3 tragické omyly, které podříznou prodeje vaší knihy

Vydávat knihu je závod s časem. Pokud si včas neuvědomíte, co všechno to obnáší, pokazíte si to a můžete skončit s hromadou neprodejných knih. Některé mýty a omyly totiž vypadají dost logicky na to, aby vás ani nenapadlo je zpochybnit, a přitom mohou z vašeho skvělého nápadu udělat noční můru.

Paradoxně jsou právě tyto omyly také nejrozšířenější a trpí jimi jak většina prvoautorů, tak někteří autoři s více knihami. Není totiž tak raritním jevem, že autor v nadšení vydává jednu knihu za druhou a teprve když nemá knihy kam dávat, dojde mu, že se neprodávala už ta první…

Vy to díky tomuto článku tak daleko zajít určitě nenecháte.

1. Kniha by měla vypadat podle mých představ.

Budu vás muset zklamat… To, zda se kniha líbí vám, je důležité pouze pro to, abyste nalezli dost nadšení z faktu, že ji světu smíte představit. Nadšení je totiž jako virus a chcete-li někoho nakazit, musíte být nejdříve nositelem „virové nálože“. Pokud ale od začátku nosíte v hlavě i podobu obálky nebo nedejbože anotace, máte štěstí, že jste (snad) na tento článek narazili ještě před vydáním.

Zapomeňte na to. Vážně. Na vás, pokud jde o prodejní zbraně knihy, nezáleží ANI TROCHU. „Počkej… To je MOJE kniha! MOJE peníze! Můj sen…!“ Ale tak… Jistě. Stejně si to nakonec uděláte po svém, ať vám radím cokoli, ne? Ale aspoň nad tím přemýšlejte. Pokud tedy bylo vaším snem vydat knihu, kterou bude někdo číst, a nepotřebujete pouze zaplnit něčím prázdné místo ve sklepě.

Na kom záleží, kupujete-li si cokoli – jídlo, parfém, auto nebo hračku? Na vás. Nikoli na výrobci. To on se snaží přijít na to, co se bude líbit vám. Když se strefí excelentně, BUM PRÁSK – najednou se věc líbí tolika lidem, že tu máme bestseller. Ti nejlepší marketéři nekřičí: „Kup si to! Kup si to! Dělej, kup si to už konečně!“ Ti nejzkušenější svůj produkt vymazlí tak, abyste ideálně v prvním okamžiku, kdy ho uvidíte, vycítili, že je to něco pro vás. A u knih to platí dvojnásob.

Kupujeme-li něco jiného (kávovar, mobil, svíčkovou) víme celkem přesně, co dostaneme a co bude výsledkem. Naproti tomu kniha říká, co v ní najdeme, pouze svou obálkou a anotací a tím, jak o ní mluvíte na veřejnosti (při propagaci) vy.

Tím jediným, kdo určuje, jak by měla vaše kniha vypadat a jak by měla znít anotace, je váš cílový čtenář. Protože on to je, kdo má vytáhnout peněženku a zaplatit. K zacílení se ještě dostaneme v posledním bodu, ale to jediné, na čem záleží je, zda dokážete obálku i anotaci ušít svému ideálnímu čtenáři na míru natolik přesně, aby na první pohled a ve zlomku sekundy (tedy nejlépe podprahově) vycítil, že je to kniha pro něj.

Ti nejzkušenější marketéři se snaží přijít na to, jaký bude mít produkt dopad na zákazníkův život, co mu přinese a v čem jeho život zlepší. Z toho odvodí stav, ve kterém se zákazník nalézá nyní – před koupí produktu – a na to, jak jeho život vypadá, když ještě produkt nemá a na problémy, které ho kvůli tomu trápí.

Příklad z mého žánru… Bolest: Dlouhá zima, nemůžu na vodu. Dlouhé večery. Už bych zase jel… Řešení: Přeneste se na vodu aspoň v duchu a zažijte příběhy, u kterých jste nebyli! (plus odpovídající slogan: „Povídky, které tě posadí do lodě a odkopnou od břehu.“ I to tykání je tam kvůli cílovce – na vodě si taky tykáme.)

Podle toho ladím obálky a píšu anotace. Podle toho si plánuju, kdy v propagaci zaberu (na podzim) a kdy zvolním nebo vynechám (květen až září = tehdy jezdí na vodu a nemají potřebu si o ní číst).

2. Když je kniha dobrá, stačí ji vydat
a o zbytek se postará trh a distribuce

„Já tomu nemůžu uvěřit. Za celej měsíc, v celý republice a u tří distributorů najednou, a jenom pět knih prodanejch??“ Vladimír vede rozčilený monolog k zádům Běty, otočené k plotně. Knížka se prodává pátý měsíc. „Vždyť je dobrá! Říkali to úplně všichni, kterým jsem ji dal přečíst! Dokonce i Věra, a to je nějaká spisovatelka! Jak to, že to lidi nevidí?“

Vláďa se rozčiluje na svět. Ale měl by se rozčilovat nad sebou. Jen v jeho ulici je minimálně deset lidí, kterým by se jeho knížka moc líbila. V celém městě minimálně 500. Ale neví o ní. Vláďa jim o ní totiž neřekl. Nedal si tu práci, aby je hledal.

Jasně že nemohl obcházet celé město a každému vykládat, co napsal. Od toho máme jednu fantastickou a jedinečnou vymoženost, kterou už dnešní nejmladší vnímají jako samozřejmost: Internet. Tam máte celou republiku na dlani. Celý svět na dvou prostředníčcích (pokud do klávesnice jen datlujete jako já). Tam když zařvete, uslyší to třeba celý svět. To u českých knih nepotřebujeme, takže stačí pípat, ale často a dlouhodobě. Malá a pravidelná trocha práce.

Máme na to jedno slovo, které mnoho lidí zbytečně děsí a spoustě dalších připadá přinejmenším nezdolatelné jako K2: marketing. Je to ale úplně jednoduché. Všechno, co uděláte, aby se lidi o něčem dozvěděli, je marketing. Řeknete to na večírku nebo dáte někomu vizitku. To je offline marketing. Zmíníte se o tom na Facebooku, napíšete článek na web, někdo s vámi udělá rozhovor na blog nebo informaci pošlete někomu mailem. To je online marketing.

Jsou jednoduché a více sofistikované způsoby. Jako ve všem, začínáte s těmi prvními a postupně se noříte k těm druhým. Nejdřív jste možná zmatení a připadáte si jako lamy, a najednou zjistíte, že to vlastně není žádná velká věda. Ale něco se učit a dělat to poprvé bolí. Ve snaze se tomu vyhnout se začneme utěšovat, že šťastné příběhy existují a v našem případě to bude jinak. A to je další častý omyl, ve kterém autoři s oblibou setrvávají: Že u nich to bude jinak.

Ale to je špatný úhel uvažování. Pokud by to i byla pravda, a skutečně byste byli dítě štěstěny a podařilo se vám cokoli, na co sáhnete, tak svůj klikařský potenciál raději náležitě využijte: Ve skutečnosti je to tak, že kdybyste na to nečekali s rukama v klíně a ještě k tomu byste měli kliku jako hrom, neprodáte 1 000 knížek, ale třeba 20 000 kusů. Ano, to se podaří málokomu, ale mluvíme tady o poctivé práci a klice k tomu, ne? A navíc, já toho machra, co osobně prodal už pár desítek tisíc knih znám, protože vydává u mě.

Paradoxně neměl vůbec žádnou kliku a já jsem se o jeho prodeje nijak nezasloužil. On si to prostě a jednoduše odmakal předem a na štěstí se nespoléhal. Jeho „klikou“ bylo jeho zapálení a erudovanost, které mu získaly celou arénu čtenářů ještě dřív, než začal knihy vydávat.

A stejně tak ani vy nepotřebujete megakliku. Stačí, když si úspěch odpracujete. Nezní to tak atraktivně, ale je to mnohem, mnohem spolehlivější přístup, prověřený časem.

3. Zacílením přijdu o čtenáře

Sám jsem s tím bojoval, než mi došlo, že je to naopak. Že jsou lidé, kteří o mou knihu stát nebudou, ani kdybych je k tomu přesvědčoval půl roku. A že velice plýtvám silami, pokud se nesnažím tyto „nezájemce“ vynechat a eliminovat. Jenže věřte nebo ne, těch je většina, a to přímo drtivá. Je jich tolik, že nejlepším způsobem, jak je všechny ze své propagační snahy vynechat, je postup opačný: Vyzobat si jen ty, u kterých je největší šance, že na mou nabídku uslyší.

Prodávám-li krumpáče, půjdu je ze všeho nejdřív nabídnout hrobníkům. Hrnce kuchařkám. Motorové pily dřevorubcům. Plenky maminkám. Prostě si najdu místo, kde jsou pěkně pohromadě a tam svou nabídku přednesu. Pokud jim dokážu výstižně říct, co je v tom pro ně (krumpáč, který se nezlomí; hrnec, který šetří energii a vaši peněženku; pila s malou spotřebou a vysokým výkonem, abyste byli z lesa dřív doma u rodiny; plenky, co se nepromáčí, aby vám nenaskakovala vyrážka… nebo jako v mém případě kniha, která vás pobaví a přenese na vodu, když na ni zrovna nemůžete jet).

Nebudu své vodácké knihy cpát nevodákům. Strávil bych věčnost jejich přesvědčováním a stejně ničeho nedosáhl. Nebudu je cpát dokonce ani těm vlažným, pro které je sjíždění řek jen jinou formou dovolené. I na ně bych musel vyplýtvat děsné množství energie s nevalným výsledkem. Půjdu rovnou za těmi, co pro to hoří. Ty nebudu muset přesvědčovat. U těch nejnadšenějších bude možná stačit, když jim knihy jen takříkajíc strčím pod nos.

To klíčové slovo zní KONVERZE. Kolik z těch, kterým knihu nabídnu, řekne ANO a koupí? U koho budu muset na přesvědčování vynaložit nejméně energie? Kdo bude z mé knihy nejvíc nadšený, nejlépe natolik, aby mi s marketingem pomohl a doporučoval ji dál lidem jemu podobným?

Pokud zacílením přicházíte o nějaké lidi, tak o ty, z nichž drtivá většina by vás odmítla nebo rovnou s takovou knihou poslala někam. Přicházíte o lidi, které by vaše nabídka nejspíš otravovala. A na to jedno dvě procenta z nich, které byste nakonec dokázali ke koupi přinutit, byste vyplýtvali tolik energie, že kdybyste si ji schovali pro cílovku, prodáte zřejmě knih desetkrát tolik.

Trpěli jste také některým z těchto omylů? Nebo se mnou nesouhlasíte? Napište mi do komentářů pod článkem!