Jak uspět u tradičního nakladatele?

Kapacita tradičních nakladatelů bude vždy mnohem menší, než počet autorů, kteří se o takové vydání ucházejí. Rozhodnete-li se tuto cestu zkusit, měla by být vaše nabídka perfektně vyladěná, abyste v tak obrovské konkurenci vůbec měli šanci uspět. Pro rady, jak na to, je nejlepší jít přímo ke zdroji. Někteří nakladatelé nám totiž v rozhovorech či přednáškách jasně říkají, jaké nabídky u nich budou mít největší šanci na úspěch.

Pro úplnost podotýkám, že sám jsem se nikdy o vydání u tradičního nakladatele neucházel: Nedávalo mi to smysl finančně a nechtěl jsem si projít frustrací plynoucí z takové konkurence. Naprostá většina zájemců nakonec neuspěje a mnohým z nich to vezme vítr z plachet nebo zničí jejich nadšení a sebevědomí, které je zcela klíčové pro další osud rukopisu. Již první knihu, Drž hubu a pádluj, jsem vydal za vlastní úspory. Naše vodácké povídky tak nejsou odkázány na milost a nemilost nakladatele – načasování, obsah i design můžu dělat podle svého a bez kompromisů a po třetí knize je soutěž soběstačná i finančně.

Můj průvodce vydáním knihy od A do Z by asi měl u tradičního nakladatele celkem slušnou šanci, ale zkoušet to mne rovněž ani nenapadlo. Chtěl jsem, aby kniha vypadala přesně podle mého (například o celkem drahou zlatou ražbu bych zřejmě musel svádět úporný boj) a v úvahu nepřipadaly ani cizí zásahy do obsahu – své redaktory jsem si chtěl vybrat sám. Ani můj záměr poskytnout elektronickou verzi za recenzi zdarma by se velmi pravděpodobně nesetkal s nadšením investora.

Největší výhoda tradičního nakladatele, to jest nulové náklady a riziko na straně autora, jsou takovým lákadlem, že jsou nakladatelé přímo zavaleni nabídkami. Většina e-mailů, které jim chodí, je ale špatně připravená, takže vaším zájmem je nastudovat si nakladatelské rady a poslat jim „dokonalou nabídku“. Ta vás nejen vyčlení z davu, ale také nakladateli ukážete, že umíte jednat promyšleně, dobře se připravit a že to myslíte vážně. Perfektní nabídka většinu vaší konkurence v podstatě téměř eliminuje.

Jaké rady nám tedy zástupci tradičních nakladatelství dávají a jak by měla nabídka vypadat?

Jak připravit nabídku

Za shlédnutí určitě stojí tato dvouhodinová přednáška Tomáše Baránka z nakladatelství Jan Melvil, které vydává hlavně knihy o osobním rozvoji. Je to přednáška z think-tankového setkání freelancerů Na volné noze. Několika jsem se také zúčastnil a jsou to velmi užitečné semináře, kde freelanceři sdílejí své know-how na některé z aktuálních témat.

Pokud to se svou knihou myslíte vážně, doporučuji ji shlédnout celou, ale protože zřejmě nejste připraveni hned teď strávit u tohoto článku dvě hodiny, nastavil jsem video přímo na čas 1:19.21, kdy pan Baránek začíná mluvit o tom, jak připravit nadějnou nabídku pro nakladatelství:

V tom, že by nabídka měla být přehledná, jasná a strukturovaná, se shoduje s dalšími nakladateli. Mne ale v Baránkových přednáškách zaujal jiný fakt, o kterém jsem předtím nevěděl, i když dává smysl: Velký tradiční nakladatel má podle něj pár svých „hlavních koní“ – zpravidla autorů, kteří mu nejvíce vydělávají, a když přijde autor nový a neznámý, dostane prý pouze zlomek servisu, který je poskytován autorům protežovaným. Video jsem nastavil přímo na čas 16.24, kde tento fakt zmiňuje. Na základě tohoto tvrzení doporučuje soustředit se spíše na malé nakladatele, kde rozdíl v podpoře knih není tak markantní.

V minutě 1:00.37 pan Baránek komentuje stav na českém trhu s e-knihami, ale já mám lepší zkušenost: E-knihu jsem nedal do distribuce, za recenzi dokonce nabízím vrácení její kupní ceny, a ačkoli její prodeje tvoří cca 50 %, ještě nikdo stovku zpět nechtěl, přestože jsem nadšenou odezvu od čtenářů dostal. Takže podle mě záleží spíše na přístupu a tom, jaký vztah si autor se čtenáři vytvoří.

V 1:06:03 padá první otázka z pléna – podle čeho nakladatelství sestavuje ediční plán. U jiných nakladatelství to zřejmě bude velmi podobné: „…z těch, které nepovažujeme za sr**ky, vybíráme ty komerční.“ Kvalita stačí málokdy, komerční potenciál je hlavním kritériem, a je to logické. Nakladatel je podnikatel, nikoli charita.

O protežování „hlavních koní“ mluví i Baránkův kolega ze stejného nakladatelství Vít Šebor. V jeho přednášce se skrývá i další užitečná informace, na kterou bude dobré si vzpomenout, kdybyste s nakladatelstvím někdy uzavírali smlouvu. Video je nastavené na minutáž 38:00, kde zazní, že „obvyklá doba, na kterou postupujete výkon autorských práv (link na čl.) v licenční smlouvě, je u slušného nakladatele pět až sedm let. Ale pozor, někteří nakladatelé to stále zkoušejí, že dají do smlouvy ,na dobu trvání autorských práv‘, což znamená navěky…“:

Když už jsme u přednášky Víta Šebora, mohla by vás zajímat i část, kde zmiňuje, jaké výhody a nevýhody vidí na samovydání, kdy si uděláte úplně všechno sami (46:16), a hned poté stručně popisuje fungování českého trhu.

A do třetice Vít Šebor, čas 47:11 a vydání vlastním nákladem, ale s pomocí nakladatelství.

Myslíte-li to vážně, shlédněte videa celá. V článku jsem udělal jen velmi stručný výtah hlavně pro autory, kteří se snaží pouze zorientovat a k celým videím se vrátí později.

Rozhovory o řemesle

Velký kus práce pro české autory odvedla spisovatelka Veronika Matysová. Pokud píšete, nesmíte minout její FB skupinu „Odstartujte svoji knihu“, kde čeká na 5 000 dalších psavců, aby vám pomohli s příběhem, postavami, pointou, spádem i s tím, jak hlavní postavu bodnout, aby přežila, ale měla žádoucí komplikace nebo s autorským blokem.

V této chvíli nás ale víc zajímá další její práce, a to jsou její Rozhovory o řemesle se zástupci českých nakladatelství (Brána, Euromedia, Fantom Print, Host, Mladá fronta a Paseka):

1. část: Jak připravit rukopis k odeslání do nakladatelství

2. část: Co vše se s rukopisem děje od chvíle, co dorazí do nakladatelství, než se ocitne na pultech knihkupectví

3. část: Propagace knih českých autorů a doporučení pro všechny, kdo by rádi vydali knihu

Narozdíl od Tomáše Baránka většina ze zpovídaných nakladatelů preferuje zaslání celého rukopisu. Nejobsáhlejší popis poskytla Mladá Fronta:

„Čím přehlednější a úplnější prezentaci svého titulu autoři pošlou, tím větší šanci na úspěch mají … napsat poutavý průvodní dopis s představením knihy i sebe (jestli již autor něco publikoval, jestli si píše blog a má nějakou fanouškovskou základnu, jak je schopný podílet se na propagaci), přiložit anotaci o rozsahu cca 800 znaků, synopsi díla cca na stránku a kompletní rukopis, aby bylo možné obratem vyhodnotit, zda je nabídka lákavá a zda dílo vůbec zapadá do profilu nakladatelství a jeho potřeb pro následující ediční období. Pokud autor pošle již průvodní dopis plný chyb a stylistických nedokonalostí, nelze počítat s přílišnou šancí na úspěch … je opravdu důležité, aby si autoři uvědomili, že o místo v edičním plánu musejí „zabojovat“, a to s konkurencí autorů českých i zahraničních.“

Stručný výtah:

Každý týden přijde do nakladatelství průměrně asi 3–5 nabídek rukopisu.
Kromě zavedených autorů musí jít o dílo již dokončené.
Pokud rukopis posíláte do více nakladatelství, nesmí to být znát.
Pozornost věnujte nejen nabídce, ale i průvodnímu dopisu: „Ve spoustě případů je už průvodní mail takových „kvalit“, že načtení byť jediného odstavce připojeného textu je jasná ztráta času.“

Rozhovory uzavírá Paseka větou, kterou podepíšu a doporučuji všem, aby na tom zapracovali bez ohledu na to, zda svou knihu chtějí vydat tradičně nebo sami. Doporučuje (autorům), „… aby si v několika větách výstižně a přesvědčivě zformulovali, o čem jejich kniha je a proč by ji měli jiní lidé číst. Pokud tohle nedokážou, nebudou umět knihu ‚prodat‘ ani nakladateli, ani čtenářům.“

Na některé z těchto materiálů jsem natrefil díky tipům v naší Facebookové skupině „Jak si vydat knihu, a pak ji i prodat.“ Pokud vám záda nekryjí profesionálové, nechte si pomoci alespoň od sobě podobných – autorů jako vy.

Jak dlouho jste odhodláni to u tradičních zkoušet? A jaký zvažujete postup pro případ, že byste neuspěli? Napište mi do komentářů!