Jak psát cestopis, 1. díl: Vezměte je s sebou…

Jedním z nejjednodušších způsobů, jak napsat knihu, je vytvoření cestopisu. Možnosti cestovat máme veliké, sezonu před sebou a mnozí z nás podnikají zajímavé výpravy. Kdo cestuje, často přitom fotí, protože díky mobilům a jejich zlepšující se optice i čipům má možnost pořídit obrázek téměř každý. A pak už je k cestopisu jenom krůček.  

I cestopis se ale dá napsat dobře – nebo nudně…  

Typ cesty a styl psaní

Druh cesty, na kterou se vydáte, bude do značné míry určovat vaši cílovou skupinu.

Jinou bude mít kniha o pouti do Santiaga de Compostella a cestopis o cestě na kolech z Asie až do Čech, jinou přehled trailů Nového Zélandu, cesta bohéma na Kypr nebo popis cesty na zaoceánské výletní lodi.

Cílovka určí, kdo bude mít z knihy největší radost a užitek, u koho máte největší šance na koupi a nejméně se tedy při propagaci a nabízení knihy nadřete.

Téma, a tedy cílová skupina, určuje, jaký slovník a styl vyprávění pro ni bude vhodný. Zatímco dobrodruzi lezoucí po horách a sjíždějící divoké řeky čekají dobrodružství, cesty na hraně schopností člověka, kritické situace a ostřejší slovník, pro příznivce zaoceánských plaveb může být vrcholem dobrodružství, že jste málem nestihli letadlo, a mnohem více je bude zajímat popis a pestrost navštívených destinací a života na lodi.

Přemýšlejte předem, co bude ve vaší budoucí knize pro cílovku nejzajímavější nebo co by mohla ocenit. Já jsem na závěr našeho cestopisu po Vietnamu a Thajsku Nechte psa doma třeba sepsal malého rádce pro všechny, kdo by nás chtěli následovat – jak plánovat, jak kupovat letenky, jak je to na místě s jídlem, dopravou a pitnou vodou nebo co si vzít s sebou.

Pište zkrátka svou knihu pro čtenáře, nikoli pro sebe.

Plánování a dohledávání

Podnikáte-li cestu sólo, bez cestovky, je záhodno o ní přemýšlet už předem a udělat si pořádný průzkum.

Zvolit správné období pro návštěvu, zjistit si, co je v dané destinaci k vidění, najít si fotky, způsoby, jak se dostat z jednoho místa na druhé a zvláštnosti, které byste neměli vynechat.

Píšete-li o cestě, která se již odehrála v minulosti, nespokojte se s tím, co si pamatujete a dohledávejte si zpětně informace. Do cestopisu můžete psát i o věcech, které jste vynechali, podat obecné informace o dané zemi nebo popis toho, co se od vaší návštěvy radikálně změnilo, odehrála-li se již dávno.

Ověřujte si i to, co si myslíte, že si pamatujete – nebyli byste první, kdo zjistí, že je jeho paměť nespolehlivá a sama si doplňuje střípky, které jí v příběhu chybí. Říká se tomu falešné vzpomínky. Nezaškodí mít při psaní cestopisu po ruce google mapy, leccos vám připomenou.

Smysl a odlišení  

Ze všeho nejdříve, hned poté, co se rozhodnete cestopis napsat, sami sobě zodpovězte, proč to vlastně děláte – co je vaším cílem. Proč chcete sdílet své znalosti s ostatními? Jaký je skutečný důvod? Čeho chcete napsáním cestopisu dosáhnout?   

Ušetříte si též spoustu oprav a přepisování, když si zároveň již předem uvědomíte, čím by mohla být kniha jiná. Čím je vaše cesta, váš osobní pohled nebo styl cestování specifický?  

Většina lidí se vydává na dovolenou s cestovkou, ale svobodu v cestování už máme přes 30 let, takže těch, kdo vyrazili na delší dobu a na vlastní pěst, je také dost. Potřebujete se tedy odlišit, přinést něco nového (třeba opomíjenou destinaci), nebo alespoň svůj unikátní náhled na věc či originální humor.  

Vědět, proč píšete, a jedinečný pohled, který nabídnete, je nejlepší způsob, jak zajistit, aby vaše dílo našlo své publikum.  

Nevyprávějte. Vezměte je na výlet

Zkuste o své budoucí knize přemýšlet ne jako o psaní, ale o výletu, na který chcete čtenáře vzít. Cílem není jen popsat, jak jste cestu vnímali vy: Vezměte je na ten výlet s sebou. Snažte se psát tak, aby to, co vy, přímo viděli, cítili a prožívali. Pište konkrétně, buďte osobní a upřímní.

Na cestách nechodí vždy všechno podle plánu. Z pohodlného přesunu autobusem se vyklube celodenní cesta mezi kdákajícími slepicemi po rozbité cestě, nějakou zdánlivou samozřejmost můžete shánět pár dní, z provozu vás vyřadí nemoc či úraz nebo vlastní vinou prošvihnete letadlo na druhý konec světa jako my. Všechny tyto situace jsou kořením příběhu a dělají ho jedinečným. Nelakujte svou cestu narůžovo, naopak, práskněte všechny zajímavé komplikace, kterými jste si na cestě prošli, tak, aby frustraci nebo únavu prožívali s vámi.  

Dávejte si pozor, jaká používáte slova: Lze si pod nimi něco konkrétního představit? A nedala by se daná věta napsat tak, aby byla představa čtenáře ještě jasnější? Popisujete-li obraz, jakou můžete dát potravu ostatním smyslům? Lze situaci i slyšet a cítit?  

Náš mozek moc nerozlišuje mezi skutečností a představou. Dlí v temné jeskyni naší lebky a zdrojem informací jsou pro něj pouze elektrické impulsy přicházející zvenčí. Nevidí tedy velký rozdíl mezi signálem, které vyslaly čichové buňky, protože zaznamenaly vůni, a reportem o vůni, který vyslalo oko čtenáře, který o ní pouze čte. Výsledný efekt bude stejný – váš mozek vytvoří stejný pocit, jako kdybyste danou vůni právě fyzicky cítili. Proto je literatura tak silným nástrojem – buduje v naší hlavě nové světy o stejné intenzitě, jako kdybychom je prožívali sami.  

Chcete-li slušně psát, čtěte!

Čím více čtete, tím lepší získáte cit pro jazyk. Naučíte se vnímat rytmus děje i slova a úseky, které ho zpomalují, ohraná klišé i jazykovou pestrost. To je ale samozřejmě nadlouho, nestačí si přečíst pár knih nebo nastudovat pár zásad těsně předtím, než se sami pustíte do psaní. Muselo by vás čtení bavit už déle.  

Pokud o sobě víte, že jako čtenáři příliš zkušení nejste, o to více zapojujte do připomínkování textu jiné lidi. Je-li to vaše prvotina, tak také. Některé věci člověk ví nebo tuší, přesto si jich ve vlastní tvorbě všimnout nemusí.  

Po dokončení rukopisu se hned nežeňte za vydavatelem, ale zapojte beta-čtenáře, své přátele (nejlepší jsou hnidopiši) a můžete-li si to dovolit, třeba i redaktora. Nebo mu pošlete aspoň jednu kapitolu a požádejte ho o analýzu vašeho psaní a nějaká doporučení.  

Faktografie

Můžete-li, myslete na psaní již v průběhu cestování. A zamýšlejte se nad tím, jaké informace budou zapotřebí pro uvedení čtenáře do kontextu. Některé údaje, zejména místopisné (názvy lokalit, které jste navštívili) se někdy velmi těžko dohledávají dodatečně, obzvláště u méně navštěvovaných zemí.  

Povede-li se vám nějaká fotka, nezapomeňte si (pokud možno ihned) zjistit a zapsat, co to na ní vlastně máte. Budete to potřebovat do popisku. Můžete si to třeba nadiktovat do záznamníku v mobilu, nemáte-li zrovna po ruce tužku a papír.

Nezaškodí udělat si mapu cesty, nebo si aspoň zapisovat body, kterými projíždíte. Později si budete pravděpodobně potřebovat něco dodatečně dohledat a čím delší doba od cesty utekla, tím rozmazanější vzpomínky jsou, nehledě na to, že možná byste chtěli knihu ozdobit mapou cesty na předsádku.

Dodatečný průzkum též nepodceňujte, může vaši knihu obohatit zajímavými detaily, které jste při samotném cestování vůbec nezaznamenali.

Obal

Cestopisy jsou jedním z nejsnadnějších způsobů, jak stvořit knihu, což ale neznamená, že to můžete podcenit – a zejména to, jak bude vypadat navenek. Stále je to fyzický produkt, do jehož výroby investujete desítky tisíc a na tom, jak ho zabalíte, záleží, jak se bude prodávat a jestli vám bude ze skladu mizet ročně 100 nebo 10 knih.

Čtenář nemá ponětí, co skvělého uvnitř najde, může usuzovat pouze z toho, jak se kniha navenek jeví. Jenže na to, aby to uhodl, bude mít pouze zlomek sekundy. Ve vyhledávání mu „vyjede“ 20 čtyřcentimetrových náhledů obálek různých knih a on (je-li cílovkou) by měl okamžitě poznat, že ta vaše by ho měla zajímat a vybrat si právě ji.

U cestopisů je to mnohem jednodušší, než u beletrie – ale i tady lze udělat chybu. Máte-li v knize 8 kapitol o lezení po skalách a jen 2 o sjezdu řek, na obálce by měl být výjev horolezecký a ne vodácký (to jsme s autorem řešili zrovna nedávno). Na obálce knihy o Caminu by bylo záhodno mít symbol této cesty jako optické znamení, které každý zájemce o ni okamžitě rozezná, atakdále.

Součástí obalu je i název. I na něm velice záleží, zda se kniha „trefí cílovce přímo na komoru“. S tím přímo souvisí žánrový průzkum – měli byste si zmapovat, proti jakým knihám budete na trhu stát – jaké mají názvy, obálky, anotace a doporučené ceny a co je odlišuje od ostatních. Neomezujte se jen na český trh, poohlédněte se i po zahraničních cestopisech na Amazonu – může vás to inspirovat a uvidíte, jak to dělají „venku“, na mnohem konkurenčnějším trhu.

Kde jste byli nejdále? Co jste zažili v zahraničí nejzajímavějšího? A proč by se z toho nedal vytvořit cestopis? Napište mi do komentářů pod článkem!

Chystáte se vydat svou první knihu vlastním nákladem?
A už máte alespoň základní autorské vzdělání, abyste ji dokázali dostat k lidem?

Nebuďte na to sami!
Připojte se do facebookové skupiny Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat

Hledáte nakladatelství s nejlepšími podmínkami? Dívali jste se už na nakl. KLIKA?

Přejít na kompletní obsah blogu

Jiří Nosek průvodce autorů českým knižním bludištěm o blogu a mé cestě k autorskému vzdělávání