Český autorský sen a realita: Dá se u nás uživit psaním?

Úspěch je dřina. Zeptejte se Michaela Jordana. Můžete být talentovaní jak chcete, ale pokud nemáte extrémní a zcela výjimečné štěstí, budete muset k talentu přidat i dřinu. V našem případě tím míním zejména propagaci knih a vše, co s ní souvisí. Pokud se vůbec slovo „dřina“ dá použít v souvislosti s prací s počítačem. Horník nebo dřevorubec by s tím určitě nesouhlasil.

Český autorský sen je celkem jasný:
Najít nakladatelství, které mou knihu na vlastní náklady vydá, rozšíří, ideálně prodá celý náklad a bude chtít i další mé knihy. („… a já nebudu muset investovat ani propagovat. Když se kniha neprodá, bude to jejich problém…“ – To přizná otevřeně málokdo. Většina autorů to – i sama pro sebe – zabalí do podružných argumentů.)

Je to ale opravdu výhra? A jak velká je pravděpodobnost, že se to stane právě vám?

Tento článek NENÍ pro autory, kteří chtějí vydat jen jednu knihu. Není ani pro ty, kteří mají dobré zaměstnání, psaní je jim pouze koníčkem a nic na tom měnit nehodlají. Je pro ty, kteří v koutku duše sní o tom, že by se jednou psaním živili.

„Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu.“
(Henry Ford)

„Nemožný je něco jenom do tý doby, než přijde někdo, kdo to neví, a udělá to.“
(Česká hospodská moudrost)

Šťastným se může nazývat autor, který se narodí s talentem, rodina ho podporuje, má štěstí na dobu, na správné kontakty a známé, někdo si ho všimne a bude to zrovna nakladatelství, které si dává práci s marketingem, bude mít štěstí na dobrého redaktora i korektora, kteří mu v textu nenechají chyby a neobratnosti a hned první jeho kniha vydělá takové peníze, že se nakladatelství rozhodne vydat mu další. A další…

Těm, kteří věří, že právě takovou kliku budou mít, doporučuji své šance zvýšit na maximum, než se do toho pustí, a přečíst si rozhovory se zástupci nakladatelství, ve kterých přesně popisují, jak má nabídka vypadat. Víra je prima, ale dobrá příprava vítězí.

Upřímně? Na 95% se to ve vašem případě nestane, a rád se vám omluvím, nemám-li pravdu, protože pár výjimek se určitě najde. Ale to vůbec neznamená, že nemáte šanci! Jen bude potřeba si úspěch odpracovat.

Talent podle mne odlišuje profesionály od mistrů. Na velmi slušnou až profesionální úroveň se ale dá naučit většina dovedností, včetně propagace a chytrého prodeje, a návodů je na to hodně.

Je tradiční vydání skutečně taková výhra?

I kdyby se stalo, že vás potkají všechny tyto náhody najednou, podle mě to z dlouhodobého hlediska moc výhodné a strategické rozhodnutí není: Většina zisku bude právem náležet nakladatelství (peníze riskovali oni, ne vy) a s velkou pravděpodobností vás psaní neuživí, zvláště máte-li rodinu. Takže budete někde zaměstnáni a horko těžko si nakonec každý den vyboxujete hodinu dvě na psaní, ze kterého budete mít pouze egoistický, ale nikoli finanční prospěch.

Jak dlouho vám to za těchto okolností bude okolí trpět? A jak dlouho to bude bavit vás, než hodíte flintu do žita a na psaní se vykašlete?

Rozumím tomu, proč většina autorů hledá právě tuto cestu a s napětím obesílá tradiční nakladatelství – nic to nestojí. Ale jak začnete, tak pravěpodobně též skončíte: Možná o něco známější, ale zůstane vám nutnost mít další zaměstnání nebo budete dalším umělcem, který tře bídu s nouzí.

Nesnažte se potvrdit rčení, že správný umělec zbohatne až po smrti. Není to o zbohatnutí, je to o tom, abyste mohli svobodně psát a nemuseli se přitom stresovat tím, co dáte zítra jíst dětem.

Stalo se to i mé mámě:
První knihu si vydala sama, načež si jí všiml nakladatel, a že to prý udělají pořádně. Spousta slávy, nominace na Magnesia Litera, tisíce prodaných kusů, a když všechno přešlo, finančně se téměř nic nezměnilo. Tehdy matce došlo, že pokud chce od rána do večera pouze psát, o čemž odjakživa snila, musí si knihy vydávat sama, jinak se neuživí.

Někteří psavci namítají, že punc velkého nakladatelství dodá autorovi na váze nebo že když si někdo knihu vydá sám, dává najevo, že o jeho knihu nikdo nestál. Pardon, ale je to nesmysl. Vy znáte všechna nakladatelství v republice? Pokaždé zkoumáte, kde je kniha vydána? A když vám jméno nakladatelství nic neříká, odložíte ji, i kdyby slibovala zábavu nebo velký užitek? Tak to mě někdy navštivte, ať si na vás můžu sáhnout… A pak se jděte posadit někam do muzea, protože jste podle mne naprostý unikát.

Úspěch knihy na nakladatelství nebo jeho typu nezáleží. A chcete-li důkaz kvality svého textu, vyhrajte s ním v nějaké soutěži nebo skliďte ovace jiných psavců, u těch máte jistotu, že jejich prvotní motivací není komerční zájem.

Jsem si jist, že třeba o pana Kechlibara by se nakladatelé poprali, kdyby jim své knihy nabídl. Jsou výborné a poutavé. Ale to neudělal, a další díly už nedal ani do distribuce. Jejich prodeje byly méně než poloviční a zisk ještě menší.

Jak dosáhl tak vysokých prodejů? Nejdříve odvedl spoustu práce a vytvořil komunitu kolem svého blogu, a pak teprve začal vydávat knihy. Jak vidíte na jeho výsledcích, je to velmi funkční model.

„Překážky jsou ony obávané věci, které spatříte, když odvrátíte pohled od svého cíle.“
(Henry Ford)

Úspěch čeká málokdy na ty, kdo se „své věci“ neodevzdají plně. Dosahují ho zpravidla lidé, kteří mají silný motor – motivaci, a ti, kterým sice o peníze nejde, ale pochopí, že pokud nebudou brát finanční stránku vážně a strategicky ji promýšlet, nebudou se moci plně věnovat tomu, co je baví nejvíc.

Nejsnazší to mají „glumové“: Ti vidí pouze cíl, nic jiného je nezajímá a dokud ho nedosáhnou, nedopřejí si oddechu. Také patří většinou k nejúspěšnějším, protože jsou zcela koncentrováni na jeden cíl. Ti by asi považovali i čtení tohoto článku za plýtvání časem… Proč si také číst předem úvahy o tom, zda to lze, pokud vůbec nepřipouštím, že to nenastane? A mají naprostou pravdu. Bratři Wrightové se také neptali, zda lze létat. Ptali se pouze JAK.

Je jen na vás, zda se stanete takovým „glumem“. Nejste koně, klapky si můžete nasadit sami. Je to otázka vašeho výběru, jak moc si cestu usnadníte a jak si předem znemožníte neúspěch.

Sebemanipulaci věnuji některý z příštích článků. Je to skvělý nástroj, chytrá prevence našich škodlivých prehistorických myšlenkových vzorců.

„Někteří lidé si přejí, aby se něco stalo, jiní si říkají kéž by to bylo možné a někteří lidé to prostě uskuteční.“
Michael Jordan

Dá se v Čechách uživit psaním?

Stručná odpověď zní ano. Ale záleží hodně na vaší hlavologii: Na tom, jak vážně to vezmete, jak moc to chcete a co jste pro to ochotni udělat.

Myslím si, že nezáleží na talentu? V podstatě ano, ale nepochopte to špatně: Ten, kdo talent má, bude asi úspěšnější, než ten, kdo ne, a netalentovaný bude muset víc šprtat a platit navíc redaktora, aby svůj hendikep vykompenzoval. Jsem však přesvědčen, že autor od přírody nepříliš talentovaný, ale denně hodinu studující FB skupiny „Odstartujte svoji knihu“ a „Jak si vydat knihu, a pak ji i prodat“ a tento blog, bude za rok dva bez problémů schopen udílet odborné rady autorovi talentovanému, který nic nestuduje a s talentem se spokojil.

Zároveň věřím, že když netalentovaný dosáhne pomocí studia a redaktora aspoň na ucházející kvalitu textu, nedostatky vyváží zaujetím a naučí se dobře propagovat, bude v prodejích bez problémů dotahovat spisovatele jako má matka, která je sice extrémně nadaná, pokud jde o náš rodný jazyk, ale její marketing není strategický a pravidelný a nevěnuje mu dost času (promiň, mami).

Jedna z věcí, které rozhodují o tom, zda vás psaní uživí, je i to, jaké máte každý měsíc fixní náklady. Ty je záhodno mít pokryté z jistějších zdrojů (důchod, pasivní příjem, podnikání) nebo mít dostatečné rezervy. Zatímco knižní trh je pomalý a má sezónní výkyvy i v běžném provozu, fixní náklady je nutné platit pravidelně. Když bude na trhu radikální výkyv, jako se odehrál nedávno, musíte být schopni pokrýt své náklady vy.

Stejně jako podnikatelé si potřebujete spočítat, jak financovat své náklady na dlouho dopředu a počítat i s výpadky a krizovými situacemi. (Jak se ukázalo, většina podnikatelů na výpadky vůbec nemyslí a hned chce, aby je někdo zachraňoval. Bohužel je k tomu vychoval socialistický systém, ve skutečném kapitalismu by už nepřežili. My ale zkoumáme, jak to dělat správně, aby vám to fungovalo i bez zachraňování z peněz nás všech.)

Finance na prvním místě

Když se necháváte zaměstnat, nejvíce vás asi zajímá, jakou budete mít výplatu. Šéfa zase, zda bude váš výkon výplatě odpovídat. Nejhorší vzorec je, když se zaměstnanec snaží udělat co nejmíň a šéf co nejméně zaplatit. Neprospěje to ve výsledku ani jednomu. Na volné noze to ale prostě nejde.

Pokud se chcete psaním živit, budete hrát sami pro sebe obě tyto role a vaše výplata nebude fixní, ale zcela spravedlivě se bude řídit POUZE VAŠIMI PRAKTICKÝMI VÝSLEDKY. Když bude výplata nízká, je to proto, že něco děláte špatně, a šéfem, který musí identifikovat, co to je, jste opět vy.

Zjistit CO děláte špatně je na vás. Ale když jste chytří, spojíte se s dalšími autory řešícími podobné problémy a necháte si od nich poradit. Internet je plný článků, návodů, tutoriálů, kurzů a diskusních fór nebo skupin, se kterými nakonec vyřešíte jakýkoli problém.

Ještě než utečete z práce, udělejte si rozvahu: Jaké máte fixní výdaje? Jste schopni je pokrýt, i když bude výpadek trhu nebo prodeje zeslábnou z jiného důvodu, třeba když půjdete na operaci a v nemocnici nebude wi-fi (abyste mohli pracovat i odtud)? Je ve vašem vlastním zájmu vymyslet řešení pro ty nejčernější scénáře. Pokud k nim pak nedojde, je to jedině dobře, ale je třeba být na ně připraven.

„Doufej v nejlepší, ale buď připraven na nejhorší.“
(prvotní verze výroku nedohledána, mnoho interpretů a formulací)

Pak si budete chtít vytvořit systém strategického sobectví, protože čím více knih prodáte přímo, bez distributorů a prostředníků, tím máte větší šanci, že se vám podaří se finančně postavit na vlastní nohy.

V neposlední řadě si stanovte, kolik času denně své práci dokážete věnovat. Já bych alespoň ze začátku věnoval veškerý čas, který jsem schopen, a rovnými díly bych ho rozdělil mezi psaní, propagaci a její další studium. Kdo na to „nemá morál“ a chtěl by věnovat všechen čas pouze psaní, ať se na volnou nohu vůbec nepouští. Nefungovalo by mu to. I ten nejlepší produkt potřebuje marketing.

Pokud se tím chcete živit, zvažte, co dalšího byste mohli prodávat. A nemusí to být vždy jen související věc. Vaším ideálem je příjem diverzifikovat, mít jich víc, aby když jeden zdroj vypadne, mohl ho jiný částečně zastoupit. Nesnažte se ale dělat něco, na co nemáte (hlavně ne korektury!, protože to napadne každého, kdo si myslí, že má na jazyk talent, a přitom to neumí ani dvě třetiny těch, kteří už se tím živí).

Plánovat můžete ANIŽ se do toho pustíte, takže lze celkem dobře odhadnout a propočítat své šance předem. A nezapomeňte na finanční polštář do začátku! Čím tlustší, tím víc klidu na rozjezd.

Pokud nemáte spalující touhu psát celý den, asi uděláte lépe, když čas na psaní najdete v rámci svého všedního dne a na profesionální dráhu zapomenete. I tak můžete být velmi spokojený autor nebo autorka a ušetříte si pár vrásek. Je to totiž spousta práce s nejistým výsledkem a ještě nejistějším časovým rámcem.

Pokud vás poslední odstavec trochu naštval, máte zřejmě skvělou výchozí pozici: Pobuřuje-li vás, když někdo váš cíl zpochybní, jste na nejlepší cestě stát se „glumem“.

.„Nepřejte si, aby byly překážky menší. Přejte si, abyste vy byli větší než ony.“
Zdroj nedohledán

Pokud byste se rádi vydali na volnou nohu coby spisovatel, ale chcete se poradit, napište mi. A pokud vám článek pomohl, napište mi to do komentářů pod článkem!