Jak opravit svůj rukopis v pěti krocích

Když uděláte poslední tečku za rukopisem, mohlo by vás to svádět k přesvědčení, že máte hotovo – alespoň pokud jde o text.
Ve skutečnosti vám skončila pouze tvůrčí část psaní. Právě dopsaný text je pouze polotovar. A  to i v případě mé matky, která píše ultrapečlivě a dokáže si hrát celý den s jednou stránkou.
Chcete-li ze svého polotovaru dostat maximum a docílit, aby byl váš rukopis nejlepším možným, čeká ho až pět fází oprav…

0. Odležení

Ze všeho nejdřív si dejte voraz. První část práce je hotová, tak si odpočiňte. Vyčistěte si hlavu, měsíc dva si užívejte života a na svůj rukopis úplně zapomeňte.

Potřebujete získat odstup a podívat se na text novýma očima. Až zjistíte, že jste si za poslední 2 týdny na rukopis skoro ani nevzpomněli, bude čas se do toho znovu pustit.

čas: 1–2 měsíce

1. Dějové opravy

Pouze vy máte v hlavě celý děj. Pouze vy víte, co nosí hlavní hrdina v kapse nebo jak přesně vypadá terén, kterým se pohybuje, co kdo před kým tají, kdo by si měl s kým tykat a kdo vykat, jaká si nesou hrdinové skrytá traumata… Tohle za vás nikdo udělat nemůže, protože i ten nejlepší redaktor je vždy omezen informacemi, které rukopis obsahuje a do hlavy vám nevidí.

V celém ději je především potřeba zkontrolovat konzistenci: Na každou část děje musí souběžně probíhající události poskytnout dostatek času; postavy by měly v celém rukopisu používat shodné výrazivo; sedět musí i veřejně známá fakta (aby úplněk netrval 2 týdny a dítěti netrvalo rok, než se narodí) a terminologie (pádlo/veslo, penalta/trestné střílení atd.).

Velmi častá je i záměna nebo pozdější ne zcela důsledná změna jména postavy, kdy je potřeba jej změnit na více místech v ději a ne všechna najdeme hned napoprvé. Pro korektora je velmi složité tento druh konzistence uhlídat, protože ne vždy je z děje či přímé řeči jasné, o kterou postavu jde, a je to tím těžší, čím více postav děj obsahuje.

čas: 2 týdny

2. Jazykové opravy

Když píšeme, někdy se dostaneme do „flow“, kdy nás psaní pohltí a přestáváme vnímat čas. V takových chvílích je nejdůležitější tento stav zachovat co nejdéle a naše „češtinářská“ pozornost přitom velmi polevuje.

Právě v těchto chvílích náš text zaplevelí nejvíce zbytečných slov a nemotorných nebo přímo chybných formulací, a ty je potřeba při autorských opravách rukopisu najít a eliminovat.

Všímejte si, kde se vám stejná slova opakují krátce po sobě.

Zjednodušujte zbytečně složité větné konstrukce a hledejte kostrbaté části. Když si nejste jisti, řekněte si to nahlas. Zní to přirozeně?

Znějí přímé řeči tak, jak lidé mluví? Nejste v nich přehnaně spisovní (pokud to k dané postavě nepatří)?

Nepoužíváte plevelná a výplňová slova jako nějaký, prostě, určitě, jakoby, nicméně, takže, tedy, hele, jako, jakoby, jakože, jaksi, vlastně, nicméně, samozřejmě, potažmo a podobně? Zredukujte je na minimum.

Teprve při psaní anotace si naplno uvědomíte, jak důležité je, aby byla slova konkrétní a představitelná, protože jinak nejsou pro mozek potravou a jako by tam ani nebyla. Nepište, že pták je na stromě, ale straka na jabloni. Najdete-li místo, které můžete v tomto smyslu vylepšit, udělejte to.

čas: 0,5–2 měsíce (podle množství oprav a délky rukopisu)

3. Betačtenáři

Udělali jste za sebe to nejlepší, co jste mohli, takže dalším krokem je testování na lidech.

Vytipujte ve svém okolí ty, kteří jsou ochotni si váš text přečíst a dát vám na něj zpětnou vazbu. Já bych hledal v první řadě lidi sečtělé, s talentem pro jazyk nebo šťoury, ideálně zároveň i příznivce daného žánru. Hledat je můžete také ve čtenářských a spisovatelských skupinách na sociálních sítích, mezi začínajícími autory podobného žánru.

Příliš vhodní k tomu nejsou členové rodiny a lidé, kteří k vám mají podobně blízký vztah. Zaprvé by byli méně kritičtí a zadruhé by nemuseli sebrat odvahu říci vám něco, o čem ví, že se vám nebude líbit a přidělá vám to práci.

Je pravděpodobné, že někteří z těch, kteří vám betačtení slíbí, to nakonec nedodrží, takže si betačtenářů domluvte raději víc. A chcete-li předejít tomu, aby vám čtyři betačtenáři radili to a čtyři tamto, snažte se jich mít lichý počet.

V případě, že píšete populárně naučnou literaturu (o historii, vědě apod.), možná budete potřebovat místo klasických betačtenářů fact-checkera – někoho, kdo ověří pravdivost vašich tvrzení v knize.

čas: 1–3 měsíce (podle rychlosti a počtu betačtenářů a množství realizovaných oprav)

4.  Redaktura

Redaktura je tu pro ty, kteří to s knihou myslí opravdu vážně a neobrací přitom každou korunu. Profík dokáže z vašeho diamantu vybrousit briliant.

Pokud ale máte jeho služeb využít naplno, doporučuji předtím důsledně projít všemi předchozími fázemi: nechat odležet, provést autorské a jazykové opravy a klidně zapojit i betačtenáře.

Jde o to, abyste redaktorovi dodali to nejlepší, co dokážete vytvořit bez jeho pomoci, abyste neplýtvali jeho silami a erudicí na banální nedostatky. Po módní návrhářce taky nebudete chtít zašívat fusekle.

Redaktořinu často dělají korektoři. Ale zapomeňte na to, že to aspoň udělají za jednu cenu: Nelze číst rukopis redaktorským i korektorským okem zároveň, protože soustředíte-li se na jedno, uniká vám to druhé.

Redaktura je zkrátka samostatné kolo oprav a musí se „odsedět“ – nebo spíš „odkomunikovat“, protože o tom dobrá redaktořina je. O komunikaci s autorem.

čas: Může trvat měsíc, ale taky tři. Záleží na tom, jak dobře autor píše a tedy jak náročné opravy jsou.

5. Korektura

Bez korektury riskujete úplné znehodnocení knihy. Věřte mi, pokud jste nikdy žádnou knihu neodložili kvůli množství chyb, já ano – a zdaleka nejsem sám, komu to vadí. A jedna z nich bylo dokonce vydání slavného a skvělého románu Hlava XX, který jsem si chtěl konečně přečíst i knižně. Nedočetl jsem ani do třetiny. Při osmnácté chybě jsem knihu odložil definitivně.

Bohužel, najít dobrého korektora je velké terno – a ti největší amatéři mají největší sebevědomí. Autor většinou nemá šanci poznat, kdo je dobrý a kdo ne.

Ve vydavatelství jsem se musel korektorů kvůli chybám zbavovat tak často, že jsme s naší dvorní korektorkou vytvořili důmysný test, který jejich schopnosti prověří – a i po 3 letech fungování je poměr stále stejně tragický: ¾ korektorů jím neprojdou.

To znamená, že hledáte-li korektora sami, bez doporučení, na 75% ulovíte amatéra, který to neumí. A to i pokud je to učitelka češtiny (zatím neprošla ani jedna) nebo se dokonce honosí doktorátem z ní (což mě překvapilo nejvíc, protože kdo jiný už by to měl umět, ne?).

Zděšen tak dezolátním stavem korektorského trhu a rukopisy s chybami, které mi autoři někdy přinášejí jako opravené, rozhodl jsem se ty, kteří prošli, nesyslit jen pro sebe. Stejně pro ně nemám zdaleka tolik práce, abych je plně vytížil. Najdete je na adrese proverenykorektor.cz.

Korektura by měla probíhat zároveň se sazbou, takže toto poslední kolo oprav už synchronizujte s grafikem nebo vydavatelstvím.

čas: 3–6 týdnů na jedno kolo podle délky textu (budou 2)

Z pěti kol poctivého mazlení s textem jsou tři kola na vás, to čtvrté napůl (redaktor s vámi musí konzultovat) a to poslední je na korektorovi.

Je toho hodně, co musí zkontrolovat autor, a nestane se to za týden. Ani betačtenáři vám knihu nepřečtou ze dne na den. Mají-li být autorské opravy poctivé, mohou zabrat spoustu času, klidně několik měsíců.

Nechte si na to dostatečnou rezervu, ať potom nemusíte stresovat, že už potřebujete jít do tisku, jinak nestihnete to či ono (křest v pevně domluvené datum, předvánoční trh atd.). Věřte mi, vím co říkám – já jsem byl u vlastní knihy taky optimistický a připravil jsem se tím právě o předvánoční trh. Protože je to pořád lepší, než vydat nedodělek a pak se za něj stydět.

Kolik času jste na autorské opravy počítali vy? A změnil jsem nějak vaše plány tímto článkem? Napište mi do komentářů níže!

Jiří Nosek průvodce autorů českým knižním bludištěm o blogu a mé cestě k autorskému vzdělávání

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny
Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat