Úspěch knihy začíná ve vaší hlavě

Úspěch začíná v hlavě. Nemáte-li správně nastavenou hlavu, bude pro vás vydání knihy spíš halda trápení. Bez správně nastavené hlavy nejspíš nezvládnete propagaci, a až půjde do tuhého, nebudete mít dost šťávy na překonání všech překážek.
Hledal jsem dlouho autora, který má správný mindset, využívá páky a moderní technologie, zkrátka dělá všechno příkladně – ale žádného „ideálního“, který by mohl posloužit jako příklad, jak dnes vydávat knihu, jsem v Čechách nenašel.
Našel jsem ho ale – přesněji ji – hned „za rohem“, v Německu. A udělali byste velkou chybu, kdybyste si rozhovor s ní nepřečetli… Přemýšlejte jako ona a máte napůl vyhráno.

Dlouhá léta jsem v Čechách hledal autora, který by se na vydání knihy připravoval tak, jak se to má dělat. Den vydání („Den D“) je totiž okamžikem, kdy má všechno vyvrcholit, nikoli začátkem. Jenže drtivá většina autorů dopíše a hned shání korektora a vydavatele, aniž by jim docházelo, že pokud nemají pro Den D připravené publikum, kterému by o své knize mohli říct, dělají zbytečnou práci a jen vyhazují peníze za svůj možný budoucí bolehlav.

Máte-li zájem o úspěch knihy, nejen o její vydání „pro sklep“, je třeba se zajímat o propagaci a začít budovat publikum už 1–2 roky před dnem vydání. Bohužel, uvědomují si to zpravidla jen ti, kdo to se svým psaním myslí opravdu vážně a nejsou ochotni riskovat selhání, zatímco autoři jediné knihy propadají představě, že jejich kniha je tak dobrá, že si ji lidé sami najdou. Což je omyl, na který přicházejí až ve chvíli, kdy mají plný sklep knih.

Nenechte se mýlit: Vydání první knihy vyžaduje vždy stejné množství práce (předem!) bez ohledu na to, zda to bude i vaše poslední kniha, nebo se tím chcete živit. Vydání první knihy je vždy nejtěžší – a nemluvíme o ničem jiném, než je příprava její propagace. Ta vám zabere rok nebo dva před vydáním, a nijak se tomu nevyhnete, pokud svou knihu nechcete zazdít.

Andrea Wilk tu morálku měla – a začala se zajímat rok předem. Přesto v rozhovoru říká, že to uspěchala. A já s ní zcela souhlasím. Rok je ještě málo, pokud vám na knize opravdu záleží. Je to málo – ale je to pořád mnohem víc než nic, které své knize poskytne většina autorů. Bohužel jim v tom napomáhá i jejich vlastní mozek. Díky kognitivním zkreslením máme tendenci se domnívat, že jsme výjimka a „u nás to bude jinak“.

Nebude. Ale dokud knihu sami nezazdíte, asi mi nebudete věřit. Přesto budu i nadále zkoušet probudit vás, dokud ještě máte šanci s tím něco dělat. A jsem paní Wilk vděčný, že vám dá nahlédnout do hlavy skutečného autora – v tomto případě autorky. Třeba vám zahraje na tu správnou strunu a všechno se vám spojí do velkého POCHOPENÍ…: Na vaši knihu nikdo nečeká. Je to pouze na vás. Umíte za ni přijmout zodpovědnost?

Rozhovor s Andreou Wilk vedla jiná známá autorka, Joanna Penn. Jako každý ústní rozhovor tedy obsahoval i plevelná slova a podobně, a také se v některých místech netýkal ničeho využitelného pro české prostředí. Tyto části jsem tedy vynechal a zachoval jen to, co je podle mého názoru přínosné. Zájemci si mohou přečíst originál ZDE.

Autorské myšlení a publikování v Německu s AD Wilk

Joanna: Andrea Wilk je německá autorka více než třiceti knih v žánrech romance, thriller a non-fiction. Je také autorkou knihy v angličtině, 15 Keys to Set your Creative Mind for Success and Happiness. Vítej v pořadu, Andreo. (…) Pověz nám nejdřív trochu více o sobě a o tom, jak ses dostala k psaní a samovydávání.

Andrea: Ano, ráda. Jsem Andrea Wilk. Pocházím z Berlína v Německu. Začala jsem psát před sedmi lety. No, to není úplně pravda, protože jsem začala psát, když jsem se naučila psát. Když mi ale bylo 14 let, nevyhrála jsem soutěž v psaní, a tak jsem se snu stát se spisovatelkou vzdala.
Pak, o 20 let později, když mi bylo 34, jsem se k tomu snu vrátila. Od té doby píšu. O rok později jsem vydala svou první knihu a téměř okamžitě jsem se tím začala živit. Moc si toho vážím a cítím za to velkou vděčnost.
Naučila jsem se toho tolik od ostatních lidí, lidí jako jsi ty, takže mám pocit, že sdílení toho, co se učím a své zkušenosti, je součástí mé cesty a patří to ke mně. Proto také píšu knihy pro autory a mám YouTube kanál v Německu a chystám se začít jeden i v angličtině.

Joanna: Takže jsi zmínila, že jsi začala psát pořádně ve věku 34 let, a brzy poté ses tím začala živit. To některé lidi překvapí. Tak nám řekni: Jak jsi začala se samovydáváním? Šla jsi někdy tradiční cestou? Jak jsi došla od ničeho k tomu, že se tím živíš?

Andrea: Jsem samostatně výdělečně činná už 17 let, takže tehdy to bylo už 10 let. Od začátku jsem věděla, že nechci jít s vydavatelstvím, protože pro mě znamená hodně svoboda a jsem trochu netrpělivá, takže jsem to chtěla mít hotové co nejrychleji.
Rok jsem se učila hodně o samovydávání, všechno, co jsem mohla zjistit. Tato kniha, kterou jsem tehdy vydala, byla romance, a ten příběh mi v hlavě ležel snad odjakživa. Takže to byla speciální kniha a myslím, že čtenáři se s ní spojili právě proto.
Dělala jsem hodně marketingu. Dělala jsem všechno, co jsem mohla tehdy udělat bez použití většího množství peněz. Pracovala jsem s bloggery, a bylo to v roce 2018. Samovydávání v Německu skutečně začalo v roce 2012.

Lidé už věděli, že samovydané knihy si někdy zaslouží být čteny, ale byl to jen začátek toho trhu. Takže mám pocit, že jsem udělala hodně a mnohé jsem se naučila, ale samozřejmě tam byla i trocha štěstí.

Rok jsem se učila hodně o samovydávání, všechno, co jsem mohla zjistit. (…) Dělala jsem hodně marketingu. Dělala jsem všechno, co jsem mohla tehdy udělat bez použití většího množství peněz.

Joanna: Řekni lidem něco o knižní kultuře v Německu. Je to velmi tradiční knižní kultura, že? Takže mám pocit, že romance a fantasy a podobné věci mohly být tradičním trhem nedostatečně zastoupeny?

Andrea: To bych neřekla. Německý trh je docela široký, protože máme rádi knihy. Němci čtení milují.
Máme třetinu velikosti knižního trhu v USA, což je úžasné. Lidé mají tendenci číst hodně knih. Ne jen jednu knihu, ale mají tendenci číst jich mnoho, a naše knihkupectví jsou velká. Takže bych neřekla, že romance byla zastoupena nedostatečně.

Joanna: Dobře. Byl tam bod, myslím tím v anglickém jazyce, kdy se poprvé spustil Kindle, později KU (Kindle Unlimited), a ti, kteří byli na té platformě první, si opravdu dobře vedli, protože nebylo nic, co by jinak lidé mohli digitálně číst.
Myslím, že v roce 2018, když jsem přijela na Frankfurtský knižní veletrh, nebo když jsem se tehdy zapojovala do německé scény, a nebylo tolik knih v Kindle obchodě, jako je nyní, například.

Andrea: Ano, to je pravda, protože teď je toho hodně. Je to až šílené.

Joanna: Často se autoři zaměřují na anglicky mluvící trh, který je asi největší. Ve Francii, ve Španělsku, Itálii, Nizozemsku a dalších zemích nebylo tolik knih po dlouhou dobu. Myslím, že i Německo je stále několik let pozadu za tím, co se děje na anglicky mluvícím trhu.

Andrea: Myslím, že rozdíl mezi samovydáváním a tradičním vydáváním je v tom, že e-knihy od samovydávaných autorů jsou mnohem levnější.
V Německu – nevím, jak je to na anglickém trhu – jsou tradičně vydávané e-knihy mnohem dražší, než samovydávané knihy. Proto si tolik lidí kupuje samovydávané knihy, protože mohou číst více za méně peněz.

Joanna: To je pravda. Někteří vydavatelé šli s levným modelem, ale ti velcí, to může být ekvivalent nějakých 13 eur, 15 eur za e-knihu.
Dobře, vrátíme se k vydávání, ale pojďme se podívat na tvou knihu v angličtině. Takže, myslím, že to by byla první otázka. Proč napsat knihu v angličtině?

Andrea: No, nenapsala jsem ji v angličtině. Jen jsem ji přeložila do angličtiny. Samozřejmě, pro německé autory je snem mít svou knihu vydanou v angličtině, protože německý trh se ve srovnání s tím anglofonním zdá docela malý.
Takže to byl sen. Byl to sen už roky. Před dvěma lety jsme s kolegyní objevily DeepL. Takže tehdy jsme se rozhodly, že musíme jít na anglický trh. Ale staly se různé věci, takže nám to trvalo nějakou dobu, než jsme se sem dostaly – nebo spíš já, ona tam ještě není.

Joanna: Dobře, pojďme se nyní podívat na tu knihu. Otevíráš ji důležitostí převzetí osobní odpovědnosti. To se mi opravdu líbí, protože to je také to, co změnilo můj život kdysi – kniha nazvaná The Success Principles od Jacka Canfielda.
Také řekl: „Jste 100% zodpovědní za svůj život“, a ty to v knize říkáš také. Mnozí lidé se cítí bezmocní nebo nemají kontrolu nad svým životem. Jak můžeš lidi povzbudit, aby převzali kontrolu nad svou autorskou kariérou, nad svým životem, a přijali odpovědnost, i když je to těžké? Což je.

Andrea: Ano, je. Miluji fakt, že jsem převzala 100% zodpovědnost za svůj život, protože v okamžiku, kdy si uvědomíš, že jsi zodpovědná za své myšlenky, své pocity a všechno, co děláš – alespoň pro mě se tím změnilo všechno.

Miluji fakt, že jsem převzala 100% zodpovědnost za svůj život, protože v okamžiku, kdy si uvědomíš, že jsi zodpovědná za své myšlenky, své pocity a všechno, co děláš – alespoň pro mě se tím změnilo všechno.

Byla jsem vychována v přesvědčení, že musím reagovat na cokoli, co se děje kolem. Že mě život tlačí a že nad tím nemám žádnou kontrolu, že nemám kontrolu nad tím, jak se cítím ohledně věcí, které se dějí. Že běžím na autopilota. A po většinu svého života jsem nevěděla, že ve mně pracuje autopilot, který byl řízen omezujícími přesvědčeními, které jsem celý svůj život sbírala.
Tato omezující přesvědčení nás podle mě činí bezmocnými. Takže když se cítím přetížená tím, co se děje venku, jdu dovnitř. Vidím obraz stromu, je to obří strom, myslím, že sekvoj, je přímo mamutí. Sedím uvnitř v tom stromě, a strom stojí v zahradě.
Ten obraz jsem získala během meditace při koučovací seanci, a když mám pocit, že nemohu důvěřovat sama sobě nebo životu, posadím se do toho stromu a jsem tam úplně sama. Nikdo tam nesmí vstoupit, je to můj bezpečný prostor.

… (část vynechána)

Joanna: Myslím, že mít vizuální metaforu je velmi užitečné. Měla jsem v pořadu lidi, kteří nemohou vidět obrazy ve své mysli, což mi přijde opravdu zajímavé, ale myslím, že většina lidí může něco vidět, nebo si představit slova.
Myslím, že to, co říkáš, je, že nezáleží na tom, zda je to strom nebo cokoliv jiného, ale mít nějaký střed, ke kterému se můžeš vrátit. Líbí se mi, že plody na tom stromě jsou to, co chceš dosáhnout, protože si myslím, že to ukazuje, že to vychází z tebe.
Předpokládám, že otázka zní – dobře, takže strom roste, a řekněme, že ten strom je naše autorská kariéra. Ale strom nového autora je velmi křehký. Přicházejí obrazné větry a déšť a je to noční můra. Jak se s tím vypořádat? Jak snížit tato omezující přesvědčení, aby se dostavil pocit, že máte věci pod kontrolou?

Andrea: Co mi pomáhá, je znovu se spojit s mým „proč“, mým největším „proč“. Jako čeho skutečně chci dosáhnout nad rámec psaní knih, nad rámec vydělávání peněz. Mám pocit, že všechny tyto věci nás vedou k něčemu většímu, k něčemu opravdu velkému.

Co mi pomáhá, je znovu se spojit s mým „proč“, mým největším „proč“. Jako čeho skutečně chci dosáhnout nad rámec psaní knih, nad rámec vydělávání peněz. Mám pocit, že všechny tyto věci nás vedou k něčemu většímu, k něčemu opravdu velkému.

Pro mě je to vlastně zajímavé, i když je docela nepříjemné o tom mluvit v angličtině. Chci inspirovat lidi svým psaním, svým YouTube kanálem a vším, co dělám, protože chci, aby lidé žili své sny – protože já svůj sen žít mohu, a vím, jaký je to pocit. Mám pocit, že když každý z nás bude žít své sny, pak bude svět lepším místem. Když žijete svůj sen, necítíte tolik hněvu. Samozřejmě ho také cítíte, ale ne tolik. Jste více sami se sebou, a když jste sami se sebou, pak nejdete do oddělení od ostatních lidí, ale do spojení. Jdete do lásky, ne do strachu. Myslím, že to je ono.
Takže tohle je mé „proč“: Protože chci, aby lidé jednali z lásky a dělali to, co milují. Kdykoli se dostanu do toho stromu, znovu se spojím s tímto větším „proč“, protože pak mohu věřit, že vše, co se děje, se děje proto, aby mě to tam dostalo.

Joanna: I když je to po cestě těžké. Ve skutečnosti má kniha principy, každá kapitola je jako princip. Pak o tom mluvíte a o tom, co lidé mohou dělat, a máte věci, které lidé mohou dělat prakticky.
Jedním z principů je: „Stavím svůj vysněný hrad z překážek.“ Takže tohle je, myslím, další vizuální metafora, stavění z překážek. S jakými překážkami jste se setkala jako nezávislá autorka? Protože to nebylo všechno skvělé. Můžete dát nějakou radu ostatním lidem na cestě?

Andrea: Mám pocit, že čelíme neustálému proudu překážek. Tady je další obraz: Mám pocit, že moje cesta je jako řeka, a když jsem ve svém proudu, mohu plavat velmi rychle. Pak přicházejí větší a menší překážky.
Pro některé už jsem získala dovednosti, jak se s nimi snadno vypořádat, a můj proud je jimi sotva ovlivněn. Pak jsou některé tak velké, že musím zastavit, podívat se na ně a naučit se, jak z nich něco udělat. Myslím, že mnoho lidí vidí překážku, a považuje ji za něco, co ve svém životě nechtějí.
Takže reagujeme odporem. Ale to nikam nevede, že? Když máte překážku a vidíte ji jako problém, který nemůžete vyřešit, pak se cítíte malí, a cítíte se bezmocní už předem.
Nebo ji můžete vidět jako něco, co vám umožní růst, protože byla postavena do vaší cesty, abyste se stali osobou, která dokáže řešit ještě větší problémy, která může udělat další krok. Když máte schody a stoupáte nahoru, budete moci vystoupat o něco výše, když tu překážku vyřešíte.

Nečelila jsem žádným obrovským překážkám, ale v jistém smyslu mi jinak byly nějaké házeny do cesty neustále. Začíná to tím, jak s vámi lidé zacházejí, když začnete psát, kteří vám vypráví o strýci, který sice napsal skvělé knihy, ale nikdy s nimi nebyl úspěšný. Vypořádat se s těmito lidmi a vypořádat se s těmito novými omezujícími přesvědčeními, to je také překážka.
Dokonce i věci jako – protože mám distributora – před několika lety mi řekli, že mi musí vrátit 500 knih. Neměla jsem žádné skladovací prostory, nic. Můj byt není tak velký, takže jsem neměla tušení, jak to zvládnout.
V prvním okamžiku jsem měla pocit: Ne, nechci to. Nechci se s tím vypořádávat. Chci, aby všechno šlo tak, jak to šlo dříve.
Ale pak jsem si řekla: Hmm, dobře, to by mohla být šance začít prodávat přímo. Vybudovat si vlastní sklad a vlastní obchod, a být nezávislejší na Amazonu a tomto distributorovi.

Když máte překážku a vidíte ji jako problém, který nemůžete vyřešit, pak se cítíte malí a cítíte se bezmocní už předem. … Nebo ji můžete vidět jako něco, co vám umožní růst, protože byla postavena do vaší cesty, abyste se stali osobou, která dokáže řešit ještě větší problémy, která může udělat další krok.

Zde podle mne končí to hlavní, co byste si měli z tohoto rozhovoru odnést. Ale udělali byste podle mne chybu, kdybyste si ho nedočetli celý. Andrea je totiž vzorem, který vás může mnohému naučit. Vzorem, který jsem nedokázal dosud v ČR najít, tak jsem ho musel stvořit, a teď již máme i jeho zosobnění v reálné autorce (i když je Němka).
Zde je zbytek rozhovoru:

Joanna: Myslím, že to je opravdu dobrý příklad. Takže jste uvedla dva příklady: Jeden je omezující přesvědčení jiných lidí o nás. Dělám to už opravdu dlouho, a přesto jsem nedávno na networkingové akci mluvila s jednou paní, a pronesla jsem: „Jsem autorka a vedu své vlastní vydavatelství.“
Ona se na mě podívala a řekla opovržlivým tónem: „Ach, myslíte, že jste samovydavatelka.“. „Ano, vedu své vlastní vydavatelství.“ odpověděla jsem. Cítila jsem, co s námi mohou omezující přesvědčení jiných lidí udělat. Myslela jsem si, že můj strom je v pořádku, docela silný. Ale pak jsem si uvědomila, že i když jsem si myslela, že jsem silná, pořád mě to ovlivňuje. Jak jste se vypořádala s těmito omezujícími přesvědčeními jiných lidí vy?

Andrea: Myslím, že je to proces. Je to něco, co se musíme naučit zvládat každý den. Myslím, že je důležité si uvědomit, že to, co si ostatní myslí, není naše realita. Je to jejich pohled na svět, který nemusí být pravdivý pro nás.

Když si to uvědomíme, můžeme se od toho osvobodit. Můžeme se soustředit na to, co je pro nás důležité, a ne na to, co si ostatní myslí. Pro mě je důležité si to připomínat každý den. Když se setkám s něčím negativním, snažím se to přetvořit na něco pozitivního.

Myslím, že je důležité si uvědomit, že to, co si ostatní myslí, není naše realita. Je to jejich pohled na svět, který nemusí být pravdivý pro nás.

Joanna: To byl jeden příklad, který jsi uvedla, a pak ten druhý, který byl praktičtější. Zdá se, že se rychle učíš, jak se vypořádat s věcmi, a dokážeš rychle upravit svůj postoj. Jak ses to naučila? Jak se mohou lidé rychleji vzpamatovat, aby znovu získali svou sílu?

Andrea: Tady je doporučení na knihu – Ryan Holiday, The Obstacle is the Way.

Joanna: Dobrá kniha, ano.

Andrea: Úžasná kniha. Myslím, že když jsem ji četla, bylo to poprvé, co jsem si uvědomila, že je to na mně, jak se vypořádám s překážkami.
Pak je tu metoda, nástroj od Alberta Ellise, a to je ABC Tool. Říká, že když se něco stane, kvůli našemu autopilotovi máme tendenci jít přímo k C. Když se objeví překážka, máme tendenci ji vidět jako problém a jako něco, s čím se nemůžeme vypořádat, a cítíme se zahlceni.
Nejprve se dostaneme do A, něco se stane, a pak máme B: vrátíme se zpět – například se vrátíme do našich stromů – a prostě se znovu spojíme sami se sebou a uvidíme problém zvenčí. Pak se můžeme spojit s našimi silami a zjistit, jestli je to skutečně problém, nebo příležitost k růstu.
To je to, co dělám. Myslím, že je to o důvěře v život. Je to o důvěře, že život před vás nepostaví nic, s čím byste se nedokázali vypořádat, víš, co tím myslím?

Joanna: Nebo alespoň s tím nemusíš být schopná se vypořádat v daném okamžiku. Vezmi si samovydávání. Někoho s první knihou, kdo chce jen nahrát svůj eBook na Amazon. Ty a já jsme to dělaly mnohokrát, ale formátování eBooku, získání návrhu obálky, spolupráce s editorem – myslím, že je tolik kroků…
Lidé mi pořád píší nebo říkají, že to prostě nedokážou. Lidé musí psát i tobě s tvým YouTube kanálem. Co říkáš těm, kteří teprve začínají a všechno je problém? Nebo jsou tu lidé, kteří nás poslouchají a ještě si nepostavili Shopify obchod, a přiznejme si, je to těžké.

Andrea: Neřekla bych, že je to těžké, ale je to mimo naši komfortní zónu.

Joanna: Ano, je to výzva.

Andrea: Je to výzva. To je to slovo. Výzva. Musíš rozhodnout, zda chceš výzvu přijmout, nebo ne. V okamžiku, kdy ji přijmeš, je jen jedna věc, kterou musíš udělat, a to je udělat další krok.

Pak takhle pokračuješ dál a dál. Prostě udělej další krok a další krok. Když narazíš na zeď a uvědomíš si, že se musíš něco naučit, abys mohla udělat další krok, pak je naučení se té věci dalším krokem. Máme tendenci vidět velkou horu, na kterou máme vylézt, ale vidět další krok je vlastně docela snadné.

Je to výzva. Musíš rozhodnout, zda chceš výzvu přijmout, nebo ne. V okamžiku, kdy ji přijmeš, je jen jedna věc, kterou musíš udělat, a to je udělat další krok.

Joanna: Myslím, že jedním z problémů v nakladatelském průmyslu – protože média nám ukazují obrázky lidí, kteří jsou opravdu superúspěšní – je, že lidé si myslí, že mohou jít z prvního kroku na vrchol žebříku, nebo na vrchol hory, aniž by předtím prošli kroky celé cesty. To je také zajímavé, že problémem může být netrpělivost.

Andrea: Já netrpělivá jsem. Moje první kniha měla velký úspěch, a udělala jsem pro to hodně. Studovala jsem rok, abych se tam dostala, ale bylo to přesto stále příliš brzy. Někdy mám pocit, že by bylo lepší, kdybych měla ten pomalý, organicky rostoucí úspěch.
Když chceme dostat se z dolu na vrchol hory během několika sekund, většinou nejsme tou osobou, která bude schopna zvládnout cokoli, co se tam nahoře stane. Když lezeme na tu horu, budujeme si sílu, abychom se tou osobou stali.
Stáváme se osobou, která dokáže zvládnout úspěch i neúspěch, protože to, co se stane nahoře, je mnohem náročnější než to, co se stane dole u základny hory.

Studovala jsem rok, abych se tam dostala, ale bylo to přesto stále příliš brzy. … Když chceme dostat se na vrchol hory během několika sekund, většinou nejsme tou osobou, která bude schopna zvládnout cokoli, co se tam nahoře stane. Když lezeme na tu horu, budujeme si sílu, abychom se tou osobou stali.

Joanna: Ano, a přiznejme si, všichni se máme ještě hodně co učit o řemesle psaní, stejně jako o podnikání. Další věc, kterou máš v knize, jsou věci kolem peněz. Samozřejmě, zmínila jsi předtím, že tvůj strom má plody, kterými jsou knihy a peníze. Jsem ráda, že to tam máš, protože si myslím, že smýšlení o penězích je pro úspěch v podnikání opravdu důležité.
Jedním z tvých principů je: „Mám dovoleno být úspěšná a vydělávat peníze.“ Ta fráze je opravdu zajímavá, „mám dovoleno.“ Napsala jsem článek – velmi brzy ve své blogovací kariéře – o „dávám si povolení.“ Podle mě je to podobné. Jaké jsou podle tebe běžné bloky ohledně peněz, které vidíš u autorů a kreativců, a jak je mohou překonat?

Andrea: V Německu je to tak trochu špatné, vydělávat peníze něčím, co vás baví. Vždycky mám pocit, že se musím ospravedlňovat, když lidem říkám, že se živím psaním.
Myslím, že to záleží na lidech. Mnoho lidí je uvězněno v práci, kterou nemají rádi. Pracují jen pro peníze. Chodí tam jen proto, aby mohli zaplatit nájem a jídlo. Takže je trochu obtížné jim říkat, že se živíme něčím, co milujeme.
Další blok ohledně peněz, se kterým se alespoň já setkávám je, že vydělávání peněz má být těžké. Samozřejmě, psaní může být těžké, publikování může být těžké, ale ne tak těžké, jako chodit do normální práce – práce, kterou nemáte rádi. Myslím, že to je další omezující přesvědčení, které je hluboko v nás a na kterém musíme pracovat.
Máme v hlavách ten obraz chudého umělce, protože tak jsem byla alespoň já vychována. Znám hodně lidí, kteří se tak cítí a mají ten romantický obraz v hlavách. Lidi se pak cítí špatně, že vydělávají peníze něčím, co milují.

Samozřejmě, psaní může být těžké, publikování může být těžké, ale ne tak těžké jako chodit do normální práce – práce, kterou nemáte rádi.

Joanna: Je to opravdu zajímavé, že existují tyto bloky ohledně peněz. Ale také říkám, že mít více zdrojů příjmů je pro kreativce velmi dobrý nápad. Vím, že ty děláš hodně věcí. Jsi multi-passionate kreativní osoba. Jaké jsou tvoje vícezdrojové příjmy z knih a dalších věcí?

Andrea: Předně, stále mám některé knihy v KU (Kindle Unlimited). Snažila jsem se z toho dostat, ale ukázalo se, že je to velmi obtížné, alespoň v Německu. Takže jsem některé knihy do KU vrátila zpět.
Protože mám tolik knih – publikovala jsem jich zatím 30 – vrátila jsem do KU jen asi 10 z nich. Tyto romantické romány, thrillery a non-fiction knihy jsou díky tomu široce dostupné, což mi přináší nějaké peníze.
To platí jen pro e-knihy, protože mé tištěné knihy jsou široce dostupné všechny. Prodávám je také na Shopify. Mám svůj vlastní obchod již čtyři roky a roste, už mi to přináší opravdu slušné peníze.
Pak jsem dělala dotisky: Někdy dělám omezené tiskové náklady, které prodávám pouze přes Shopify. (Dříve jsem knihy měla šířené distributorem Nova, což je jediný možný způsob, jak distribuovat tištěné knihy v Německu, aniž by to bylo komplikované).
Pak mám audioknihy, které sama namlouvám. Dělám dvakrát ročně Kickstarter. A děkuji ti za to, že jsi mě k tomu inspirovala.

Joanna: Tvoje obálky jsou krásné. Navrhuješ si je sama, že?

Andrea: Ano. Moc děkuji. Zabere to hodně času. Lidé se mě neustále na navrhování jejich obálek ptají, ale nemohla bych to dělat.

Joanna: Miluješ to tedy dělat pro svou vlastní práci?

Andrea: Je to ta kreativní stránka, kterou miluji, ale nebylo by to efektivní. Je to prostě příliš mnoho času na to, abych to dělala pro jiné.
Pak jsem právě začala Patreon kanál, a mám tam zatím jen asi 20 členů, ale je to začátek. Také jsem vytvořila členskou sekci na YouTube a začala jsem koučovat autory. V červnu jsem dokončila desetiměsíční koučovací trénink.

Joanna: Bude to koučování spíše kolem mindsetových věcí, nebo praktických záležitostí, jako je nahrávání a podobně?

Andrea: To první, protože to je to, na co se mě lidé ptali roky. Vždycky jsem měla pocit, že jim sice mohu říct všechny ty praktické věci, ale že to není záruka úspěchu. Pokud chceš být úspěšná, musíš začít uvnitř. Musíš začít se svým myšlením a svým srdcem.
Trénuji už 12 měsíců a už jsem koučovala další autory, ale také mnoho lidí z tréninků. Je to hrozně zajímavé: Když položíš ty správné otázky – co lidé o sobě už vědí, ale dosud neviděli, a ukážeš jim, co se pro ně může změnit, když se začnou dívat dovnitř.

Pokud chceš být úspěšná, musíš začít uvnitř. Musíš začít se svým myšlením a svým srdcem.

Joanna: Ano, souhlasím. Máš nějaký příjem z reklam z tvého YouTube kanálu? Vypadá to úžasně. Děláš skvělá videa. Ty a tvá spolumoderátorka jste opravdu dobré na sledování, i když nerozumím jazyku.

Andrea: Ne, nemám, a vlastně ani nechci, protože nechci, aby lidé sledovali reklamy, když sledují má videa.

Joanna: Mám pro tebe tip, a to je, že první dva týdny, tři týdny, máš reklamy vypnuté, takže první vlna lidí je nevidí. Pak je zapneš asi o tři nebo čtyři týdny později. Pak můžeš mít i takové, které jsou jen na začátku a na konci, a můžeš odmítnout ty uprostřed.

Andrea: Oh, to je úžasné. Takže na začátku, když nahraju video, lidé nevidí reklamy?

Joanna: Přesně tak.

Andrea: Oh, to je skvělé.

Joanna: Pak mám pocit, že předplatitelé to viděli bez reklam. A pak ti noví – no, lidé jsou na to zvyklí, že? Když narazíš na nového tvůrce na YouTube, tak nějak očekáváš, že budeš čekat těch pět sekund, nebo kolik to je, než můžeš kliknout na tlačítko a přejít do videa.
Pokud jsou reklamy na začátku a na konci a nejsou uprostřed, mám pocit, že je to nejlepší způsob. Sice dostaneš méně peněz z reklam, když nejsou uprostřed, ale já to mám stejně, taky je uprostřed nechci.

Andrea: To je skvělá rada. Moc děkuji.

… (část vynechána)

Joanna: V roce 2019 jsem použila DeepL k překladu některých nebeletristických knih. Spolupracovala jsem s editorem, a bylo to docela drahé. Předtím, myslím v roce 2014, jsem poprvé dělala překlady, kde jsem za ně platila, a to bylo ještě dražší.
Takže mám pocit, že věci se začínají měnit. Minulý týden jsem použila Claude 3.5 Sonnet k překladu krátké povídky, Beneath the Zoo, do němčiny. Nechala jsem to zkontrolovat dvěma korektory a pak jsem to poslala tobě. Tak mi řekni, co sis o tom myslela? A co si myslíš o AI a nových [překladových] modelech teď?

Andrea: Bylo to vynikající. Byla jsem překladem úplně ohromena, protože bych si nevšimla, že to bylo přeloženo AI. Když jsem si znovu přečetla, že to nebylo přeloženo DeepLem, ale Claudem, byla jsem ještě více nadšená.
Když překládám své knihy, vložím je do DeepL, a pak kapitolu po kapitole do Clauda nebo Gemini. Myslím, že Gemini také odvádí skvělou práci. Takže, jak jsi to udělala? Vložila jsi text kapitolu po kapitole, nebo celý rukopis najednou?

Bylo to vynikající. Byla jsem úplně ohromena překladem, protože bych si nevšimla, že to bylo přeloženo AI.

Joanna: Protože je to krátká povídka, má asi 4000 slov, vložila jsem to po 1000 slovech. V mém promptu jsem řekla: „Ujisti se, že zachováš autorův hlas v překladu.“ Řekla jsi, že to bylo podle tebe docela hlasité, že?

Andrea: Ano.

Joanna: Samozřejmě nejsem bilingvní, takže je DeepL spíše nebeletristický, vážnější? Nebo je tam rozdíl, myslíš? Je teď DeepL také mnohem lepší?

Andrea: No, s DeepL je zajímavé to, že můžete vložit celý rukopis, a doufám, že software vytvoří nějaké spojení mezi kapitolami. Když nahrávám rukopis kapitolu po kapitole pro překlad do Claude nebo něčeho podobného, obávala bych se, že neudrží tón, jak jsi říkala, ale s tvým rukopisem to fungovalo.

Joanna: Všechno to bylo v jedné konverzaci. Nebylo to jako nový začátek pro každou kapitolu, bylo to prostě ve stejném chatu. „Udělej tohle. Teď udělej tohle. Teď udělej tohle. Teď udělej tohle. Teď udělej popis prodeje. Teď mi dej seznam klíčových slov.“ Pro posluchače, natočím o tom video pro svůj Patreon.

Andrea: Mám otázku. Co když nahraješ celý rukopis? Protože můžeš nahrát celý rukopis, a říct mu, aby ho přečetl, a pak jdeš kapitolu po kapitole a požádáš ho, aby to přeložil.

Joanna: Mohla jsem to udělat. Myslím, že jsem byla jen nervózní. Bylo to jen experiment. Jak jsem řekla, použila jsem dva korektory, kteří mi dali nějaké změny. Pak jsem to poslala tobě, aby ses na to podívala.

Andrea: To jsem udělala taky. Měla jsem také dva korektory.

Joanna: Ano, a tys je měla pro angličtinu, že (což není Andreina rodná řeč – pozn. JN)? Takže jsi to udělala pro knihy v angličtině. Samozřejmě, všichni to děláme pro náš vlastní jazyk taky – používám editora i pro své knihy v angličtině. Takže myslím, že pointa je, že tyto překlady mohou být levnější, ale stále chceme zajistit kvalitu. To je nejdůležitější věc.

Andrea: Ano.

Joanna: Řekněte lidem, pro co dalšího používáte AI, ve vašich návrzích a podobně.

Andrea: Mám pocit, že ji používám pro všechno. Hlavně pro marketingové věci. Mám to otevřené, i když píšu knihu. Právě teď píšu knihu o někom, kdo je kadeřník, a o tom nemám vůbec žádnou představu.
Takže od AI chci, aby mi dala nějaké příklady, například nějaké fráze a podobně. Pak mohu vložit odstavec a zeptat se, jestli je napsán správně, nebo jestli bych měla něco přidat, nebo jestli je to úplně špatně.
Hlavně to používám pro marketing. Například jsem na TikToku; a máte tam ta videa, kde vidíte knihu, a pak tam máte citáty z knihy. Nahraju tedy celý rukopis a požádám AI, aby mi dala citáty z knihy, které mohu použít pro TikTok.

Joanna: Který nástroj na to používáš?

Andrea: Přijde na to. Jsem na Poe. Na Poe.com mohu použít všechny chatovací nástroje, takže mezi nimi přepínám. Pro některé věci je Gemini lepší než ChatGPT, a pak je Claude lepší než oba dva. Takže se ptám všech, hlavně těch tří.

Joanna: Myslím, že to je skvělé. To jsem neudělala, požádat o citáty z knihy. To je vlastně opravdu dobré. Kdo chce číst celou svou knihu znovu, pokud můžete dostat vybrané citáty?

Kdo chce číst celou svou knihu znovu, pokud můžete dostat vybrané citáty?

Andrea: Já ne, já ne. Nesnáším to. Vždycky si říkám, když edituju své knihy, že vyberu tyto citáty, a pak to neudělám, protože to není zábava.

Joanna: Přesně, prostě to není zábava. Takže pro TikTok. Dostaneš citáty, co s nimi pak děláš?

Andrea: Jdu na TikTok a mám své šablonové video, takže používám skoro pořád jedno a to samé. Pak jen vložím citát, je to většinou pět až šest vět, a jen je postupně vkládám, aby se objevily jedna po druhé.
Tohle skutečně funguje. Nerada to dělám na svém běžném TikTok kanálu, protože mám pocit, že je to o mně a mých knihách. Takže jsem si založila TikTok kanál Romance AD Wilk, kde zveřejňuji jen tato videa. Je to tedy opravdu pro algoritmus a pro marketingové účely.

Joanna: Jaký software na obrázky používáte pro obálky knih a podobně?

Andrea: Midjourney, a miluji ho. Zkoušela jsem i všechny ostatní, ale ne. Aktualizují platformu tak často. Teď je tak snadné upravovat obrázky, které jste vytvořili, prostě to miluji.
Chystám se v říjnu vydat vánoční román a nechala jsem Midjourney vytvořit obrázek pro něj. Líbí se mi, že můžete obrázek rozšířit a přeformátovat, a kvalita je úžasná.

Joanna: Ano, opravdu je. Vím, že tyto nástroje používáte, možná dokonce déle než já, ale Midjourney je prostě skvělý.
Obálka knihy, kterou jsem udělala zrovna minulý týden, Blood Vintage – jsem do ní zamilovaná. Byla vytvořena v Midjourney, a dala jsem ji svému návrháři obálek, který na ni dal text a podobně.

Dál se již rozhovor vedl o tom, co autorka plánuje, a krátce nato končí poděkováním a rozloučením. Rozhovor naleznete zde a pracujete-li v prohlížeči běžícím na jádru Chrome, klikněte pravým myšítkem kdekoli na stránce a můžete si jej přeložit do češtiny.

Chcete získat kompletní přehled za dva týdny bez nekonečného slepování střípků informací? Přidejte se k těm, kdo už objevili průvodce Vydej si vlastní KNIHU (aktualizované vydání 2024).