S rukopisem se vyplatí pomazlit

Nezkušený autor dopíše rukopis a už by ho chtěl držet v ruce v podobě knihy. Málokterý text je však hned napoprvé tak skvělý, že je hoden vydání. I když kvalitu textů v nakladatelství nijak nekádrujeme, snažím se autory přimět k maximálnímu výkonu – v zájmu jejich knihy. A občas se mi dostane do ruky tak špatný hotový text, že autora požádám, aby na něm ještě zapracoval. Někdy je dokonce potřeba svěřit text redaktorovi, pokud toho autor není schopen.

Asi je každému jasné, jak by dopadla kniha s odfláknutým textem: Negativní recenze, místy možná až zdrcující komentáře zklamaných čtenářů a neslavné prodeje.

Jak se toho vyvarovat, nejste-li zrovna geniální češtináři? S vlastní nedočkavostí se musíte porvat sami. A na ten zbytek mám pro vás pár tipů.

Pokud tento blog sledujete už delší dobu, víte, že pomocí kvalitního marketingu se dá prodat i špatné zboží. Nedůslední autoři však špičkovými marketéry nebývají a navíc půjde vždy o prodej jednorázový – knihu si lidé navzájem nedoporučí a příště už od autora nic nekoupí. Předpokládám, že vy chcete naopak vybudovat si jako autor dobrou pověst, aby od vás (nejlépe ti samí) čtenáři koupili i další knihu.

NE, to, že jste si našli korektora, k vymazlení knihy NESTAČÍ. I kdyby to nebyl utajený amatér jako většina korektorů.

kniha

Zopakujte si před psaním, v čem tápete

Jak už to tak bývá, hodně práce sobě i korektorovi ušetříte, když si uděláte „opáčko“ už předtím, než knihu začnete psát; pokud se neorientujete ani v těch nejčastějších problémech a nevíte, kdy napsat „mě“ a kdy „mně“, kdy „ji“ a kdy „jí“, přiděláte korektorovi spoustu práce na úplných banalitách.

Proč to vadí? Protože čím více musí korektor opravovat chyb obyčejných a zbytečných, tím méně se bude moci soustředit na chyby složitější. Čím více je v textu chyb, tím větší je pravděpodobnost, že nakonec nějaká unikne.

Je to jako kdybyste platili architekta za to, že vám vyzdí chlívek nebo pilota za úklid letadla po letu. Čeština má totiž asi 10x více pravidel, než vás učili ve škole. Nenuťte korektora opravovat banality a ve svém vlastním zájmu mu umožněte soustředit se hlavně na sofistikovanější chyby a čárky (které v Čechách umí správně používat pouze zlomek obyvatel). NE, čárky se nedělají CITEM. Jejich používání má celkem pevná pravidla.

Když před psaním (nebo alespoň před autorskými opravami) věnujete půlhodinu tomu, že si zopakujete nejčastější chybyzapamatujete pár mnemotechnických pomůcek, můžete množství chyb zredukovat třeba i na třetinu. Ty chyby, o kterých víte, že se jich dopouštíte, si poznamenejte a vezměte k ruce jako tahák. Když si nebudete něčím jisti, ověřte si správnost v příručce ÚJČ. Peníze, které pak investujete do korektora, budou mnohem lépe využity.

Pokud to se psaním myslíte jen trochu vážně, stal se jazyk vaším pracovním nástrojem. Čím lépe ho budete ovládat, tím více si s ním dokážete hrát a tím budou vaše texty vybroušenější a nápaditější. Pokud dobře neovládáte svůj primární pracovní nástroj, pravděpodobně se nestanete nejenom profesionálním spisovatelem, ale ani kvalitně píšícím amatérem (nebo vás to bude stát spoustu peněz za redakční práce).

kniha

Opravujte teprve když je rukopis hotový

Když píšete, pouze pište. Neopravujte. Jednak byste tím rozháněli své múzy a jednak je možné, že během autorských oprav pasáž znovu změníte a v takovém případě by to byla zbytečná práce. Já jsem během autorských a redakčních oprav přepsal či přeformuloval pětinu knihy a asi desetinu jsem škrtl úplně.

Nad svým rukopisem potřebujete získat nadhled, takže jej po dopsání nechte měsíc nebo víc odležet. Pak se teprve pusťte do autorských oprav.

Je mi jasné, že ne každý bude chtít investovat do práce redaktora (obzvlášť u delších textů). V tom případě ale potřebujete někoho jiného zkušeného, kdo se na text podívá novýma očima a upozorní vás na špatně formulované pasáže a problematická místa.

Proto neustále upozorňuji na výhodnost navázání partnerství s dalším autorem – kromě předávání zkušeností z propagace si můžete také navzájem číst rukopisy. Čím více kritiky sklidíte v této fázi, tím méně jí bude nad již publikovanou knihou, samozřejmě pouze máte-li dost pokory, abyste kritiku přijali a vyvodili z ní závěry.

Zažil jsem autorku dlouhodobě žijící mimo ČR, jejíž text byl tak kostrbatý, že se korektorka neubránila i redakčním zásahům (to se u dobrých korektorů stává, že když někdo češtinu przní, nedokáží se ubránit pokusům o nápravu) a reakce autorky byla až hysterická a vzteklá, že „zasahuje do jejího stylu“„už to není ona“. Kniha vyšla v kostrbaté podobě a z mého pohledu to není vůbec příjemné čtení (a prodává se pramálo).

Nechcete-li platit redaktora a nemáte k ruce ani dalšího autora, sežeňte si pár velmi zkušených čtenářů, aby vám dělali tzv. beta-readers, tedy poskytli alespoň nějakou zpětnou vazbu, když už není profesionální pomoc. Má zkušenost je, že záleží hlavně na tom, jak moc se třetí osoba snaží vám opravdu s textem pomoci a jak moc je k němu přísná.

Já jsem z tohoto důvodu vzal u své knihy druhé kolo profesionální redaktorce a zaplatil za něj raději své matce, protože měla k mému rukopisu mnohem menší respekt a našla v něm víc pasáží k přeformulování. Nutno poznamenat, že moje máma dokáže jedinou stránku vlastní knihy psát celý den, až tak je precizní. Navíc napsala už 22 knih, což o sobě může říci málokterý profesionální redaktor.

kniha

Přemíra špatných korektorů

Připravte se na to, že ke konci už budete z věčného čtení své knihy otrávení. Překousněte to. Je to jen momentální pocit a ten přejde, ale kniha už tu zůstane na dlouhá desetiletí.

Když jste s textem spokojeni tak, že už na něm nevidíte nic k vylepšení, přichází na řadu první kolo korektury. Jenže sehnat kvalitního korektora není vůbec jednoduché. Nebo bych měl spíše napsat nebylo.

Úroveň korektorů, kteří své služby na internetu běžně nabízejí, je velmi špatná. Setkával jsem se s tím opakovaně v podobě rukopisů, které do našeho nakladatelství přicházejí a jsou údajně už po korektuře. Jak špatné to ve skutečnosti je jsem ale zjistil až poté, co jsem se rozhodl trochu je prosít a oddělit zrno od plev.

Často mě totiž autoři (nevydávající u nás) oslovovali, zda bych jim nějakého slušného korektora nedoporučil. Jenže naši korektoři jsou často plně vytíženi prací pro nás, takže jsem se o ně většinou podělit nemohl. Rozhodl jsem se proto, že vytvořím „rezervoir profíků“, kam se amatéři nedostanou, a našel jsem test, který jsme kdysi s naší první stálou korektorkou vytvořili právě za účelem testování profesionality korektorů.

Přestože jsem k prvnímu oslovení vybíral jen korektory s praxí, u nichž byla větší šance, že projdou, přes 60 % z nich nedokázalo test absolvovat úspěšně! A zcela typické je, že někteří z nich se posléze snažili výsledek vyhádat. Byli si tak jisti svými schopnostmi, že vinu dávali nám za „diskutabilní“ vyhodnocení testu a ani si správnost opravy neověřili v příručce Ústavu pro jazyk český.

Testy vyhodnocoval nejlepší korektor, jakým disponujeme. Ale u některých testů mi bylo skoro líto plýtvat jeho časem, protože jsem hned při prvním pohledu viděl, kolik do očí bijících chyb v testu zůstalo. A to jsem tuto práci dělal jen krátce a kdysi dávno.

Pro vás z toho plyne poučení: Chcete-li mít knihu opravdu opravenou, vybírejte jen z těch, kteří naším testem projít dokázali. Tuto nevelkou skupinku, která svou práci ovládá, najdete na serveru proverenykorektor.cz.

kniha

Synchronizace

První kolo korektury probíhá ještě před sazbou, ale druhé až po ní. U redakčních prací tomu tak není, ale korekturu už byste měli synchronizovat s vydavatelstvím. To znamená vyhlédnout si nejdříve korektora i nakladatelství, obojí si předjednat a s nakladatelstvím se domluvit na postupu.

Tou dobou začnete pracovat i na anotaci a s grafikem na obálce. Až doteď jste se starali, aby až čtenář knihu otevře, nebyl zklamán. Obálkaanotace jsou ještě důležitější. Ty mají totiž zajistit, aby členáře natolik zaujala, že knihu vůbec vezme do ruky a otevře.

S anotací vám asi bude muset pomoci nakladatelství. Pokud vydáváte sami, nechte si se svou anotací pomoci v nové facebookové skupině Jak si vydat knihu, a pak ji i prodat. V prvním i ve druhém případě se vám bude velice hodit, napíšete-li si synopsi:

Ten, kdo vám má pomoci s anotací či obálkou, potřebuje znát obsah knihy, celý děj, mají-li být jeho rady opravdu trefné a přínosné. Jenže těžko pokaždé na radu čekat několik týdnů, než dotyčný knihu přečte – pokud to vůbec může a chce udělat. Vytížený grafik nebo nakladatel na to určitě nebude mít čas a nebude se do toho asi chtít ani členům skupiny, které požádáte o radu.

Potřebujete tedy sepsat shrnutí knihy na max. půlku A4, kterým svého rádce dostanete v pěti minutách tak blízko stavu, jako kdyby knihu četl, jak jen to je možné.

Synopsi neděláte pro ostatní, ale pro sebe. Je to stejné, jako když se snažíte umést zákazníkovi cestu až k pokladně – je ve vašem vlastním zájmu, aby tam došel. Stejně tak chcete mít i kvalifikované rádce, aniž byste je nutili ztratit s vámi neúměrné množství času – když pro ně bude pomoc bezbolestná, snáze si je získáte a udržíte.

Máte dost trpělivosti na vybrušování textu, nebo jste z těch, které tato fáze mučí? Napište mi do komentářů pod článkem.

Kam pokračovat: Jak nabídnout svou knihu tak, že vám utrhají ruce nebo na PŘEHLED VŠECH ČLÁNKŮ

.

.

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat

Váznou prodeje vaší knihy? Možná se vám budou hodit rady Jak prodávat knihu

Hledáte nakladatelství s nejlepšími podmínkami? Co třeba KLIKA?

Zpět na titulní stránku blogu

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *