Na dirigování trhu můžete zapomenout…

Autor někdy z neznalosti nabyde pocitu, že trh funguje špatně (přinejmenším u jeho knihy) a je potřeba ho popohnat a sám se postarat, aby to fungovalo líp. Že distributoři knihu málo rozšířili, že ji knihkupci špatně zařazují, a kdeže jsou ty peníze, nějak dlouho jim to trvá…

Mravenec se rozhodl, že popožene stádo slonů.

Vy, kteří čtete můj blog, tak naivní snad nejste. Víte, jak knižní trh funguje, protože o tom jsem napsal celý e-book. Víte, co asi čekat, jaké máte šance i jak je zvýšit.

Jenže ne všichni autoři mají informace ode mě, když za mnou s požadavkem na vydání knihy přijdou. Občas mě osloví i takoví, kteří toho sice o českém knižním trhu moc nevědí, zato mají své vlastní představy, jak by měl fungovat. Není to jen případ prvoautorů, u kterých je to pochopitelné a zpravidla stačí dát jim přečíst pár článků, ale i zkušených autorů se spoustou knih, kteří se až dosud o podobné věci starat nemuseli, protože je za ně třeba vyřizoval tradiční nakladatel.

Tady udělám vsuvku: Stojí totiž za pozornost, že cesty autorů nevedou pouze od neúspěšného obesílání tradičních nakladatelů k vydání vlastním nákladem, ale i naopak. Někdy si autoři teprve po letech spočítají, jak se na nich nakladatel za tu dobu „napakoval“ a řeknou si, že to zkusí na vlastní pěst. Případně o ně předchozí nakladatel ztratí zájem a nového nenajdou. Jenže jsou už tou dobou dávno zpohodlnělí tím, že za ně někdo dosud všechno dělal a nemuseli se o nic starat. Což je právě tím důvodem, proč nejsou ve styku s realitou. 

Pokud byl autor předtím u tradičního nakladatele, o peníze z distribuce se mu staral on a jemu posílal jen honorář. Ten navíc autor obvykle dostává hned, takže nakladatel mu platí daleko dříve, než nějaké peníze za prodeje uvidí on sám. Když se pak autor srazí s realitou trhu, může mít pocit, že všechno nějak dlouho trvá:

„Pane Nosku, co kdyby se už distribuci připomělo zpožděné placení?“

„Připomínám, že Pemic ještě dluží platbu za březen.“ nebo: „Ti dva distributoři ještě nezaplatili? Nemělo by se na ně zahoukat?“

Vzpomínky na dobu Temna

Kdo z vás pamatuje nástup covidových lockdownů, ten se teď směje. Tehdy se zavíraly obchody včetně knihkupectví – a stroj se zadrhl. Euromedia (EM) se předtím (na vrcholu konjunktury) snažila pohltit český knižní trh, takže jeli s penězi nadoraz a jakmile k nim přestaly proudit peníze za nově prodané knihy, neměli z čeho svůj nedostatek krýt.

A tak nám (vydavatelům a nakladatelům) jednoho dne přišel dopis, ve kterém EM oznamovala, že už nám nic posílat nebude, protože by jinak neměla na platy svých zaměstnanců.

Celý knižní trh se zděsil. Někteří nakladatelé u nich mají násobně vyšší částky, na jejichž proplacení čekají, a někteří (stejně jako Euromedia) nedokáží splácet starší závazky bez přísunu nových peněz. Ostatně, jak bychom to po nich mohli chtít v nemocném světě „systému částečných rezerv“, kde se sekají veřejné dluhy po stovkách miliard, k zadlužování nás povzbuzují i billboardy a peníze vznikají ťuknutím do počítače?

Zvedla se tenkrát tak silná vlna protestů (lidově řečeno, celý zbytek trhu začal řvát jako jeden muž) a EM se dostala pod tak silný tlak ze všech stran, že své rozhodnutí musela přehodnotit a někde nakonec peníze splašila. Sice ještě dlouho platila měsíc po splatnosti faktur, ale byli jsme rádi, že aspoň to. (Ale jednou mohou zkrachovat a už od nich neuvidíme ani korunu, ani kdybychom skákali dva metry vysoko. V dobré finanční kondici zjevně nejsou.)

A tak vezmu telefon a vysvětluji, co jsem popsal už snad stokrát: „Ne, nic nepopoženete. Takhle dlouhou splatnost mají distributoři ve smlouvě a u této faktury ještě neuplynula. Proč je tak dlouhá? Protože si ji tam sami napsali. Proč jsme to tedy podepsali? Protože je potřebujeme kvůli vám. Bez nich by se vaše kniha na pulty knihkupectví nedostala. Kdy zaplatí? Pravděpodobně jako vždy těsně před uplynutím splatnosti. Ne, nejde to nijak popohnat. (Raději ani nedodávám „když budeme mít štěstí a nepřijdou problémy“, protože je nechci děsit, dokud žádný problém na obzoru nevidím).“

Rozepište mi to na konkrétní knihkupce

Jedny z nejčastějších dotazů od autorů, kteří nerozumí fungování knižního trhu, jsou dotazy na podrobnosti. V kterých knihkupectvích knihu mají, kolik jich ještě mají a kdo kolik prodal:

„Přeposlal byste mi výkazy o prodeji, které máte od knihkupců, za květen a následně i za červen, až přijde? Hlava mi nebere, jak ten systém funguje. Já myslel, že distributoři berou tak velký podíl na zisku, že sami knihy nějak nabízejí, ale zjevně to tak není. Některé knihovny mi prozradily, v jaké síti nakupují, a tak bych rád podle jejich výkazů udělal nějaký rozbor, kdo knihu propaguje a kdo na to kašle, a podle toho dělal další reklamu.“

V této větě se sešlo neznalostí hned několik: 

• „výkazy o prodeji, které máte od knihkupců“ 

Knihkupci hlásí prodeje pouze smluvnímu distributorovi; ten je dá všechny najednou do jednoho měsíčního výkazu, a ten pošle nakladateli. Bez podrobností. Bez rozlišení, kde se co prodalo a kdy. Prostě jedno souhrnné hlášení, kde je u každého titulu jen jeho ISBN, DPC a utržená částka za celý měsíc:

• „myslel jsem, že distributoři berou tak velký podíl na zisku, že sami knihy nějak nabízejí“ a 
• „rozbor, kdo knihu propaguje a kdo na to kašle, a podle toho…“

NIKDO knihu aktivně nenabízí. NIKDO ji nepropaguje. NIKDO na to ani nekašle. Není to totiž jejich práce. To je jen a pouze prací toho, kdo má v knize utopené peníze. Tedy buď nakladatel, nebo autor, vydá-li vlastním nákladem. Ten se musí starat, aby se mu prodejem vrátily. 

Procenta, která si berou distributor s knihkupcem, jsou vždy stejná. Liší se však cena a počet kusů daného titulu, který se prodá. Pokud by tedy chtěl knihkupec něco propagovat z vlastní vůle (distributor na to ani nemá nástroje), třeba knihu vystavit do výlohy nebo u vchodu do prodejny, udělá to s takovou knihou, u které jsou nejvyšší šance na dobré prodeje (a tedy i zisk). Nebo u té, za jejíž vystavení mu někdo přímo zaplatil. Což se vám vyplatit asi nikdy nemůže.

Distributor je zase u knih pouze něco jako logistická firma dodávající potraviny do vašeho supermarketu. Naskladní a přiveze. Nestará se o to, zda se bude lépe prodávat mléko nebo rýže. To je práce koncového prodejce nebo výrobce.

Je to sice korporát a někdy vlastní i několik nakladatelství, která své knihy propagují, ale to je jiná kapitola…

Mám slíbené prodeje, kde jsou?

„Nemáte pocit z jiných titulů Vašich nakladatelství, že červen uzavřeli nějak dříve před prázdninami? Jen během června mi slíbilo asi 15 knihoven nákup mé knihy, včetně velkých, které budou brát více exemplářů pro pobočky. Nebo že by knihovny jen objednaly a pak to teprve platily při dodání, že to bude až v dalším vyúčtování?“

Nakladatelství ani vydavatelství nejsou kanceláře, u nichž by se scházely informace o celém knižním trhu. Každý jednotlivý subjekt (knihkupec, e-shop, knihovna…) je samostatný podnikatel nebo organizace a když si s kýmkoli dohodnete, že vaše knihy odkoupí, jediný, koho se lze zeptat, proč tak neučinil, je zase jen on. Nevidíme do struktury prodejů o nic víc než autor.

Pokud vidíme v prodejích všech knih nějaký propad, nemáme šanci zjistit, proč k němu došlo, pokud to není obecně známá či odvoditelná informace (lockdowny, prázdniny apod.), a už vůbec nemáme šanci s tím cokoli dělat. 

Ze stejné kategorie je i umístění knih v knihkupectvích, e-shopech nebo konkrétních regionech. Není-li kniha skladem v knihkupectví v Brně nebo v Chebu, je to pouze proto, že tamní knihkupec si ji neobjednal. 

Třeba k němu nechodí čtenáři vašeho žánru. Nebo se mu nelíbila anotace. Nebo byl nemocný a nabídku promeškal. Nebo mu poklesly prodeje a řekl si, že nové knihy pár měsíců objednávat nebude… Kdo ví? Musíte mu zavolat a zeptat se ho. Řekne vám to popravdě? Kdo ví…

Je-li špatně žánrově zařazena, opět musíte jít za ním. Třeba na to zaměstnanci kašlou. Nebo nepochopili žánr. Nebo je v anotaci upoutala zrovna žánrově matoucí část. Nebo to dělal brigádník, který knihám nerozumí a chce si jen odkroutit směnu… Nejspíš to nebude tušit ani dotyčný knihkupec, ale přinejmenším by se vám mohlo podařit dojednat nápravu. 

Už se to blíží, ať se zásobí, bude tóčo!

„Euromedia už má jen třicet mých knih a chystám nějakou reklamu, nechtějí přídavek, aby byla k dispozici?“

Vždycky se distributora poctivě zeptám, ale už vím, co mi odpoví: „Máme dost. Až uvidíme zvýšené prodeje, napíšeme si o přídavek sami.“ Distributor dobře ví, že dohodnutý odběr ani chystaná reklama nejsou žádnou zárukou zvýšených prodejů. Chce to napřed vidět v číslech prodaných knih.

„Chystám reklamu“ neznamená automaticky ani jeden prodej navíc. Reklama může být mizerná, její zacílení úplně mimo, ale hlavně – pokud z reklamy vedete lidi do cizího e-shopu, něco jste katastrofálně nepochopili…  Polovinu peněz jen vyhodíte (zákazník se na té dlouhé cestě ztratí) a z té druhé financujete zisky ostatních hráčů na trhu.

I kdyby se stal zázrak a distributor chtěl přídavek dřív, než uvidí zvýšené prodeje, měli byste si spočítat, zda se vám to vyplatí. Já už jsem distributorům napsal, že s méně než 20 knihami na poštu nepoběžím, a i v takovém případě to beru jako charitu, protože můj čas stojí víc, než kolik to vydělá, i když se prodá všech 20 ks.

A to ani nemluvím o tom, že Euromedia je schopna vám z 20 naskladněných knih 5 vrátit a za pouhý měsíc si napsat o přídavek 10 kusů. Jakoby měli tak malé sklady, že 5 knih navíc už je problém. Pravda je jednoduchá: Obojí poštovné, tam i zpět, zaplatíte vy (zaslání vratky vám samozřejmě naúčtují). Tak co je jim do toho? Nějaké ohledy…? Zapomeňte na to. Jednáte s tupým a bezohledným korporátem, kde rozhodují lidé a algoritmy, ke kterým se nedostanete, a nejste pro ně partner. Zařiďte se, podepsali jste smlouvu.

Smlouvy s distributory jsou takové, jaké vám dají – a buď podepíšete, nebo ne. K naší smlouvě jsem kvůli tomu musel rovnou natočit dovysvětlující video. Máme v ní totiž, že se autor zavazuje řídit všemi závazky, vyplývajícími ze smlouvy s distributory.

Pár autorů namítlo, že když neví, co v ní je, nemohou to podepsat. Na to jsem odvětil, že jim ji klidně pošlu k náhledu, ale vůbec nic s tím neudělají. Buď chtějí do distribuce a přijmou ji, jak je, nebo svou knihu neuvidí v obchodech. Jednoduché ber, nebo nech být. Přesně tak, jak ho postavili před nás…

Aby se kniha prodávala, je pouze starost investora, v našem případě autora. A teprve když ukáže, že se o to postarat umí, vzbudí i zájem distributorů. Místo o podrobnosti ohledně prodejů a zařazení v regálech by se měl starat o jediné: Aby lidé jeho knihu chtěli. Pak si ji čtenáři najdou a vyžádají, nezmění na tom nic ani její špatné zařazení v regálu a knihkupci, kterým chybí, si ji rádi přiobjednají.

Potkali jste už lidi, kteří hledají důvody neúspěchu vždy jen kolem nich nebo v bezvýznamných věcech, aby si nemuseli připustit, že jsou to oni, kdo selhává? Samozřejmě nejmenujte, ale napište mi jejich typické výmluvy do komentářů. (Možná se v některých najdeme i my…)

Chcete získat kompletní přehled za dva týdny bez nekonečného slepování střípků informací? Přidejte se k těm, kdo už objevili průvodce Vydej si vlastní KNIHU.

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny
Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat

Hledáte nakladatelství s nejlepšími podmínkami? Co třeba KLIKA?

Přehled všech článků blogu

Jiří Nosek průvodce autorů českým knižním bludištěm o blogu a mé cestě k autorskému vzdělávání