3 obavy, které byste jako autor měli mít

V minulém článku jsem rozebral zbytečné strachy, které autoři nejčastěji mívají. Ale jsou i obavy, které byste mít měli – protože na jejich předmětu závisí, jestli nakonec dosáhnete úspěchu, nebo jste odsouzeni k nezdaru předem.

První obava se týká vaší rozvážnosti a trpělivosti, další dvě pak samotného účelu knihy – aby byla čtena – a toho, zda jste připraveni pro to něco udělat. K tomu je ale nezbytné pochopit, že bez propagace knihu nedostanete k lidem.

Není umění knihu vydat, to udělají lidé jako já v podstatě za vás. Není ani žádné umění ji dostat k lidem: není to “umění”, ale to neznamená, že to zvládne každý. Největší šanci mají lidé s náturou pitbula nebo tažného býka, kteří se buď do něčeho zakousnou a nepustí to, dokud to nedokončí, nebo ti, kteří jakmile mají směr, jdou krok za krokem prostě tak dlouho, dokud nedojdou na konec.

Koncem je tu myšlen okamžik, kdy už nemáte co prodávat a nechcete dělat dotisk. Pak už propagace není třeba. Ale dokud co prodávat máte, je třeba soustavně propagovat. Když na čas vynecháte, přiděláte si práci, protože bude chvíli trvat, než se dostanete tam, kde jste skončili. Proto je pravidelnost důležitá. Jinak plýtváte silami. Ale vezměme to od začátku…

Tyto tři otázky byste si tedy měli položit, chystáte-li se na vydání knihy:

Jsem dost trpělivý, abych z knihy dostal maximum?

Aby vám knihu chválili, abyste měli pozitivní recenze a lidé nenacházeli chyby, potřebujete především vytvořit “nejlepší možný produkt”. Stále se mi ozývají autoři, kteří ještě nemají dopsáno, ale už si chtějí předjednat vydání, nebo autoři, kteří si svým textem nejsou jisti a přesto už chtějí kalkulaci. Jak udělají poslední tečku, myslí si, že mají hotovo a už knihu vidí na pultech.

Zakázkový nakladatel, který se nestará, vám takovou knihu klidně vydá a nebude se ptát, zda jste s textem spokojeni. A vy pak můžete postupně přicházet na to, že jste támhle na něco zapomněli, tady se překlepli ve jméně a děj v několika místech nedává smysl nebo má faktické nedostatky. Smůla. Pápá, padesát tisíc, co je na papíru, to už na něm zůstane.

Proč musí být kniha nejlepší, jakou dokážete vytvořit? Především, abyste pak za ní mohli stát celou svou osobností a propagovat ji – abyste věděli, že lidem nabízíte něco hodnotného a ne šmejd. Protože bez propagace se neprodá a nebude ji tudíž nikdo číst.

Většina z nás nemá náturu nabízet světu něco, o čem si nejsme jisti, že je to dobré. Pokud se o to přesto pokusíte, bude znát na vašem zápalu, zda nabízíte něco, čemu věříte, nebo ne.

Je tu ještě pár dalších důvodů, jako že špatně opravená kniha naštve čtenáře a nedostane dobrou recenzi bez “ale”, odbytá obálka nezaujme a špatně napsaná anotace neprodá, ale pokud máte na obálku grafika a s anotací vám pomůže nakladatel nebo copywriter, měli byste se o to víc soustředit na vybroušení textu knihy k dokonalosti, nebo alespoň k vlastnímu nadšení.

Co to obnáší?

Učte se psát – žádný učený z nebe nespadl. Nejlépe průběžně. A hlavně hodně čtěte.
Kratší útvary vystavte v literární soutěži a když vás někdo kopne, sebekriticky zvažte, jestli nemá pravdu.
Až text knihy dopíšete, nechte ho aspoň měsíc odležet.
Pak si ho znovu celý přečtěte. Vyškrtejte plevelná a zbytečná slova, bez milosti škrtejte a věnujte pozornost i rytmu děje, aby někde nebyl příliš rychlý a jinde zase ukecaný.
Pak ho dejte k připomínkování redaktorovi nebo lepšímu autorovi, než jste vy. A jeho připomínky důkladně zvažte.
Najděte si testovací čtenáře. Pokud možno ty, kteří vám nebudou mazat med kolem pusy, protože vás mají rádi. Klidně vyberte toho největšího šťouru. Chcete přece najít nedostatky, ne?
Neuděláte chybu, pokud text projdete celý ještě jednou, než ho dáte grafikovi. Ten by měl dostat pouze takový text, který je konečný a jste s ním spokojeni.

Máte na to trpělivost?

Otázka druhá:

Mám dostatek sebedisciplíny na propagaci?

Knihy se neprodávají samy. Po prvních týdnech knihkupci vaši knihu strčí mezi ostatní někam do zadní místnosti a pokud ji člověk nebude hledat, tzn. nepřijde do obchodu s cílem se na ni podívat, je malá šance, že by našel a koupil zrovna ji.

Aby se kniha prodávala, je třeba o ní říci těm správným lidem. Správní lidé jsou ti, kterým vaše kniha pomůže (nebo je potěší) nejvíc. Abyste věděli, kde je najít a jak k nim zprávu o knize dostat, je potřeba si nejdřív knihu analyzovat – ale to jsem už popsal v článku Jak nabídnout svou knihu tak, že vám utrhají ruce.

Tohle všechno nezvládnete ani přes noc, ani za víkend – a ani by to takhle nefungovalo. Je to proces nekončící až do doby, kdy máte vyprodáno a dotisk nechcete. Protože každý výtisk, který byl vyroben a nikdo ho nebude číst, jsou vyhozené peníze.

Většina autorů nemá s marketingem zkušenosti, než vydá první knihu. Pak buď pochopí, že se propagaci musí naučit, nebo navěky jen nadávají, jak mizerné mají prodeje. Nebo se pokusí vykoupit jednorázovým zaplacením letáků či Facebookové reklamy, což samozřejmě taky samo o sobě nemůže fungovat, ale mají pak lepší pocit, když nadávají na prodeje a říkají “já to zkusil, nefunguje to”.

Bez pravidelné propagace to zkrátka nejde. A vyčlenit si na to čas a dodržovat jej je pro většinu lidí velká změna, která naruší jejich zaběhlý rytmus, něco jako když začnete chodit 2x týdně cvičit nebo učit se nový jazyk. Nebo denně běhat.

Zavést takovou změnu vyžaduje sebekázeň. Na začátku se nechce vůbec, protože si nejste jisti, kde začít a co dělat (popravdě, pokud čtete tento blog, víte přesně, co dělat! nebo si ho projděte znovu). Pak se někdy nechce, protože byste místo toho mohli dělat něco, co vás baví víc. Někdy vám zas nějak nebude vycházet čas a někdy zas nebudete mít náladu nebo energii.

Klíčem je všechny tyto důvody si jednoznačně zařadit do kategorie “irrelevantní”, vědět, že je to jen výmluva a umět se donutit to vždycky překonat. To je totiž jediný způsob, jak si vytvořit návyk – což je přesně to, co potřebujete, má-li být vaše propagace účinná a zvednout prodeje.

Ve mně vypěstovalo sebedisciplínu 16 let bojového umění. Naučilo mě jít na tréning, ať se mi chce nebo ne, když jsem byl unavený nebo mi nebylo nejlíp. Prostě byl tréning a byl-li jsem sebemíň schopen, byl bych ve vlastních očích srab, kdybych nešel.

Díky tomu dnes dělám jako první ty největší úkoly nebo ty, do kterých se mi nejvíc nechce. Jsou to především pravidla, která nastavíte sami pro sebe, a sebedisciplína, s jakou je budete dodržovat, co určuje váš úspěch či neúspěch. Přečtěte si druhou část analýzy knihy Mistra Suna, je přesně o tomhle.

Máte dost disciplíny stanovit si pravidla a vždy je dodržet?

Otázka třetí:

Jsem ochoten se začít učit?

Chcete se pustit do něčeho nového, co jste nikdy nedělali a zatím to neumíte. Což znamená, že se budete muset naučit něco nového.

Mnoho lidí je zapouzdřených a myslí si, že tím, že vychodili školu, mají hotovo a dál se už učit nepotřebuje. Pokud se někdo vyučil soustružníkem a celý život soustruží, a má absolutní jistotu, že ho nikdy nevyhodí, nejspíš mu to projde. Alespoň dokud ho nevyvedou z omylu a nevyhodí.

O zázračné síle vzdělávání chystám jiný blog, kde na sebe prásknu, že… No, to si zatím nechám pro sebe, co to bude. Ale nic pěkného.

Zatím si jen položte otázku: Dokážu si najít čas na to, abych si třeba pár hodin v týdnu hledal informace, četl blogy a sledoval školicí videa, a pak to zkoušel zavést do praxe? To k tomu neoddělitelně patří, nejvíc se totiž člověk naučí tím, že to skutečně dělá, bez toho je vzdělání celkem bezzubé. Co je mi platné, že jsem měl na škole deset let ruštinu, když dnes téměř „neumím kváknout“, protože mám od té doby nulovou praxi?

Dokážete si najít čas na učení? A máte odvahu a trpělivost zkoušet nové věci v praxi, přestože to nevyhnutelně znamená i chybování a někdy i trochu frustrace?

Provází vás Síla?

Pro všechno, co děláte, pro každý výkon nebo vítězství, je nejdůležitější síla vašeho “PROČ” – důvodů, proč to děláte.

Kdyby vám někdo nabídl stovku za to, že přejdete pět metrů po traverze položené na zemi, asi to vezmete. Když bude ta samá traverza sto metrů nad zemí mezi dvěma budovami, nejspíš mu řeknete, že se zbláznil. Ale bude-li protější dům hořet a bude v něm vaše dítě, zřejmě ji přejdete i zadarmo. To je síla “PROČ”.

Když máte dostatečně silný důvod, motivaci, dokážete téměř cokoli. V naprosto nejlepší pozici něco dokázat se nachází ten, kdo něco chce tak silně, že odmítne selhání považovat za jednu z možností.

„Jestliže věříte, že něco dokážete, nebo jestliže věříte, že ne, pak máte v obou případech pravdu.“

Henry Ford

„Překážky jsou ony obávané věci, které spatříte, když odvrátíte pohled od svého cíle.“

Henry Ford

Nejprve by tedy bylo dobré si uvědomit, proč to všechno děláte. Proč jste knihu napsali a proč ji vydáváte. Chtěli jste svou knihu pouze “vidět na pultech”, nebo jste chtěli, aby ji hlavně někdo četl? Vydali jste ji jen pro svůj dobrý pocit, nebo jste ji chtěli dostat k lidem?

Která z těchto otázek vám bude pravděpodobně dělat největší problém? A co máte v úmyslu podniknout, abyste jej překonali? Napište mi do komentářů pod článkem!

Kam pokračovat: Jak nabídnout svou knihu tak, že vám utrhají ruce.

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat