NOVĚ všechny informace o vydání knihy na jednom místě – uspořádané a popořadě!

Jak se přimět k propagaci své knihy? Zmanipulujte se!

Zažívám týden propagačního utrpení. Ideální čas podívat se trochu na psychologii autora propagujícího svou knihu a co je z jejího hlediska nejdůležitějším faktorem určujícím, zda překonáte i takovéhle bloky, nebo ne.

Jak říkal už v 17 letech můj celoživotní kamarád Jeník, když chodil v mrazu po Praze v košili s ustřihnutými rukávy, všechno je jen psychika. Pokud víte, že máte něco dělat a přesto se k tomu nedokážete přimět, jednoduše nemáte dostatečně zvládnutou svou vlastní psychologii. Neřídíte svůj vůz. S tím byste měli něco dělat, vážně… jinak vaše kniha nabourá.

Jsme plastičtí. Jsme programovatelní. A jsme sebeprogramovatelní. Mluvím o psychice.

Že jsme programovatelní zvenčí dokázali psychologové už dávno. První to ukázal Pavlov na psech a pokud vás to zajímá detailněji, přečtěte si Zbraně vlivu od R. Cialdiniho, Myšlení rychlé a pomalé od D. Kahnemana nebo Psychologie ovlivňování od Víta Prokůpka. Pro nás je ale důležité mé poslední tvrzení, a sice že jsme-li šikovní a známe sami sebe, můžeme manipulovat sami sebou za účelem dosažení kýžených výsledků, pokud se nám nedaří jich dosáhnout standardní snahou. V této souvislosti by se vám mohla líbit Úspěšná sebemanipulace od Ivo Tomana.

kniha

Když vás sabotuje vlastní mozek

Autor by většinou chtěl jen psát. Nechce propagovat. Ale život se neptá, co bychom si přáli. Buď uděláte co je třeba, nebo to neudělá nikdo. Taková je realita. Kdo se nepřekoná, bude psát pro sklep (to se stane, když přestanete psát pro šuplík, knihu vydáte a pak se úplně vykašlete na propagaci). Co s tím?

Mám tedy knihu. Vím, že aby se prodávala, musím ji propagovat. Ale nechce se mi do toho, třeba proto, že to zatím neumím, že trpím nemocí „jásenechcinikamcpát“ nebo jsem si našel jakoukoli jinou výmluvu, proč to dělat nemůžu. Jinými slovy, můj pohodlný mozek s nechutí se namáhat a učit nové věci sabotuje moji práci, něco, do čeho jsem už vložil spoustu času a úsilí. Mé špatné, líné já dosud vítězilo nad mým rozumným já, které ví, co je pro mne a mou knihu dobré. Do hry musí vstoupit sebemanipulace. Můj vnitřní záškodník musí být poražen.

kniha

Proměna znuděného klacka

Vlastně se dnes téměř nepoznávám. Když jsem byl malý, často jsem se nudil. Jako teenager a v rané dospělosti jsem strávil stovky hodin u televize. Viděl jsem celou Hvězdnou bránu, Kobru 11, všechny Kriminálky od Miami až po Las Vegas a možná ještě pár dalších seriálů. Takové plýtvání časem! Až se stydím sám před sebou.

Naštěstí je to pryč. Postupně jsem se přeprogramoval. Dnes je v mém životě mnohem víc smyslu, má jasný směr a čas nevyhazuji oknem, ale vážím na lékárnických vahách. 

Protože jsem večer míval tvrdý tréning, přestal jsem večeřet. O to více jsem snídal. Díky tomu jsem usínal rychleji, spal lépe a ráno měl více energie. Pak jsem vyhodil televizi a na zprávy se podíval jen občas. Tím téměř ustal neustálý proud negativity, manipulace a zavádějících a zbytečných informací. Upřímně: 95 % toho, co se z TV dozvíte, ke svému životu buď nepotřebujete, nebo na to nemáte žádný vliv. O tom, že i veřejnoprávní média přinášejí fake news, ani nemluvě. Tak proč to sledovat?

Snad tisíckrát se mi na tréning nechtělo. Ale můj vnitřní zrak v tu chvíli uzřel stařičkého Noska, mistra bojových umění, který chytá mouchy v letu jídelními hůlkami. A tak jsem šel. Naučil jsem se tak udělat co je potřeba kdy je to potřeba bez ohledu na to, zda se mi zrovna chce nebo ne. 

Klíčem k tomu je pevný termín a záznamy, které jasně vypovídají o tom, jak jej dodržujete. A v neposlední řadě, míra vaší integrity. Jak dobře snášíte připadat si jako bábovka a tlučhuba, česky řečeno – někdo, kdo si sám stanoví cíl a pak ho opustí z pohodlnosti. Pro mě je to tak odpuzující, že to jako strašák úplně stačí. 

Pokud jste nedělali žádný sport, nezoufejte. Naučte se sebedisciplíně od Briana Tracyho. Já si svou hodinku propagace odkroutím hned ráno, přesně jak radí on: Jako první si odkruťte ten největší úkol. Musíte-li hned po ránu sníst žábu, ten den už se vám nic horšího stát nemůže.

Termíny byste si měli stanovit na každou práci, kterou chcete skutečně dokončit. Ale u propagace to platí dvojnásob. To proto, že není jasně tematicky ohraničená, velmi často nemáte vůbec představu, co budete dělat. A právě to mnohé autory odrazuje.

Ale když máte termín, tak to nijak neokecáte. Buď ho dodržíte, nebo ne. To je úplně jedno, že nevíte, co budete dělat. Prostě dodržte termín. Zapněte si stopky a začněte hledat, co budete dělat příště. Jen na tomto blogu najdete tolik námětů, že máte co dělat na rok.

kniha

Mít své proč

Abyste byli ochotni se pustit do něčeho, do čeho se vám nechce, potřebujete mít své PROČ, svůj vyšší účel. Vědět, proč to chcete a že je to důležitější, než vaše momentální pocity.

To je dobré mít na mysli ještě předtím, než knihu vydáte. Můžete totiž začít své proč strategicky budovat – svou knihu vymazlit, abyste mohli být tak hrdí, jak se vám to povedlo, že si řeknete, že takhle skvělé dílo k lidem dostat prostě musíte.

Pokud jste vydali knihu a zkazil Vám ji špatný korektor nebo jste příliš spěchali a něco jste odbyli, už to nenapravíte. Nemáte-li ji ještě vydanou, myslete na to a vyhněte se tomu. Být hrdý autor je páka, protože když víte, že po přečtení bude čtenář moc rád, že jste k němu svou knihu dostali, nebudete se stydět ji nabízet. Děláte to i pro ně.

(Pokud si chcete dát záležet, nechte si na všechno aspoň dvojnásobek odhadovaného času. Kdybych to udělal i já, nepřišel bych o předvánoční sezonu. Byl jsem příliš optimistický, kdy budu s knihou spokojen, protože jsem vycházel z přibližné doby výroby jiných knih, které vydávám, a ejhle, ono to není to samé…)

kniha

Termín

Dosud jsem většinou uváděl jako propagační minimum tři půlhodiny týdně. Ale vydání vlastní knihy můj názor změnilo. Ano, ty tři půlhodiny týdně jsou naprosté minimum. Ale má to pár háčků:

  1. Při třech půlhodinách týdně se začne stávat, že je čtvrtek, vy máte před sebou víkend a stále vám zbývají tři půlhodiny. Museli byste své půlhodinky pevně ukotvit na konkrétní dny a ty opravdu dodržovat. Jinak si jen vyrobíte další stresor.
  2. Hodina a půl týdně je prostě málo. Já tomu věnuji denně hodinu, někdy se mi to protáhne na dvě. Chcete pro knihu úspěch, nebo jen pro sebe klidné svědomí, že jste si odškrtli? To si dobře rozmyslete. Ve druhém případě totiž nebudete efektivní. Budete víc koukat na hodiny, než na výsledky své práce.

Ušetříte energii, když si čas na propagaci jasně začleníte na pevná místa ve svém rozvrhu. Nebudete tak muset časový úsek ve svém itineráři muset pokaždé znovu vyboxovat.

Mé aktualizované doporučení je: Alespoň půlhodinu denně kromě dnů, kdy to nejde – kdy jste na cestách, na dovolené a tak. Nebýt nekompromisní – pokud je to nutné a opravdu dnes krutě nestíháte, nestresujte se a vynechte – ale takové dny by neměly být víc než dva do týdne.

Když něco děláte denně, zautomatizujete to a půlhodinka vám zapadne do každodenní rutiny. Kdy jste si naposled NEvyčistili zuby? A o to nám jde.

Nejlepší čas bývá ráno. Bývá klid na práci a hlavně – pak už víte, že máte hotovo, a nepřemýšlíte celý den „Jak já to jen dnes stihnu?“.

kniha

Sebedisciplína

Náš mozek je občas záškodník. Vyvinul se totiž ve zcela jiných podmínkách, než panují dnes. Nejlépe a nejrychleji řeší ohrožení a všechny s ním byť i jen vzdáleně související vzorce (mám utéct, nebo zaútočit?) a protože při něm setina sekundy může rozhodnout o přežití, dává přednost našim pocitům a instinktům (systém 1), které mají mnohem kratší reakční čas než systém 2 – pomalé (rozumné) myšlení. Některé signály putují rovnou do amygdaly a naše rozumové uvažování zcela obejdou. Navíc je mozek velmi pohodlný a vždy raději volí příjemnější cestu, takže celkem snadno najde vždycky nějaké odůvodnění, proč se zrovna dnes té propagaci vyhnout.

Pro život obecně je velmi důležité, abyste si uměli poručit a také se poslechnout. Pokud si tuto schopnost neosvojíte (ne, není to něco vrozeného, může se to naučit každý), bude pro vás mnohem složitější dosáhnout úspěchu a vlastních cílů. Abyste se někam posunuli, je zkrátka potřeba občas udělat něco pro vás ne zcela komfortního či dokonce nepříjemného a bez sebedisciplíny to budete odkládat donekonečna.

kniha

Propagací proti ztrapnění

Napadlo vás, že mám proti vám výhodu? Že já svou knihu propagovat prostě MUSÍM, protože to sám učím ostatní? A nenapadlo vás, že to byl záměr? 

Jak píšu v úvodním odstavci, i já mám dny, kdy mě to štve a nevím, do čeho se pustit (většinou mi to vydrží tak 5 minut od chvíle, kdy zapnu… Ale k tomu se dostaneme).

Jistě, mohl bych se prostě o své vlastní propagaci prostě nezmiňovat a když se někdo přímo zeptá, mlžit. Ale já jsem měl přesně opačný úmysl. Věděl jsem, že když budu o své propagaci nahlas mluvit, hrdost mi nedovolí polevit nebo fixlovat. Tím hlavním obmyšleným jsem přece já a má kniha. A povedlo se. Už jsem si zvykl dělat to jako první věc každé ráno.

To samé udělejte vy. Dokud máte šťávu a opravdu byste si přáli knihu dostat mezi lidi, všude mluvte o tom, jak budete knihu každý den propagovat. Mluvte o tom hlavně před lidmi, kterých si vážíte a na jejichž názoru vám záleží – u kterých byste se propadli hanbou, kdybyste ze sebe udělali kecku.

Klidně je požádejte, aby se vás každý týden zeptali, jak vám propagace jde. Neponechávejte si žádný prostor pro selhání. Spalte lodě. Vmanévrujte sami sebe do takové situace, že z ní nebudete moci ven a propagovat prostě budete muset. 

kniha

Stopky

Berte to tak, že stopky jsou váš trenér. Odhodlat se jít na tréning, to je na vás – ale tam už na vás dohlédne on. 

Ekvivalentem příchodu do tělocvičny je zapnutí stopek. Jakmile jednou běží, nesmíte dělat nic jiného: Teď nečekujte Facebook, nečtěte zprávy, na kafíčko bude čas až za odměnu a musíte-li odejít, třeba otevřít pošťákovi, pozastavte mezitím stopky. Ano, i na ty dvě minuty! (Stejně jich nakonec bude deset, než se k propagaci vrátíte…)

Offline můžete používat stopky (hodiny) na svém počítači, online používám Toggl.

kniha

Protihráč uvnitř, náš pan Hyde

Je strašně důležité si uvědomit, že občas je náš vlastní mozek protihráč. Jeho součástí jsou instinkty a vzorce jednání, které byly nesporně výhodné pro neustále ohrožované tvory, ale dnes naše jednání občas sabotují. Mnohá rozhodnutí, aniž si to uvědomujete, za vás udělá instinktivní zvíře, nikoli vaše duševně a morálně vyspělé já, přestože by mělo mít navrch. Nemá. A jeho úkolem je tyto škodlivé vzorce odhalit, včas zastavit jejich vliv, přehodnotit a rozhodnout se racionálně. (Podrobněji D. Kahneman, Myšlení rychlé a pomalé)

Jak to chápu já, jediné objektivně správné rozhodnutí autora je svou knihu intenzivně propagovat. Rozum mi říká, že sama to nedokáže, a nikdo jiný, kdo by to udělal, tu není. A když to neudělám a nedostanu knihu k lidem, vydával jsem ji úplně zbytečně. Je pouze na mně, aby mi to prehistorický pan Hyde ve vlastní hlavě nepřekazil.

A na vás je zvládnout toho svého!

Pomohl vám článek? Jaká překážka nejčastěji způsobí, že se k propagaci nedostanete? Dělá vám sebedisciplína problémy? Napište mi do komentářů pod článkem.

.

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat

Váznou prodeje vaší knihy? Možná se vám budou hodit rady Jak prodávat knihu

Hledáte nakladatelství s nejlepšími podmínkami? Co třeba KLIKA?

Zpět na titulní stránku blogu

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *