Jak svou knihu spolehlivě zabít

Nikdo z nás nechce svou knihu zabít. Přesto vidím často autory, jak se o to nevědomky snaží. Někdy na mé rady dají, někdy ne. Ale velice často se pak diví, jak to, že jejich kniha nejde na odbyt.

Jaké tedy jsou prohřešky, kterých se na své knize autoři občas dopouštějí a které ji mohou stát „život?

(zdroj fotografie: Linda Toigo, Medieval and Modern History – Suggestions for Further Study for Jack Hroswith, 2013)

kniha

Pohození

Tato chyba je na prvním místě, protože je bezkonkurenčně nejrozšířenější. Autor knihu dopíše, pak vydá – a jde dál, třeba psát další. Pohodí ji, jako když zplodíte dítě a pak ho necháte za humny v lese.

Jenže pro knihu nejsou žádné „baby-boxy”. Nikdo se jí za vás neujme a nepostará se o to, aby se dostala mezi lidi a prodávala se. V obchodě si jí až na výjimečné náhody nikdo nevšimne, protože když o ni není zájem, knihkupec ji za pár týdnů strčí do regálu v zadní místnosti a zůstane z ní být vidět jen hřbet.

*

Každý den vychází v ČR průměrně 46 knih. Je to sice včetně kuchařek, učebnic a odborných příruček, ale stále je to přes 16 000 knih ročně. Nikdo vaši knihu nevystaví na měsíc, neuvidí-li, že je o ni zájem – ale ten musíte probudit vy. Lidé se musí po vaší knize shánět, jít si cíleně pro ni. To od vás vyžaduje soustavnou propagaci, které byste měli věnovat zhruba stejné množství času, které vás stálo knihu napsat.

Knize se nemusíte věnovat 18 let, jako když zplodíte dítě. Tři roky po vydání stačí – ale pravidelně, alespoň půl hodiny třikrát týdně. Ne že by to tak bylo ideální, ale stále je to víc, než dělá drtivá většina ostatních autorů.

kniha

Nedonošení

Existují autoři, kteří jsou tak vzrušení, že mají knihu konečně dopsanou, že hned poté hledají nakladatele a třesou se nedočkavostí, aby už byla na trhu. Nenechají ji odležet, nepustí se do knihy „se sekáčkem na maso”, aby v ní ponechali jen „kvalitní materiál”, korektora seženou narychlo na internetu a redakturou se vůbec nezabývají.

Taková kniha pak může být plná chyb, neobratností, někde se děj vleče a jinde je zase uspěchaný, v textu může zbýt spousta plevelných slov, otřepaných frází a špatných slovosledů.

To pak pošlete knihu na recenzi a dotyčný recenzent vám v lepším případě zavolá, že radši nenapíše žádnou, než špatnou. Najdete gatekeepera, získáte ho ke spolupráci a on představí vaši knihu své komunitě, ale nikoho nezaujmete, protože si mezi sebou řeknou, že kniha není nic moc. Nikdo ji nedoporučí kamarádovi nebo známému a až nějaký váš opravdový kamarád najde odvahu vám říct, že je mizerná, přestanete jí věřit i vy sami a ztratíte schopnost ji propagovat úplně.

*

Rukopis musí zrát jako víno, než je zvěčněn vydáním. Pak už nic nezměníte, když knihu „nevymazlíte” včas.

Dejte si načas. Až knihu dopíšete, další dva měsíce se soustřeďte jen na plánování a strategii propagace. Pak se ke knize vraťte. Vnímejte i rytmus děje, zdlouhavé pasáže zkraťte, vyškrtejte plevelná slova.

Pak dejte knihu přečíst nějakému zkušenému čtenáři, nebo ještě lépe, máte-li na to, svěřte text redaktorovi.

Tady se chci zastavit: Buďte pokorní a sebekritičtí. Relativně často se setkávám s tím, že začínající autor “píše kůlem”, tedy, je v tom zatím neobratný, ale vůbec si to neuvědomuje a je tak hrd a pych na své dílo, že na větší zásahy redaktora reaguje rozčileně až bouřlivě.

Když pak ale pošle své „originální” dílo na recenzi, téměř vždy v ní zazní nějaké „ale”, i kdyby byl samotný příběh zajímavý.

Kniha není video – na kvalitě provedení (psaní) záleží a čím větší jste začátečník, tím větší pokora vám bude slušet. Zažil jsem i začátečníky, kteří psali od začátku skvěle. Vždy jsou extrémně sebekritičtí a knihu dlouho opravují a ladí – a spočítal bych je na prstech. Většina psavců se skvělými nerodí, ale stává postupně – pokud to ovšem sami připustí.

kniha

Zpoždění

Všechno má svůj čas. Dítě chcete naučit mluvit včas, aby bylo připraveno na školu, kdy má největší učební potenciál. Maturita se dělá v osmnácti, abyste byli připraveni na produktivní věk, v padesáti už je pozdě. A připravovat se na ni musíte předem, ne potom.

Kniha má největší potenciál při vydání a výsledky propagace přichází se zpožděním, takže pokud se jimi chcete trefit do okamžiku vydání, musíte s ní začít předem. Tím využijete „hybný moment”, kdy kniha voní novotou a to se s účinky propagace násobí. Připravíte-li si před vydáním půdu, můžete po něm za pár měsíců prodat stejné množství knih, které byste o rok později prodávali třeba 20 měsíců.

*

Úspěšní autoři vědí, jak malé má kniha šance bez jejich přispění. Váží si svého času, který jí věnovali a začnou ji propagovat třeba půl roku předtím, než vyjde, aby jí „připravili půdu”. Zabydlují se ve skupinách na sociálních sítích, domlouvají si rozhovory (podcasty, internetová rádia nebo literární servery), pár lidem dají přečíst rukopis za recenzi, hledají partnery a gatekeepery, definují své cílové čtenáře, připraví křest a pár veřejných čtení, a všechny tyto aktivity naplánují a soustředí do okamžiku, kdy kniha začne být fyzicky k dispozici.

kniha

Další způsoby knižní vraždy

Existuje pár dalších způsobů, jak zabít buď knihu, nebo vaši radost z jejího vydání:

Nekvalitní korektura

Špatně opravená kniha je čtenářova noční můra, a to nemusí být bývalý korektor jako já. Čím zkušenější čtenář, tím lepší má zpravidla cit pro jazyk a „oko na chyby”. Já jsem už několik rozečtených knih odložil – nedalo se to číst, kolik tam bylo chyb.

Na světě je spousta mizerných korektorů. Někteří z nich nabízejí své služby na internetu a v podstatě nemáte moc šancí je rozeznat. Ale možná máte někoho takového mezi svými známými. „Dám to Pepíkovi, ten korektury dělal” možná není ten nejlepší nápad. Chcete mu svou knihu svěřit proto, že víte, že je ve své práci skvělý, nebo proto, že je to kamarád a udělá to zadarmo či levně?

A v horším případě nemusí být „Pepík” jen špatný korektor. Extrémním případem, který jsem zažil, byla autorčina „kamarádka”, která jí v textech pár chyb opravila a úmyslně asi třikrát tolik chyb „vyrobila”. Proč? Netuším. Závist? Do hlavy jí nevidím… Ale i tohle se může stát.

*

Výběr špatného nakladatelství

Některé firmy jakoby uměly všechno. Na internetu nabízejí korektury a vydání knihy, ale také stavbu webů, SEO, nastavení facebookových reklam a marketingových kampaní a k tomu třeba překlady. Někdy je to jeden člověk, který si na všechno najme externisty, jejichž kvalitu práce sám nedokáže pořádně prověřit, není-li to Ferda Mravenec. Bohužel to častěji bývá jeho nerozlučný přítel Pytlík.

Nebo po několika odmítnutích nadšeně skočíte po prvním nakladatelství, které je ochotno vám knihu vydat, špatně si prostudujete podmínky a pak zíráte, že z prodané knihy, která má DPC 240 Kč, dostanete jen 10 Kč, přestože jste si náklady na vydání sami zaplatili.

V prvním případě vám amatéři můžou znehodnotit celou knihu, takže vám ji recenzenti i čtenáři pohaní a sami se za ni začnete stydět, ve druhém vám „profíci” mohou zkazit radost, když zjistíte, že jsou jejich podmínky absurdní a nevšimli jste si toho včas.

*

Odfláknutá obálka

Možná máte svou fotku nebo kresbu vašeho dítěte, která se k ději v knize váže a k níž máte vřelý vztah. Nebo chcete sáhnout do archivu kamaráda, protože vám to dá levně a „fotí hodně, takže se tam něco určitě najde”. Stop. Nedělejte to. Emoce jsou ten nejhorší rádce – čtenář k ní vztah mít nebude, pro něj to bude jen čmáranice nebo amatérismus.

Raději pár korun investujte, fotky z fotobank nejsou drahé. O obálce jsem napsal několik článků, takže to nechci znovu podrobně rozebírat. Raději si je přečtěte.

*

Pokud vám na své knize opravdu záleží a rádi byste ji dostali mezi lidi, aby byla čtena, vylaďte ji k dokonalosti, začněte s propagací předem a pokračujte v ní alespoň dva nebo tři roky po vydání. V době internetu a hojnosti (která se chýlí ke svému dramatickému závěru) k tomu máte ty nejlepší podmínky, jaké kdy autor měl.

Chcete-li o tom vědět víc, stáhněte si můj nový eBook „Jak prodávat knihu, který je odlehčenou verzí eBooku Propagace knih. Ten byl stažen z prodeje a dostanou ho (zdarma) jen autoři, kteří u mě vydají knihu.

Dali jste si dostatečně záležet na „vymazlení” textu? Začali jste předem a pravidelně propagujete, a přesto se kniha neprodává? Rád vám poskytnu zdarma osobní konzultaci, protože si za svými radami stojím.

Nebo jste nic z toho neudělali a kniha se přesto prodává? „Natřete mi to” v komentáři pod článkem!

Kam pokračovat: Jak si jednou provždy ulehčit propagaci knih.

.

Chcete konečně proniknout do matoucího světa vydávání a propagace knih a získat
komplexní a srozumitelnou mapu hracího pole?

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat

Hledáte nakladatelství s nejlepšími podmínkami? Co třeba KLIKA?

Zpět na titulní stránku blogu

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Komentáře
  1. Antonín Nowak napsal:

    Moc pěkný článek. Děkuji. Jen víc takových 🙂

  2. Adhara napsal:

    Dala som sa tou poslednou vetou vyprovokovať. 🙂 Moja prvá vydaná kniha mala skoro všetky spomenuté chyby. Najviac mi je ľúto toho „nedonošení“, hoci kniha sa vydávala dva roky a za ten čas som sa trochu pamätala a čo-to opravila. Ale predsa, ak už má knihu v rukách redaktor, nepatrí sa navrhovať prepisy celých kapitol. Taktiež mi je ľúto zlej obálky, ale na tú som ani pri najlepšej vôli nemala vplyv. Ale div divúci, kniha sa vypredala. Nebol to síce veľký náklad a trvalo to roky (štyri a pol, presne). Ale vypredala sa, odozvy boli napriek všetkému prevažne dobré (hoci sa vyskytla aj tá príhoda s recenzentom, o ktorej píšete) a momentálne jednám o jej novom vydaní. A tentoraz už bez začiatočníckych chýb.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *