Kdy má pro autora cenu budovat komunitu?

Pořád slyšíte marketéry (i mě), že máte sbírat e-maily a tvořit komunitu, ale vlastně pořádně nevíte, zda by to bylo právě vám užitečné? A proto to neustále odkládáte a přitom máte prchavý pocit, že něco možná zanedbáváte? Tak se pojďme podívat na to, zda to má ve vašem případě smysl, ať se už můžete definitivně rozhodnout a pustit to jednou provždy z hlavy, nebo se do toho rovnou hned dát.

Pokud si po přečtení článku stále ještě nebudete jisti, zavolejte mi a poraďte se. Funkční komunita je tak skvělý nástroj, že než se rozhodnete její budování zavrhnout, měli byste si být absolutně jisti, že to ve vašem případě není správná volba…

Kdy to dává smysl?

Podíváme se nejdřív na to, zda to vůbec ve vašem případě dává smysl, a pak na to, co to obnáší a zda jste toho schopni. Prvním dělícím kritériem je to, zda píšete dlouhodobě a o příbuzných tématech. U tohoto bodu si poznamenejte ANO, pokud splňujete některou z následujících podmínek:

nejste autor jediné knihy
vaše knihy jsou ve stejném žánru či na podobné téma (čte je stejný druh lidí)
píšete knihu v oboru svého podnikání či zaměstnání
lidé vaši knihu budou číst, protože jste ji napsali vy (bez ohledu na žánr – např. bloggeři, celebrity, sportovci apod.)

Pokud jste napsali jedinou knihu, nemáte komunitě co prodávat a budovat ji od nuly nemá smysl.

Pokud jste napsali pohádku, pak detektivku a nakonec fantasy, jsou to tři málo se prolínající cílovky a pro každou z nich jste v podstatě autorem jediné knihy. Stejně tak je-li jedna kniha o osobním rozvoji, druhá sbírka povídek a třetí poezie (pokud nejsou na téma osobního rozvoje i povídky a básně, pak by to smysl dávalo).

Pokud přemýšlíte o knize na podporu svého podnikání nebo kariéry, promarnili byste jedinečnou příležitost, kdybyste komunitu tvořit nezačali, protože právě ona a sběr a práce s kontakty jsou tím, co vaše podnikání nakopne nejvíce: Pokud knihu strategicky promyslíte a správně napíšete, budou právě ti, kteří si ji přečtou, nejlépe připraveni a „kvalifikováni“ k tomu, aby u vás nakoupili. O knize v podnikání jsou články „Nakopněte“ svou profesi: vydejte knihu! a Kniha jako reklama na živnost nebo podnikání.

Nemusíte být celebrita nebo známý sportovec jako třeba Libor Podmol, aby lidé kupovali vaše knihy bez ohledu na to, jakého typu jsou. K tomu úplně stačí bloggovat. Dva příklady z praxe za všechny:

Erik Decimus psal blog pro zábavu i zamyšlení asi půl roku. Za tu dobu si získal stálé čtenáře a ti vznášeli stále častěji dotaz, zda by autor ze svých blogů nevytvořil knihu. První knihu Decimoviny (2018) vydal Erik ve velmi nízkém nákladu 100 ks, do distribuce nedal ani jeden výtisk a i tak byl celý náklad rozebrán během týdne a poslední výtisk byl dokonce vydražen za cenu dosahující čtyř tisíc. Erikova druhá kniha Štěstí na obzoru vyšla v r. 2019 na podzim v trojnásobném množství. Obálku získala na přímé přání komunity a možná i to bylo důvodem, proč byla už po měsíci polovina nákladu pryč. Velkou roli v Erikově tvorbě hrají autorské obrázky.

To (původně matematik) Marian Kechlibar, komentující na svém blogu aktuální politické dění, mohl být hned od začátku mnohem odvážnější. Ve veřejném prostoru se pohybuje už mnoho let, jeho blog je jedním z nejčtenějších v Čechách a při zadání jeho jména do vyhledávače dostanete tolik výsledků, že to okomentuji jen stručně: Takhle to vypadá, když o sobě chcete dát vědět a vydržíte na tom pracovat konzistentně. Když pak vydáte knihu, vaši příznivci se postarají o její odbyt a nebudete se muset dělit s distributory:

Jeho velikým koníčkem je historie a jeho první kniha Zapomenuté příběhy (2018) je sbírkou lidských příběhů skrytých ve známých historických událostech. Knihu vydal nejdříve v nákladu 3000 ks a během následujících 12 měsíců jsme dělali dvoutisícový dotisk a vydávali druhý díl. Třetí díl vyšel koncem roku 2019 a právě nyní připravujeme díl čtvrtý, zároveň s dalšími dotisky jedničky a dvojky, všechny v několikatisícových nákladech.

Jedna jeho kniha je žánrově zdánlivě zcela jiná, ale vychází z poznání, které stálo i u zrodu jeho zájmu o minulost: Historie má tendenci se opakovat. Jeho povídky Krvavé levandule jsou děsivou vizí světa, ve kterém se snění o multikulturalismu změní v noční můru a na jihu Francie je vyhlášen chalífát.

Přestože p. Kechlibar bloguje o politickém dění, píše o historii a navrch ještě velmi drsné povídky, všechny spojuje jednotící linka jeho mimořádného rozhledu a realistického pohledu na svět. Ty jsou tím, co jeho texty odlišuje a činí unikátními a jeho komunita jej za trefnost jeho myšlenek odměňuje tím, že je doslova černou dírou na jeho knihy. Celkový počet zatím prodaných výtisků všech jeho knih se blíží hranici 10 tisíc a drtivá většina z nich přitom „neviděla distributora“.

Máte na to?

Budování komunity nebo e-mailového seznamu samozřejmě dá práci. Smysl má pouze komunita s aktivním jádrem. A aktivní členy udržíte pouze když je bavíte nebo jim předáváte nějakou hodnotu.

Abyste udrželi aktivní e-mailové spojení, měli byste nejméně jednou za tři týdny poslat e-mail, který stojí za otevření. V mém případě jsou to upozornění na nové články na tomto blogu a samozřejmě se zároveň snažím, aby byly články maximálně přínosné a stály za přečtení. Jejich psaní mi zabere 30–50 minut psaní každý den. To jde poměrně snadno u non-fiction – literatury faktu a odborných knih, u beletrie to bude náročnější.

Abych předal hodnotu své facebookové skupině „Jak si vydat knihu a pak ji i prodat“, občas vysílám živě na nějaké zajímavé „knižní“ téma, občas losuji mezi účastníky vysílání svou knihu, pomáhám členům ladit anotace a radím s propagací a prodejem knih. Chodím do ní každý den, někdy pouze schválím členy a někdy mě odpovědi zdrží déle.

Zkrátka se to nedá ošidit: Ať už budete komunitu budovat jakkoli, bude potřeba jí věnovat část svého života. Jste na to připraveni a jste ochotni odvést svou práci? A v neposlední řadě, máte co nabídnout?

Pokud vám v první části článku vyšlo, že byste komunitu budovat měli, snažte se přijít na to, jak to udělat. V tento moment je sice daleko pohodlnější si říci „já na to nemám“, ale až budete na konci cesty, ohlédnete se a porovnáte své výsledky s těmi, co svou komunitu budovali, budete si rvát vlasy, že jste nenašli odvahu se do toho pustit.

Nezačínat od nuly

Pokud nechcete budovat komunitu vlastní, stále je tu váš cíl dostat knihu ke správným lidem. A aby se to povedlo, musíte vědět, kdo ti správní lidé jsou – kdo je vaše cílová skupina. Když se vám ji podaří správně určit, zkuste najít svého gatekeepera. Obojí jsem popsal ve článku Jak nabídnout svou knihu tak, že vám utrhají ruce.

I v případě, že vlastní komunitu budujete, je gatekeeper skvělým prostředkem, jak nezačínat úplně od nuly. Obzvláště pokud vás sám představí a tedy i zaštítí svým jménem a důvěrou, kterou k němu už členové jeho komunity mají. Ale aby se to stalo, musíte si pro něj připravit nabídku, ze které bude mít on nebo jeho komunita takový prospěch, že nebude možné ji odmítnout.

Na to, jak sbírat e-maily a udržovat kontakt, se podíváme někdy příště.

Pokud si ani teď nejste jisti, zda se do budování komunity pustit, popište svůj případ v komentáři pod článkem nebo mi zavolejte.