Jak kontrolovat knihu před odesláním do tisku?

Vydavatelství není minilab, do kterého hodíte filmy nebo kartu a vyzvednete si hotové fotky. Vydání knihy je spolupráce, a každý v ní má své povinnosti. Pokud ty své zanedbáte, může vás čekat po obdržení knih velmi nepříjemné překvapení.
Vaše funkce je hlavně kontrolní, kdy schvalujete výstupy. Ale ruku v ruce s tím to znamená, že pokud jako kontrolor zklamete, ponesete si následky bez možnosti reklamace nebo odvolání. A to zabolí… i když na to nikdo kromě vás (rozuměno ze čtenářů) zřejmě nepřijde.

Představte si sebe sama jako hosta a vydavatelství jako restauraci, která vám na zakázku uvaří, cokoli si budete přát. Naporoučíte si ingredience a budete kuchaři moci stát při vaření za zády a korigovat ho. Když bude dobrý, opraví vás, budete-li navrhovat něco nevhodného – ale jinak bude zcela následovat vaše instrukce.

Pak vám přinesou hotové jídlo – v mé analogii knihu připravenou k tisku. A to je také poslední chvíle, kdy můžete něco reklamovat: Že něco chybí, že má něco špatnou barvu, zkrátka že to není tak, jak jste to chtěli Vy. Jakmile však protest nevznesete, knihu označíte za hotovou a pošlete ji do tisku, zbyde jen velmi málo místa pro reklamace. Podobně, jako kdybyste jídlo bez protestů snědli.

Pojďme si udělat jasno v tom, jak svou knihu zkontrolovat, než ji odešlete do výroby, a také to, kdo má v procesu výroby knihy jakou zodpovědnost a kdy budete mít šanci na nějakou reklamaci.

Dopravci

Začněme od konce, protože to je komplikované nejméně. Tím, kdo vám knihy z tiskárny přiveze, je dopravce. Tam je to jednoduché: Pokud poničí pár knih při přepravě, nebo vám knihy nedejbože vyloží na déšť, což se nám už taky stalo, budete muset spočítat škody a vadné kusy a měla by vám být nahrazena minimálně jejich výrobní cena. 

Nebude vám ale už nahrazeno, že jste knihy celý den sušili a počítali, kolik z nich je neprodejných, museli jste si na to vzít dovolenou nebo vám za tu dobu ušel zisk. 

Takové excesy však nejsou časté a stane-li se to, je to spíš smůla na blbečka v jejich službách (což se u některých kurýrních služeb zdá být sice téměř pravidlem, ale většinou se to projevuje spíš v jednání a neúctě k zákazníkovi).

Tiskárny

U tiskárny lze téměř vždy reklamovat zmetky: vadný tisk, špatný soutisk barev, boční stranu přetékající na hřbet atd. To se však stává pouze výjimečně – za celých 10 let jsem měl takovou reklamaci jen jednu, a bylo to v covidové době temna, kdy stroje obsluhoval nějaký „záskok“ – brigádník.

V takovém případě bude opět na vás spočítat vadné kusy a vyčíslit škody, což vám ale klidně může také zabrat celý den, pokud vydáváte ve vyšším nákladu: Knihy bývají zabalené po 10 kusech, což je při tisícovém nákladu 100 balíčků k rozbalení, abyste mohli nahlédnout dovnitř.

Složitější už je to s barvami, máte-li v knize obrázky. Aby vám jakákoli tiskárna uznala reklamaci barev, museli byste jí zároveň s tiskovými daty poslat tzv. „digitální certifikovaný nátisk“.  Funguje to tak, že vyhledáte grafické studio ve svém okolí, které tuto službu nabízí, a ve spolupráci s nimi vytvoříte referenční výtisk jedné nebo více ilustrací, s jehož barevností  budete zcela spokojeni a které chcete dosáhnout v knize. Ten potom zabalíte a pošlete tiskárně a ona podle něj nastaví své stroje, aby dosáhly stejného výsledku.

Samozřejmě to není služba zdarma, jeden nátisk stojí okolo tisícovky, ale je to jediná možnost, jak dosáhnout reklamovatelnosti barev. Stěží se totiž stane, že by tiskárně ujely barvy natolik divoce, že by byly reklamovatelné i bez nátisku, a i v takovém případě bude zřejmě záležet zejména na jejich firemní politice, zda pochybení uznají.

Velkým problémem při posuzování barev je to, že málokterý autor má barevně zkalibrovaný monitor, takže barvy nevidí reálně, a také to, že monitory používají jiný způsob tvorby barev. Ještě horší ale je, když autor pokus o kontrolu ani nepodnikne. Měl jsem například autora, u kterého vznikl skenováním na kresbách bílý závoj, který udělal barvy méně výraznými. Po vytištění mi to vytýkal, ignorujíc nesporný fakt, že já jsem jeho originály vůbec neviděl a tudíž jsem ani nemohl vědět, že skeny jim neodpovídají přesně. Kdo to (jako jediný) naopak odhalit mohl, byl on. Jenže se ani nenamáhal si to porovnat… Protestoval, až když byla kniha vyrobena. Přitom by byla oprava maličkost. Stačilo k ní dát pokyn.

Velmi důležité je uvědomit si, že veškeré takovéto spory mají povahu občanskoprávní, nikoli trestní, takže pokud vám reklamace uznána nebude, vy budete přesvědčeni, že jste v právu a budete se chtít svých práv domoci, nezbyde vám, než si najmout právníka a daný subjekt zažalovat. Nevím jak vy, ale já radši přijmu ztrátu, než bych riskoval soudní řízení, které se v Čechách může táhnout klidně 15 let, a ve výsledku může vaši ztrátu znásobit (pokud prohrajete a budete povinni uhradit náklady na soudní řízení). Dokonce si takto budete muset vymoci i reklamaci oprávněnou, pokud ji protisubjekt neuzná. Prevence je proto z mého pohledu zcela zásadní.

Mně to přijde zcela samozřejmé, ale pro jistotu na to upozorním: Neexistuje nic takového, jako že v knize najdete nějaké chyby a díky tomu vyreklamujete zpět celou částku: Samostatným subjektem je většinou dopravce, tiskárna, korektor i vydavatel. Chcete-li u kohokoli z nich něco reklamovat, musíte prokázat jeho vinu, a uzná-li ji, může vám být vrácena pouze a jedině částka, která se váže k danému předmětu: Peníze za tisk nebo korekturu nebo sazbu nebo dopravu. 

Rozhodně se nestane, že byste kvůli chybě jednoho z nich vyreklamovali vše. A tím se pomalu dostáváme k jádru věci a nejčastějšímu zdroji problémů: Vaší spolupráci s vydavatelem.

Vydavatelé

Vydavatelství není minilab, kterému dáte film nebo kartu a odnesete si rovnou hotové fotky.  Vydání knihy, má-li skončit úspěchem, musí být spolupráce všech zúčastněných, v první řadě autora s vydavatelem. A základem spolupráce je… komunikace. Pokud nefunguje komunikace, nemůže fungovat ani spolupráce a přímo tím ohrožujete osud své knihy i investice.

Zažil jsem autory, kteří na můj e-mail dokázali odpovědět až za tři týdny, jen jedinou větou, a přitom mi neodpovědět na nic toho, na co jsem se jich ptal. Neméně pracný je ale i opak: Dostat každý den čtyři dlouhé a v podstatě nerelevantní emaily, které jen přečíst zabere polovinu z času, který máte denně na danou knihu vyhrazen (což je nutnost, pracujete-li na 15 knihách zároveň a chcete dát všem stejné množství péče). Pokud se rozhodnete na všechno odpovědět, na knize takového autora už ten den nic udělat nestihnete.

Další věc je míra pozornosti, kterou své knize během vydávání věnujete: neznamená to jen, že vymazlíte s vydavatelem obálku a anotaci. Pozornost byste měli věnovat každé kontrole, kterou děláte.

Uvědomte si, že vy jste jediný člověk na celém světě, kdo má (doufejme) přesnou představu o tom, jak by měla vaše kniha vypadat. Pouze vy bezpečně poznáte, jestli vám v knize chybí nějaký obrázek, jestli jsou někde prohozené poznámky pod čarou nebo popisky, nebo jestli jsou v tiráži uvedení všichni, kdo se na knize podíleli natolik, aby si to u vás zasloužili. A to nemluvím o záležitostech modernějších, jako třeba odkazy na weby a QR kódy.

Pokud knihu vydáváte vlastním nákladem (ať už jsou to vaše peníze, nebo jste je nějak sehnali), zadavatelem, investorem a generálním ředitelem vydání své knihy jste vy. Alespoň by to tak být mělo.

Pokud se ale své funkce vrchního kontrolora zhostíte nedbale nebo zřeknete, ponesete si i veškeré následky.

Nevěřili byste tomu, a já také ne, ale je skutečně možné pracovat s vydavatelem čtvrt roku na knize, všechny verze mu „odmávnout“ včetně té tiskové, a teprve v hotové knize objevit, že v ní pět velkých obrázků chybí. A já nechci, abyste se podobně nemilého překvapení dočkali i vy. Proto ještě jednou: Zbystřete a mějte oči všude. Hlavně však na tom, na čem vám záleží nejvíce.

Kontrola tiskových dat

Kontrola tiskových dat by měla probíhat na obou stranách stejně pečlivě, přičemž obě strany (autor a vydavatel) kontrolují rozdílné věci. 

Nejdříve vydavatel data připravuje pro tisk technicky: Kdo z vydavatelů má na kontrolu výstupní proces, pravděpodobně obsahuje takové věci, jako kontrola správnosti ISBN a čitelnosti čárového kódu (chyba může totiž celý náklad zcela znehodnotit), zda je název všude stejný, zda v knize nezbyli sirotci, řádky jsou zarovnané na účaří, nevloudila se nechtěná písma, obrázky jsou ve správném barevném prostoru, zda na vakátech nejsou paginy (čísla stránek), správnost tiráže, obsahu a podobně. 

Když má hotovo, vytvoří sazeč/vydavatel tiskové PDF podle tiskového standardu PDF/X-1a:2001, a je řada na vás. Jako poslední jste v procesu schvalování právě proto, že to vy jste investor, vy jste to vymysleli a jen vy poznáte, že ještě něco chybí, i když technicky už je všechno správně. Jste králem, sudím i katem obsahu. Co vám v té chvíli unikne, už nikdo nechytí, a také to pravděpodobně nevyreklamujete.

Kontrolujte podklady v době, kdy jste na vrcholu své pozornosti. Vyhraďte si na to dostatek času a blok zkontrolujte stránku po stránce: Máte tam věnování? Jsou všichni v tiráži? Pečlivě prověřte vše: Záleží vám na obrázcích? Kontrolně si je spočítejte. Záleží vám na barvách? Pořiďte certifikovaný nátisk nebo alespoň porovnejte originály se skeny na grafickém (=barevně spolehlivém) monitoru. Máte v knize nějaký místopisný název, který existuje i v jiném významu a s malým počátečním písmenem? Všechny výskyty si zkontrolujte – Ctrl+F snad znáte. Atakdál.

Reklamace

Tiskárenské zmetky, poničení knihy nebo ponechání chyb je snadno prokazatelné. Tam záleží pouze na tom, jak se daný partner k reklamaci postaví, a doufejme, že to bude rovně. Na druhou stranu bych na to rozhodně nespoléhal… Nikdy ale zřejmě nevyreklamujete něco, co jste sami schválili a odmávli jste odeslání do výroby.

Co na vydavateli vyreklamovat můžete a měli byste, pokud k tomu dojde? Vícenáklady při přidělení chybného ISBN a následné nepoužitelnosti čárového kódu, nebo hřbet obálky, který nebyl vystředěn a přetekl na přední či zadní stranu. To jsou věci zcela mimo vaši kontrolu.

Následují věci diskutabilní, kde mohli chybu odchytit oba, autor i vydavatel, ale nestalo se tak, a ty už zřejmě nevyreklamujete, jelikož je to chyba společná a můžete za ni oba stejnou měrou: Překlep v názvu nebo jménu autora na obálce. Místo v knize, které bylo původně v pořádku, ale při závěrečných úpravách se rozhodilo. Špatné číslování v obsahu. Nezanesení druhé korektury (pokud jste ji dostali). Chybějící paginy nebo číslování stran tam, kde být nemá. Dobrý vydavatel má asi kontrolní body i na tohle, ale spoléhat na to nelze. 

A pak jsou věci, které odhalíte pouze vy, a pokud uniknou, nebude žádné odvolání: Od počátku chybějící kapitola či obrázky, QR kódy, poděkování nebo odkazy.

Kdo si myslí, že odevzdá text a obrázky a tím jeho práce končí, může být šeredně překvapen. Nechte si na kontrolu dost času, dělejte ji čerství a klidně si k ní přizvěte někoho, s kým jste knihu často probírali. Více očí více vidí. A jde o hodně… Pro pověrčivé ještě připomínám Murphyho zákon: „Jestli se něco může pokazit, tak se to pokazí.“

Co byste reklamovali vy? V čem se mnou nesouhlasíte a za co by podle vás měla spíš ručit protistrana? Podělte se v komentářích a vyjasněme to i pro ostatní!

Jiří Nosek průvodce autorů českým knižním bludištěm o blogu a mé cestě k autorskému vzdělávání

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny
Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat