Nemáte-li čas… raději nevydávejte knihu

Stěžoval si mi v minulosti nejeden autor, že se jeho kniha neprodává, a že sice už pochopil, že by ji měl propagovat, říct o ní světu, ale že na to nemá čas: má práci, rodinu a děti, a na to, aby se postaral ještě o prodej své knihy, už mu žádný nezbývá…
Já to chápu. Problém je, že je to jako s těmi dětmi. Když je jednou přivedete na svět, nikdo se neptá, jestli máte čas. Předpokládá se, že si ho prostě UDĚLÁTE.
Rodina je na prvním místě skoro u každého. Ta vaše se ale zase trochu rozšířila, když jste knihu vydali, a možná to bylo svobodnější rozhodnutí než ty děti. Přinejmenším stejně. Kniha je totiž taky vaše dítě. Stejně jako u něj, povede se jí podle toho, kolik jí věnujete času a jak. Narozdíl od dítěte se ale o vaši pozornost nebude prát. Klidně potichu umře přímo vedle vás a ani nehlesne… Pokud ji necháte.

Jaký typ autora jste?

Věřím, že většině autorů nejvíc záleží na tom, aby jejich knihu někdo četl a potěšila ho. Už jsem ale knih vydal tolik, že jsem za tu dobu nemohl nenarazit na autory, kterým nejvíce záleží na samotném faktu, že knihu vydají a „dostane se na trh“. Samotného mě překvapilo, když jsem zjistil, že je tento typ autorů schopen vydávat přímo jednu knihu za druhou, i když se téměř neprodávají…

Nechápejte mě špatně: Vydání jakékoli knihy nikomu neublíží (přecitlivělé muslimy, které uráží kdeco, teď nepočítejme), a každý člověk má plné právo dělat si s vlastními penězi, cokoli se mu zachce. Vydání knihy je záměr zcela neškodný a mírumilovný. Je jen dobré mít jasno v tom, co chcete.

Pokud by vám nevadilo, že vaše knihy nikdo nečte, je všechno zcela v pořádku a vydávejte si klidně jednu za druhou, i když nemáte čas je dostávat k lidem. Výsledek vás asi nepřekvapí, ale když s tím od začátku budete víceméně počítat, tak ani nesloží.

Pokud jste ale autor, kterému záleží na tom, aby knihu někdo četl (pro které píšu tento blog), a zároveň víte, že na její propagaci nebudete mít čas, doporučuji vám tohle dilema si vyřešit dřív, než podniknete cokoli praktického.

Nelze mít všechno. Voda je buď horká, nebo studená, ale nikoli obojí zároveň. Na dovolenou se nedá jet na dvě místa ve stejný okamžik a na kopec se nedá vylézt bez námahy. Takovým kopcem je i úspěch vaší knihy. Zatímco obyčejný kopec obelžete tím, že na něj vyjedete autem, úspěch knihy se „očůrat“ nedá, nemáte-li na to velmi štědrý rozpočet.

Věřit mi nemusíte, samozřejmě můžete utopit spousty peněz a přijít si na to sami, ale chcete-li si ušetřit podobná dilemata jako autor v úvodu, udělejte si jasno v tom, o co vám vlastně jde, ještě předtím, než dospějete k finálnímu rozhodnutí, zda vydávat či nikoli.

A když už mluvíme o času…

Čtyřiadvacet  

Všichni máme jen 24 hodin denně. Já, vy, Elon Musk i Bill Gates. Jenže výhoda dvou posledních zmíněných je, že mají na to, aby cokoli outsourcovali, například domácí práce nebo péči o malé děti. A vsadím se, že své knihy též svěřili marketingovému týmu.  

To bychom asi nejradši udělali všichni. Ale jak jsem dost názorně ukázal v tomto článku, pokud nechcete, aby se z vaší knihy stala bezedná černá díra na peníze, nízké marže na knihách nám neumožňují svou knihu svěřit někomu jinému tak, aby se to vyplatilo. 

Jak to, že Bill a Elon můžou? Protože jsou zvyklí dělat všechno ve velkém stylu a pokud vydají knihu, nebude to 1000, ale rovnou 100 000 kusů. Také proto, že velmi pravděpodobně zároveň napíšou takovou knihu, aby jim přinesla nové příležitosti a tedy i víc peněz. Mají jinou strategii i možnosti. Oni narozdíl od nás nemusí hlídat náklady. Proto nemusí investovat svůj čas a na všechno si najmou lidi – zvlášť, přinese-li jim to další peníze. Vy jste ale asi (stejně jako já) v podstatně jiné situaci.

Říci, že na něco nemám čas, není přesné. Čas je dán a máme ho všichni stejně. Jediný rozdíl je v tom, co s ním děláme. To, čemu ho věnujeme, je věc priorit. A může jít i o daleko podstatnější věci, než vydání knihy – třeba o to, jak bude celkově vypadat váš život.  

Trochu odbočím pro příklad ze života vlastního: Před mnoha lety jsem přehodnocoval priority a definitivně jsem se rozhodl, že nechci rodinu a děti. Zhruba od té doby trávím české zimy cestováním po JV Asii.
A čas od času od kamarádů slýchávám: Ty se máš… To by se mi taky líbilo. Jenže já mám rodinu a práci… Mohl bych namítnout, že se to dá absolvovat i s dětmi, jak dokazuje rostoucí počet nomádských rodin. A že práce se dá dělat online. Ale nenamítnu. Znělo by to jako knížecí rady někoho, kdo neví, čemu oni čelí. Pro výběr jakékoli priority totiž existuje správný čas. Pak už je těžké změnit kurz.

Na rozhodnutí cestovat několik měsíců v roce po světě je čas před tím, než si založím rodinu, pořídím hypotéku a začnu dělat kariéru. Nejspíš se to povede hlavně těm, kteří k tomu mají sklony a jsou si toho vědomi. Díky tomu budou třeba tíhnout spíše k podnikání (které je daleko flexibilnější a můžete ho přizpůsobit k obrazu svému), možná dají přednost flexibilnějšímu nájemnímu bydlení před hypotékou na 20 let, a budou si možná hledat takové partnerky, které rovněž sní o nomádské rodině.  Prostě tomu všechno přizpůsobí, protože mají cíl.

A s knihou to není jinak.

Priority ještě před početím, prosím!

Ten správný čas na zvážení, zda budete mít čas svou knihu nejen napsat a nacpat peníze do jejího vydání, ale také světu o její existenci říct, je předtím, než knihu vydáte. Jinak by to bylo jako pořídit si rodinu, i když sotva uživíte sami sebe a nemáte kde bydlet. 

Je tu však jeden podstatný rozdíl. Rodina si o vaši pozornost řekne. Budete-li ji zanedbávat, možná vás za to nebude tepat jen ona, ale i vaše okolí. Rodina vám pravděpodobně nedovolí, abyste na ni jen tak zapomněli, a máme i zákony, které vás přijmout zodpovědnost nakonec donutí. 

U knihy jste to však pouze a výhradně vy, kdo musí najít „morál“ a sílu se o ni starat, nikdo vám to připomínat nebude. A také vám to nikdo nebude vyčítat, když ji úplně zazdíte a doma vám zůstane hromada knih. Koneckonců, vždycky je můžete rozdat, ne? Ano. Ale…  

Jaký smysl má kniha, která není čtena? Jistě, jsou mezi námi autoři, o kterých jsem psal na začátku, kterým je to celkem jedno. Ale má osobní zkušenost je, že ti jsou v menšině.  

Většina autorů chce knihu vydat hlavně proto, aby jejich hluboce prožitá písmenka četli lidé. Ale to se nestane, dokud ji nedostanete před jejich zraky a nevzbudíte jejich zájem. A to zkrátka stojí čas, nemáte-li mraky zbytečných peněz.

Rád bych vám nabídl lepší řešení, ale bohužel neexistuje… Stejně jako s rodinou. Pořizujte si je pouze v případě, že si je můžete dovolit i časově. Jinak tomu bude výsledek odpovídat. Máte-li dojem, že si nedokážete najít čas na to, abyste svou knihu dostali k lidem, a přitom vám záleží na její čtenosti, nevydávejte knihu. Je to protimluv – a nebudete s výsledkem spokojeni.

Zřejmě by vám to samé řekl i partner, stojící o pět či deset let později nad hromadou vašich neprodaných knih: Taks to neměl vydávat. A bude mít pravdu. Pokud jste opravdu chtěli, aby ji četli lidé, možná to v tu chvíli sami v duchu odkývete. Protože hlavní cíl splněn nebude. Bude to jen halda (nečteného) papíru, bez ohledu na to, jaký poklad jste do něj zakleli.

(Nebo svou knihu vydejte jen elektronicky, ta vám ve sklepě nezplesniví, a navíc je nevyprodatelná – a v tom případě ji vůbec nedávejte do distribuce.)

To se vám tímto článkem snažím sdělit:
Nemáte-li čas, nemá cenu se do toho pouštět mj. proto, že nakonec nebudete spokojeni ani vy sami. Pokud samozřejmě nepatříte k těm, kteří chtějí knihu vydat jen pro vydání samotné… Ale to byste nedočetli až sem 😉

Máte už tuhle zkušenost za sebou?
A jak to dopadlo?
Nebo jste odhodláni si čas udělat?
Napište mi do komentářů pod článkem! 

Jiří Nosek průvodce autorů českým knižním bludištěm o blogu a mé cestě k autorskému vzdělávání

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny
Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat