po konci kampaně:

https://kasparova-autorka.cz/

Jiří Nosek průvodce autorů českým knižním bludištěm o blogu a mé cestě k autorskému vzdělávání

Chystáte se vydat svou první knihu vlastním nákladem?
A už máte alespoň základní autorské vzdělání, abyste ji dokázali dostat k lidem?

Nebuďte na to sami!
Připojte se do facebookové skupiny Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat

Hledáte nakladatelství s nejlepšími podmínkami? Dívali jste se už na nakl. KLIKA?

Přejít na kompletní obsah blogu

Jiří Nosek průvodce autorů českým knižním bludištěm o blogu a mé cestě k autorskému vzdělávání