Vydání knihy a životní křižovatky

Tento článek není jen o knihách. Je o Rozhodnutí. Rozhodnutí změnit něco podstatného, co váš život posune zas o kus dál.
Volba stojí na počátku všech změn, i toho, kde se právě nyní nacházíme. Jsou to právě rozhodnutí, která určila, jak náš život dosud vypadal – a také jak bude vypadat v budoucnosti.
Vy jste tím, kdo velí. Vy rozhodujete, jak to bude (pro vás) dál vypadat. Okolnosti nezměníte, ty jsou jaké jsou. Ale pouze vy jste pánem toho, jak se s nimi vypořádáte. Vaši knihu nevyjímaje…

Vy rozhodnete, zda vydáte knihu a jak bude vypadat. A vy také rozhodnete, kolik toho uděláte pro to, aby se dostala ke čtenářům nebo zda si necháte dostatek času na kvalitní přípravu, aby byla kniha úspěšná.

Je to jediná kniha vašeho života a další (zatím) neplánujete? Tím silnější důvod to neodfláknout, co myslíte? Ale nebude to zadarmo…

Jen jednou za život

Jsou některé věci, které se stanou za život jen jednou. Zážitky, které o pouhých deset či dvacet let jsou už jen památkou na neexistující svět. Protože ten se mění.

Nikdy už nezažiju vstávání ve čtyři, abych vylepil letáky na demonstraci, nikdy už nepocítím tvrdou shovívavost tatami při tréninku a nikdy už nebudu v ruce držet svou první vydanou knihu, když ještě voní tiskárnou. Nikdy už nebudu stát před rozhodnutím „rodina nebo ne“, protože už jsem ho jednou definitivně učinil a mám v tom jasno. Nikdy neříkej nikdy, to už jsem slyšel – ale nesouhlasím. Některá rozhodnutí mají být pouze na vás.

A někdy přichází i volba typu TEĎ anebo NIKDY. Někdy máte pocit, že doba běží rychleji, než vy ve svých plánech, a že může možná brzy být někde, kde jí stačit už nebudete – kde by to, co jste si vysnili, už nemuselo zafungovat.

Jako když jsem deset let po jazykovce cítil, že má školní anglina už umírá a jestli okamžitě nevyjedu ven a nezačnu mluvit, chcípne úplně. Jako když jsem poprvé riskoval svůj život pro pouhý zážitek. Jako když jsem objevil internet a s nadšením se pustil do prvního webu. Nebo jako když o pouhých 20 let později přišla AI a změnila pro nás vše. Jako když jsem se po mrtvici vrátil do Asie a udělal z ní své zimoviště nastálo… Některé věci se zkrátka neopakují – přijdou, a je jen na vás, zda naskočíte.

Ne že by bylo vyloučené něco dohánět. Máma se doučuje angličtinu, i když se jí blíží osmdesátka, a znám autory, kteří se až v tomto věku konečně dokopali ke splnění svého celoživotního snu a začali vydávat knihy. Jenže stejně jako máma asi už nikdy nebude v angličtině uvolněně konverzovat, nenaučí se pravděpodobně osmdesátiletý autor knihu propagovat online, pokud jeho momentální znalosti končí u poslání e-mailu. Ten správný čas pro ně už zkrátka uplynul. Bohužel, právě to je podstatou: smyslem cizího jazyka je domluvit se a poznat svět, a kniha nabývá smyslu, až když ji někdo čte. Dohánět se dá – ale nikdy to už není ono.

Za jakou cenu?

Některá rozhodnutí zcela mění trajektorii života, a do výchozího bodu se už pak vrátit nelze. Když se oženíte, můžete se sice i rozvést, ale za případné děti už vždycky ponesete svůj díl zodpovědnosti. Když se včas nevzděláte, nebo jako já vystudujete špatnou školu, bude to stát v budoucnu mnohem více práce, dostat se na správné koleje. Kdybych „nezabejčil“ neprodleně po mrtvici, místo do Asie bych dnes jezdil asi na vozíku (nejspíš k psychologovi s těžkou depresí ze svého stavu).

Taky jsem leccos nenávratně prošvihl. Zatímco u některých věcí jsem rád – že nemám vysokou školu, děti, barák ani auto – u jiných hořce lituji. Že jsem nezačal dřív jezdit do Burmy (protože teď už to nejde), že jsem po mrtvici čekal tak dlouho, než jsem se plnohodnotně vrátil ke kytaře, ale ze všeho nejvíc asi že jsem se nepřipravil na vydání první knihy a zazdil jsem tím bestseller. U žádné jiné knihy už jsem totiž od té doby taková čísla v prvních měsících prodejů neviděl.

Občas si někdo nechá vyprávět o mých dalekých cestách, a posteskne si, že by to taky bral. Kontruju otázkou. „I za cenu, že bys asi nemohl mít tyto děti a manželku?“ A je většinou po stescích. Nestálo by jim to za to, většinou stačí jen ta představa. Lákavě to vypadá na první pohled, ale všechno je relativní k něčemu jinému. Všechno má svou cenu, kterou za to platíte.

Rozhodnutí vydat knihu není tak zásadní, jako si pořídit dítě. Ale ne o moc… Nikdo vás nesejme, když to prostě zahodíte. Sejmete pouze svou knihu, a všem ostatním to bude jedno… A zde se dostávám k jádru věci. I vydání knihy má svou cenu – a nemyslím tím vůbec finance.

Tou cenou bude váš čas a práce. Spousta práce. A spousta času. Ty peníze taky, ale ty vem čert. Bude to tolik práce, že budete potřebovat vůli a silný motor, abyste vydrželi. Nikde totiž není psáno, že vyprodání vaší knihy nemůže trvat stejně dlouho, jako výchova potomka od kolébky k dospělosti. To záleží jen na tom, zda začnete dlouho předem a všechno na klíčový moment (den vydání) připravíte, nebo se o propagaci začnete starat teprve ve chvíli, kdy už má text korektor. Každopádně, náklad raději nepřestřelte – výše kusové ceny k tomu vždy svádí.

Neodradil jsem vás? Tak to máte motor. Nastartovaný. V takovém případě jděte do toho. Teď nebo nikdy. Ale rozhodně tím nemyslím běžet za vydavatelem! Začněte pracovat na propagaci. Nejdřív si najděte informace, pak si udělejte plán, jak si připravíte publikum, a pak na něm začněte pracovat. Nepotřebujete na to ani kačku. Ale je to mnohem důležitější než to, jak budete knihu financovat.

Plánujte dřív než později

Jestliže některá rozhodnutí ovlivní váš život na dlouhé roky, vydání knihy k nim patří. Přesto jsem potkal autory, kterým bylo jedno, zda mají kvalitní anotaci, na titul mi nabízeli otřesnou a neostrou rodinnou fotku nebo se při propagaci omezili na křest a mysleli si, že dál to půjde samo. Nešlo. Dřív nebo později dostali vratku, což mimo jiné znamená, že takovou knihu už distributor znovu na sklad nepřijme (pokud se znovu nezačne prodávat, a možná ani pak ne). Takhle nějak to může vypadat, když odbydete přípravu…

O tom, zda se vám někdy naskytne podobný pohled, ale rozhodujete dnes. Dnes to máte plně v rukou, dnes ještě držíte otěže. Klíčové je, co všechno uděláte před vydáním. Jedno je nesporné: Vydání knihy není hra v kostky. Jsou to karty, které si (navíc) sami namícháte.

Možná má vaše kniha potenciál bestselleru. Ale i o něm se musíte někde dozvědět. Stojíte všichni na stejné startovní čáře, budoucí šekjspíři i naprostí začátečníci. V propagaci knih jsou si všichni autoři (vydávající vlastním nákladem) rovni.

Ale do cíle to většinou dotáhnou zejména ti se silným motorem. Jsou totiž i knihy, které jsou beznadějně vyprodány už za rok. Pár z nich vyšlo jen v malém nákladu – ale to nevadí. Na větu: „vydal a vyprodal jsem knihu“ nikdo nereaguje dotazem: „a kolik to bylo kusů?“. Většinou jen uznale pokývají hlavou. Zdá-li se Vám vydání vaší knihy stále stejně daleko, možná je to řešení i pro vás a pomůže vám soft launch.

Pokud to opravdu chcete, tak hlavně nepropásněte svou chvíli. Svět se mele a mění, a ať už se dívám na budoucnost z kteréhokoli úhlu, teď – v roce 2025 – se mi ze žádného z nich nejeví jako stabilizovaná a klidná. Spíš naopak. A my taky nemládneme.

Pokud vydání plánujete za dva tři roky, máte nejvyšší čas začít s přípravou. A pokud za delší dobu, ušetříte si nervy, pokud to uděláte taky už teď. Přinejmenším si udělejte představu, co vás čeká.

Jaké Rozhodnutí přesměrovalo na úplně jinou kolej váš život? A co cítíte vy jako definitivně prošvihnuté? Klidně anonymně… Do komentářů.
Díky!

Chcete získat kompletní přehled za dva týdny bez nekonečného slepování střípků informací? Přidejte se k těm, kdo už objevili průvodce Vydej si vlastní KNIHU (aktualizované vydání 2024).