Přemýšlet o vydání své knihy je přepych a malý zázrak

Zabředli jste do starostí kolem vydání knihy a shánění peněz a místy už si připadáte přehlcení a možná trochu unavení?

Někdy k tomu, aby nám šly věci líp od ruky, potřebujeme jen málo. Třeba uvědomit si, jaké máme štěstí, že tyto starosti vůbec můžeme mít.

Protože nejen historicky, ale i v současnosti je vydání knihy pro obrovskou masu lidí pouze nerealizovatelný sen… Narozdíl od vás!

Vydání knihy je ve skutečnosti privilegium, dostupné pouze těm, kteří mají takové štěstí, že se v jejich případě sešlo hned několik podmínek najednou. No ale začněme malým připomenutím…

kniha

1. Doba

Především si připomeňme, že to není tak dlouho, co vůbec existují knihy. Na Zemi žilo od vzniku lidského druhu cca 117 miliard lidí a první homo sapiens po ní kráčel odhadem někdy 50 000 let před začátkem křesťanského letopočtu. Ale knihtisk se rozšířil až ve 2. polovině 15. století. 

Ještě do 20. století ale bylo prakticky vyloučené, že by si nějaký autor vydal knihu sám, jediná cesta byla obesílat nakladatelství – a jak zažil neúnavný Jack London, nebyl to žádný med – jen on sám byl prý odmítnut 664krát, než uspěl.

Opravdovou demokratizaci a převratnou možnost vydat si jen pár kusů umožnil až digitální tisk, který samozřejmě vznikl až po počítačích. Někdy tou dobou se „demokratizovaly“ i ofsetové tiskárny, které byly do té doby spíš partnerem pro velké firmy. Teprve možnost přípravy tiskových podkladů v domácím počítači umožnila vznik zakázkovým vydavatelstvím, takže to zvládne třeba i jen jediný člověk.

kniha

2. Svoboda

Mám dojem, že jsme si za těch posledních 30 let na svobodu tak zvykli, že jsme si jí  přestali vážit. Je smutné, že nám její cenu musela připomenout až válka rozpoutaná Ruskem a odhodlání téměř sousedního národa srdnatě bojovat proti silnějšímu nepříteli. A je vidět téměř gigantický rozdíl v morálce – Ukrajinci jsou odhodlaní, kreativní a vědí, za co bojují, zatímco Rusové do ní jen nahánějí neetnický kanonenfutr ze vzdálených porobených republik, protože těm od Moskvy a Petrohradu se umírat vůbec nechce.

Nevím přesně, jaké jsou možnosti vydat si samonákladem knihu v Rusku, ale jsem si jist, že byste se velmi rozmýšleli, co do knihy napíšete, protože za některé názory vás tam pošlou na Sibiř, stejně jako před lety. A nemusíte je ani napsat do knihy: Můžete napsat nevinné pohádky, pak se někde neuváženě vyjádříte a na další tvorbu můžete zapomenout.

Asi ještě horší podmínky byste našli ve spoustě dalších zemí na světě: v Myanmaru (Burmě – tam opět převzala vládu vojenská junta a snaží se obyvatelstvo ovládnout terorem), v Íránu, v Afghánistánu či třeba Severní Koreji. A pochybuji, že si můžete naprosto cokoli vydat v Číně – a to je (spolu s Ruskem) už pěkně velký kousek světa…

Je i spousta dalších zemí, ve kterých není hlavním omezujícím faktorem svoboda, i když se jí tam třeba momentálně nedostává. Demokracii lze totiž, máte-li štěstí, nastolit z roku na rok. Ale rozhodně se vám to samé nepovede s rozvojem zázemí…

kniha

3. Infrastruktura

Vaše kniha by se nedostala z vašeho počítače ke čtenáři, kdyby jí cestu nezametla spousta lidí. A je jich mnohem víc, než si myslíte…

To, že je v zemi spousta vydavatelství, ze kterých si můžete vybírat, je přepych, který nemá ani každá demokratická země. Stěžovali si mi na to třeba Slováci. 

Vybírat si můžeme i z tiskáren a díky jejich konkurenčnímu boji lze někdy ušetřit desetitisíce. Pokud by neexistovaly u nás, stále bychom ale mohli knihy vyrobit v Polsku nebo v Německu.

Bez koho bychom se však neobešli, jsou distributoři, kteří si naše knihy vezmou na sklad (třeba ti němečtí to prý nedělají) a rozvezou je ke knihkupcům.

Pro ty je zase naprosto klíčové, že někdo vytvořil stabilní právní prostředí a postavil silnice, po kterých mohou knihy rychle a pohodlně dopravovat. Na světě je totiž spousta zemí, ve kterých můžete jet i pouhých 100 km třeba několik dní. Teprve když začnete cestovat do méně rozvinutých zemí, uvědomíte si význam silnic pro rozvoj země. (Což neznamená, že je prozíravé si celou přírodu rozparcelovat liniovými stavbami, ale to je jiný příběh.)

Pro tiskárny někdo vyrobil tiskové stroje a pro distributory a dopravce sestrojil náklaďáky. A neustále se vyrábí další papír, barvy, lepidla, textilie a další doplňky, potřebné při výrobě knih… A další lidé se starají, aby se suroviny pro tuto výrobu dostaly z jednoho konce světa na druhý.

kniha

4. Čtenáři

K čemu by bylo psát, kdyby lidé ve vaší řeči neměli zájem číst? A co kdyby číst vůbec neuměli? Ani vy byste asi nekoketovali s myšlenkou něco psát.

Jsou země, kde je velká část obyvatel negramotných – země, kde je do školy příliš daleko, kde si to lidé nemohou dovolit nebo kde je škol jen pár na celou zemi.

Pak jsou země, kde do školy chodíte dost dlouho, abyste se naučili číst, ale pak už je potřeba jít pomáhat rodičům s prací a učebnice jsou jedinými knihami, kterých se za celý život dotknete.

Jsou země, kde by to i šlo, ale lidé tam prostě nečtou – nejsou zvyklí. A země, kde by lidé možná i četli rádi, ale nezbývá jim na to čas. A tím se dostáváme k další podmínce, a tou je…

kniha

5. Bohatství

Nejspíš si tak nepřipadáte… Ale JSTE bohatí. Protože napsat knihu JE jasným znakem bohatství.

Znamená to, že máte co jíst. Že máte kde bydlet. Že jste nasytili a zabezpečili i svou rodinu. A to natolik dobře, že vám zbyl ještě čas dělat něco, co vás baví. A dokonce možná i dost peněz svůj plán realizovat, a okolí či rodina vás přesto negriluje, že byste jí něco trhali od úst. 

Znamená to, že nemusíte pracovat od nevidím do nevidím a kromě spánku a práce nic jiného nestíhat (a tak žijí opět jen ti šťastnější, kteří práci mají: miliony lidí tráví celé dny pouhým jejím sháněním).

Věřte nebo ne, ale lidí žijících v takovém přepychu je menšina. To vám to jen tak nepřipadá, protože v Evropě všude kolem sebe vidíte pouze další bohaté. Ale já trávím hodně času v Asii a skutečnou chudobu vídám. A to jsem ještě nebyl v Africe…

(A mimochodem, bohatství je stav mysli, nikoli stav účtu. Ty papírky a virtuální čísla, která dnes označujeme za peníze, stejně už dávno definici peněz nenaplňují – nedokáží totiž uchovat hodnotu v čase: Dokud byla inflace 3 %, zřejmě jste ji ignorovali. Momentálně je šestnáctiprocentní, a najednou je to znát… Ale změnila se pouze její MÍRA, nic víc. Krádež je totiž podle mne krádež, i když je malá…)

kniha

6. Dostupnost know-how

Abyste něco dokázali, jednak většinou potřebujete vědět, že to už dokázal někdo před vámi – že je to realizovatelné. A také potřebujete instrukce nebo aspoň popis toho, jak se to dělá.

I když taková vodítka najdete, je velký rozdíl, zda je to jeden krátký rozhovor nebo komplexní kurz, který vás celým procesem provede od začátku do konce a krůček po krůčku. Ten může vaši cestu zkrátit o celé roky.

Jak je know-how důležité byste zjistili, kdybych na to už před vámi nepřišel já a nezačal vám ho předávat těmito články. Jinak byste se totiž museli (jako kdysi já) spolehnout pouze na prohledávání blogů v angličtině, kde je pro nás 70 % obsahu nepoužitelného, protože je o Amazon KDP, Goodreads a dalších pro nás málo užitečných službách.

Ke psaní blogu mi stačí počítač a internet, ale některá témata jsou tak obsáhlá, že je potřeba je zpracovat ve videokurzu, abych dokázal předat všechny potřebné informace. A tady zabrousíme zpět k minulému bodu:

Musel jsem mít jako tvůrce kurzu peníze na investici do slušné kamery, světel a pozadí, a nešlo by to, ani kdybych měl nouzi o zakázky a musel veškerý volný čas věnovat jejich shánění. Know-how zkrátka přichází až po bohatství, díky kterému nemusíme veškerou energii věnovat shánění žvance

kniha

7. Svět na konečcích prstů

Knihu nestačí vydat. Je potřeba také o její existenci čtenářům říct. 

Nebudu unavovat popisem, jak finančně náročné to bývalo v minulosti, dokud bylo jedinou možností použít k tomu standardní sdělovací prostředky.

Táhne mi na 50, takže zatím nejsem dědek (pro náctileté asi už ano). Ale zejména ti nejmladší stěží uvěří, že když jsem opouštěl střední školu, nevěděl jsem, co je internet. Počítače jsme ve škole měli – několik Atari a jedno jediné ultramoderní PC 486 (dokonce s barevným monitorem!!!), na které jsme všichni chodili po škole pařit Perského prince, když nás k PC pustili. 

hra Perský princ, rok 1998

Když jsem nastoupil po škole do novin, měli jsme v redakci první Macintoshe (tehdy velmi mladé) společnosti Apple, ale propojeni jsme byli pouze v rámci redakce. Až o dost později nám nabídli zavedení internetu do domu a teprve tehdy mi kamarád velmi svérázným způsobem vysvětlil, co to je. Slušněji řečeno, že je to super věc, síť, na které najdu úplně cokoli… Tehdy jsme o jeho využití jako hlásné trouby zdarma ještě ani nesnili. Vůbec jsme netušili, co všechno nám ještě v budoucnu nabídne.

Pro vás je to samozřejmost… Pro mě samozřejmě už dnes taky, a navíc nezbytnost, bez které by můj život vypadal naprosto jinak a nemohl bych dělat ani tuhle práci, natož smět ji vykonávat několik měsíců v roce z druhého konce světa.

A pro vás je to téměř neomezená možnost dávat o své knize vědět světu, a nejen to – také možnost využít informací shromažďovaných jinými lidmi či firmami, stejně jako jejich komunit, a nabízet díky tomu svou knihu pouze těm, u kterých je největší pravděpodobnost, že o ni projeví zájem… Páka jako hrom, kterou máme k dispozici až posledních pár desítek let.

Čímž se elegantně vracím na začátek: Buďte šťastni, že žijete v této době. Na tomto místě, v dostatku až přepychu. Protože jinde a jindy… by vás vydat si knihu možná ani nenapadlo.

Ať máte aktuálně s vydáním knihy jakýkoli problém, buďte rádi, že ho můžete mít. Je to luxus!

Klesáte na mysli? Máte pocit, že to nepůjde, a nezvedl jsem vám morálku ani tímhle článkem? Vypište svou frustraci v komentáři pod článkem… Přinejmenším se vám uleví.

Chcete získat kompletní přehled za dva týdny bez nekonečného slepování střípků informací? Přidejte se k těm, kdo už objevili průvodce Vydej si vlastní KNIHU.

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny
Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat

Hledáte nakladatelství s nejlepšími podmínkami? Co třeba KLIKA?

Přehled všech článků blogu

Komentáře
  1. Michael Newchop napsal:

    Je to tak. Některé věci je dobré si připomínat. To co považujeme za samozřejmé, můžeme snadno a velmi rychle ztratit.

  2. starosti napsal:

    Starosti…

    Starosti?
    Život, žít – to přináší prostě starosti!
    Kdo nemá starosti?
    Jen ten, kdo je mrtvý!

    Ať žijou starosti!

    To je zákon relativity.
    Co je pro někoho starostí, může pro jiného být odměnou, radostí. Je jen otázkou, z jakého úhlu pohledu to hodnotí. A v jakém čase.
    Vážím si toho, že jsem právě teď a právě tady.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *