NOVĚ všechny informace o vydání knihy na jednom místě – uspořádané a popořadě!

Knižní vazby: vybrali jste si pro knihu tu správnou?

Vazba. Jednoduchá volba? Jistě. Každá volba je tím jednodušší, čím méně možností znáte.

Nebojte, jednoduché to bude i tak. Ale určitě si také raději vybíráte tričko z pěti variant než ze dvou, když je jich skladem víc…

Mnoho autorů zná jen dvě vazby, pevnou a měkkou, a mezi nimi si vybírá víceméně jen podle ceny. Vazeb je však vícero a kritériem výběru by neměla být pouze cena.

V první řadě je třeba uvažovat o způsobu, jakým se asi bude kniha používat a pro koho je určena. Zůstaňme zatím u výše zmíněných dvou možností, pevné a měkké. A rovnou si uveďme pár příkladů.

Typickým příkladem jasné volby je kniha dětská. Děti ještě nemají ke knihám úctu, ta přichází až se čtenářskou zkušeností a knihami, kterých si s věkem začneme vážit pro jejich (někdy nedocenitelný) obsah. Často proto s knihami zachází nevybíravě.
Nemusíme si brát za příklad zrovna nevychovaného vzteklého fracka, který s knihou mrští do kouta nebo ji úmyslně zničí (v době hyperkorektnosti a obecně rozšířené extrémní benevolence k takovému chování je to jasně nekorektní vyjádření, ale já jsem na vlastním blogu, a ne na Facebooku či YouTube, kde cenzura neosobních algoritmů řádí, takže si to můžu dovolit – zatím).

Děti většinou nepřemýšlí, kam knihu odkládají nebo jak moc ji rozevřou. Ideální vazbou pro ně je tedy pevná a nejlépe šitá (V8a). Ta se dá více otevřít, zatímco u pevné lepené je přichycení stránek lepidlem o trochu citlivější a méně odolné, takže při soustavném rozevírání „kam až to jde“ může časem prasknout nebo mohou začít vypadávat listy. Stejně tak je zcela zbytečné dělat knihy pro děti s přebalem (vazba V8b), protože ten by byl (zřejmě téměř okamžitě) zničen nebo ztracen.

V šité vazbě jsou tzv. knižní štočky (poskládané tiskové archy) spojeny prošitím nití a při otevření knihy tak není místo spoje tolik namáháno. Velmi laicky řečeno, položíte-li vedle sebe na stůl otevřenou šitou a lepenou knihu, první zůstane otevřená a druhá má tendenci se zavírat. Knižní štočky jsou pěkně zřetelné na fotografii studia Amos. Co barevný proužek, to jeden štoček:

Knižní lepidla už samozřejmě dávno nejsou takové šmejdy, jako za komunistického režimu, lepenou vazbu dá dnes už poměrně dost práce zničit – ale děti to zvládnou, obzvláště mají-li alternativní výchovu. Chcete-li tedy, aby jim kniha vydržela co nejdéle, je lepší zvolit šitou – nebo si alespoň nechat udělat kalkulaci na oba typy a pro lepenou se rozhodnout jen když bude cena té druhé příliš vysoká.

Protipólem je kniha účelová, kde autor očekává, že si do ní třeba i budete psát, a soustředí se na užitnou hodnotu – typickým příkladem jsou knihy infopodnikatelů (Z nuly na milion od Říhy, Podnikání z Pláže od Stáni Mrázkové-Stiborové nebo Miliónový email od Kirše), kteří někdy své knihy dávají jen za poštovné a používají je jako marketingový nástroj. Ti volí většinou vazbu měkkou a lepenou (ano, i měkká vazba může být šitá – ta nese označení V4).

Přiznám se, že i já takové knihy nosím po kapsách a píšu si do nich (zatímco knihy jako pentalogie Vinnetou od nakladatelství Toužimský a Moravec ze čtyřicátých let s Burianovými kresbami a na křídě chovám jako v bavlnce).

Podle cílovky a způsobu použití je dobré volit i formát, ale o tom zas někdy jindy. Proberme si tedy, co se nám v oblasti knižních vazeb dále nabízí.

Třetí nejčastější variantou je měkká vazba se záložkami (V2z, případně šitá V4z). Ta má tu výhodu, že obálka je díky ohnutí záložky v rozích zdvojená, a navíc vnitřní listy (knižní blok) nepatrně přesahuje, vydrží proto mnohem déle neočochtaná.

měkká vazba se záložkami, zdroj: Těšínské papírny, tepap.cz

Jakýmsi mezistupněm je tzv. flexovazba, kterou najdete i v Čechách, ale v zahraničí je oblíbená mnohem více. Zatímco u měkké vazby tvoří obálku jediný kartonový list a u pevné vazby se obálka skládá hned ze tří částí – lepenkové tvrdé desky, vnějšího potahu a předsádek, flexovazba má konstrukci jako vazba pevná, ale chybí jí vnitřní pevná výztuž. Obálka tedy zůstává ohebná, ale je mnohem pevnější než vazba měkká. I zde obálka vnitřní listy trochu přesahuje a lépe je tak chrání.

Nevýhodou flexovazby je právě její malé rozšíření v ČR. Stroj na výrobu flexovazby mají pouze některé tiskárny a protože vytížení tohoto stroje je většinou poměrně malé, musí být pořizovací náklady na stroj vykryty vyšší cenou za zakázku – flexovazba tedy vyjde téměř stejně draho jako vázaná kniha (pevná vazba).

flexovazba

Poměrně velkou neobvyklostí je pak flexovazba se záložkami – ta je tak málo rošířená, že jsem ji ještě nikdy v ruce nedržel…

flexovazba se záložkami, zdroj: Těšínské papírny, tepap.cz

Kdo chce, aby jeho kniha vypadala exkluzivně a neobvykle, může zvolit tzv. vazbu poloplátěnou. Je to třeba případ nejobjemnější knihy, jakou jsem kdy pomáhal stvořit (vydavatelem není nakladatelství KLIKA), a to je souhrn dlouho nevydaných děl skvělého českého spisovatele Karla Pecky, kterého komunistický režim protáhl těmi nejhoršími lágry, jaké stvořil. Vydavatel knihy je ukázkou srdcaře, který nelituje prostředků ani námahy, aby povědomí o tomto málo známém velikánovi české literatury zprostředkoval české čtenářské obci, a vzhledem ke svému objemu je kniha samozřejmě šitá.

Velmi unikátního a neobvyklého vzhledu dosáhnete ořezem pevné vazby. Rohy knihy mohou být i zakulacené a knižní blok je v tomto případě, stejně jako u měkké vazby, s deskami zarovnán (= desky ho nepřesahují jako u klasické pevné vazby), vnější obálka je ale pevná a listy tudíž celkem dobře chrání.

ořez vazby, zdroj obrázku: Těšínské papírny, tepap.cz

Zajímají vás další způsoby, jak svou knihu povýšit, zušlechtit a učinit z ní šperk? Pak vás bude jistě zajímat můj starší článek Udělejte ze své knihy šperk! Knižní doplňky, kde najdete kromě anatomie knih také přiblížení a obrázky metalických ražeb, parciálního UV laku, záložek (stužek), kapitálků a specialit jako potisku knižní ořízky.

Zní vám to jako latina? Není to vůbec nic složitého… a s takovými znalostmi budete mezi ostatními autory za velkého mazáka 😉

Je to pro vás vyšší dívčí? Teprve pronikáte k základům? Tak to se určitě nezapomeňte podívat na jejich bleskovou rekapitulaci v praktickém videokurzu mé nové Autorské akademie Vydání knihy v kostce – základy!

Jiří Nosek
průvodce autorů českým knižním bludištěm
o blogu a mé cestě k autorskému vzdělávání

Chcete podpořit autora tohoto blogu a získat
kompletní návod na vydání a propagaci knihy?

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat

Hledáte nakladatelství se slušnými podmínkami? Co třeba KLIKA?

Přehled všech článků tohoto blogu

Komentáře
  1. Další článek, který mě opět nenechal na pochybách o tom kde bych hledal nakladatele v případě, že by má kniha: https://bit.ly/31jY24y stále vůbec za přečtení. Ale kdo ví, třeba se v době té pseudokorektnosti najde ono pomyslené světlo na konci tunela a lidé si začnou knih více vážit. V kontextu poznání, pochopitelně. Děkuji moc za Váš článek a přeji hezký den.

    • Jiří Nosek napsal:

      Díky 🙂 Podle titulu by si podle mě kniha čtenáře našla, mně zaujala (možná líp vybrousit jednoznačnost poselství obálky). A byla by možná potřeba – když vidím kolem 90 % lidí fascinovaně ponořených do „hlazení placiček“, a to včetně mých dobrých přátel i když jsme spolu, jímá mě velký strach o budoucnost takové společnosti. Už se tomu ani nedá říkat společnost, když si sednete s kamarády a jim trvá 20 minut, než se „odlepí od placek“.
      Jediný problém je, že kniha hledat neumí, ty čtenáře jí musí najít autor, její atraktivita pouze může pomoci rychlosti šíření, ale hlavní díl práce je na nás jako rodičích knihy. Už jsem zažil skvělé knihy, o kterých jsem si myslel, že je to „pecka“, a trhání rukou se nakonec nekonalo…
      Zcela určitě by chtěla korekturu, ale to by měla být samozřejmost.

      • Marek Quarda napsal:

        Naprostý souhlas. Na druhou stranu mně dnešní doba v mnohých ohledech vyhovuje a dává mi prostor, který byl v minulosti vlastně nemožný a který ti zavedení autoři jednak nechápou, a jednak ani nemohou aplikovat, protože je to živí. Naučilo mně to i jisté drzosti jak čtenáři vlastně to co napíšu tak nějak předhodit. A pak se jen bavím statistikami. A 255 zemí asi hovoří za vše. Dnes mi to pochopitelně ani nepříjde divné, svět je globální a Češi a Slováci jsou opravdu rozeseti po celém světě. A v mnohém mi příjdou více lační po něčem co aspon trochu připomíná jejich rodný jazyk a také jiný způsob myšlení. Sám jsem si vědom mnoha prohřešku, ale to je asi „daň“ kterou musí čtenář tak nějak akceptovat. Proto jsem si plně vědom, že by si ty věci v případě vydání zasloužily více pozornosti (korektora). Tak i tak píšu další a další věci a věřím, že mnoha lidem stejně dojde, že jsou ty elektronické hračky fajn, ale spokojený život je přece jen o něčem jiném. A paradoxně to říkám jako bývalý vývojář, který tyto věci programoval. Nicméně zastávám názor, že technologie by měly sloužít, ale nikoliv my jim. Podobně jako v případě EGO-a a Rozumu z kterých to vlastně všechno vychází. Děkuji za váš čas, za odpověď a přeji hezký den. Marek

        • Jiří Nosek napsal:

          Já mám bohužel dojem, že větinou to víc rozptyluje a odvádí pozornost, než že by to sloužilo jak má. Chce to hodně disciplíny, víc než kdy dřív, protože je to po ruce neustále, a stejně tak informace, jak zaujmout pozornost, založené na instinktech a triggerech, kterým je tím těžší se bránit. A absolutně nikomu nevyčítám, že „zbraně vlivu“ využívá, já to v propagaci knih učím (a dělám) taky, ale obrana proti tomu neroste stejnou rychlostí a mnoho lidí zůstává beznadějně polapeno screenem.…

Napsat komentář: Marek Quarda Zrušit odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *