Recenze – nejméně náročná forma propagace knih

Recenze jsou doslova magický nástroj: Je velice snadné je získat, ale jejich síla může být obrovská. Knihu mohou představit úplně novému publiku a nerozhodnuté zákazníky-čtenáře přimět ke koupi. Recenze ale nevzniknou samy od sebe. Musíte si o ně říct.
Recenze jsou pro mne tak cenné, že když mi jednu (třeba krátkou) napíšete na mého průvodce vydáním knihy od A do Z, vrátím vám plnou cenu, za kterou elektronické verze prodávám.

Říká se jim „sociální důkaz“ a stojí na nich i největší současná obchodní platforma na světě – Amazon (máte spoustu „hvězdiček“ a recenzí = prodáváte a bohatnete; dostáváte negativní recenze = lidé vaše zboží nekupují a Amazon dává přednost těm prvním).

Lidé zkrátka udělají spíše to, co už udělalo a pochvaluje si pár lidí před nimi – čím víc, tím líp.

Neexistuje nic takového, jako automatické recenze; vydat knihu, a protože je dobrá, být najednou ve všech knižních sloupcích a mít recenze po celém internetu. Nejdřív se o tom totiž musí ti praví lidé dozvědět (a o tom je celý marketing) a to se nestane bez vašeho přičinění.

Pokud jste vydali knihu na vlastní náklady nebo ji vaše nakladatelství nepropaguje, jste jediným „advokátem“ a přítelem své knihy vy. Nikoho jiného nemá. To vy musíte být tím, kdo vytipuje ty správné lidi, kteří ji ocení, a upozornit je na ni. Nikdo jiný to neudělá.

Dobrým příkladem je spisovatelka Barbora Dvorecká a její kniha Doteky života. Že je knížka dobrá, jsme oba věděli, už když vznikala. Ale teprve ve chvíli, kdy ji autorka zabalila a odeslala takříkajíc „na blind“ do Světa mezi řádky, se jí dostalo potřebné a zasloužené pozornosti.

Ale nejsou to jen knižní a recenzní servery, které vám mohou poskytnout odezvu. Schválně, kolik lidí už vám vaši knihu pochválilo? Z rodiny, kamarádů, přátel, kolegů?

A kolik už máte recenzí?

Kolik máte recenzí?

Recenze nemusí být nijak dlouhá. A nemusí ji psát ani odborník. Doba je rychlá, lidé se rychle rozhodují, mnohdy nemají čas číst dlouhé odborné recenze. Co se tedy počítá?

Že knihu X lidí četlo a líbilo se jim to. Ano, počítá se zejména kvantita. Jsou i výjimky, ale u většiny lidí víc zaboduje kniha s deseti recenzemi o dvou větách, než jiná, na kterou vyšla jedna čtyřstránková odborná recenze v časopisu.

A také jména. Lidé rádi dělají to, co jejich vzory nebo slavní lidé. Knihy, které stojí za pozornost Oprah Winfrey se stávají bestsellery, zmínka oblíbené „hvězdy“ dokáže knihu na chvíli vynést do čela žebříčku prodávanosti.

Dobře to ví i Kamila Ulčová, autorka knihy Soví příběh. Spolu s manželem provozují reklamní agenturu a jsou zvyklí věci dělat ve velkém stylu. Na jejich křtu v Mánesu se rojili fotografové největších agentur, před jejich objektivy pózovala Sabina Laurinová se živou sovou nebo houslista Pavel Šporcl. Mediální ohlas byl obrovský – na dotaz „Kamila Ulčová“ byla týden nato relevantních článků plná první strana Seznamu.

Málokdo má takový rozpočet, aby si to mohl dovolit. Ale každý má takový rozpočet, aby si mohl dovolit knihy poslat poštou na knižní server. Na co není potřeba vůbec žádný rozpočet, je požádat každého, kdo vám knihu pochválí, o 3 věty recenze. Pokud je veřejně známý, tím líp.

Nemusíte se ale omezovat jen na lidi, které znáte osobně. Můžete zkusit oslovit i člověka, kterého jste zatím viděli jen v televizi – jen je dobré předem zjistit, zda ho knihy skutečně zajímají a vaše téma by mu mohlo být blízké.

Nemáte totiž co ztratit, jen těch pár desítek korun výrobních nákladů na jednu knihu, kterou mu pošlete. To nejhorší, co se může stát je, že recenzi nedostanete – a nebudete na tom o nic hůře, než jste byli předtím.

Hodnotitelem vaší knihy zdaleka nemusí být odborník na literaturu. Autorita z okruhu témat vaší knihy je zcela stejně hodnotná. Knihy vodáckých povídek, které vydávám já, pochválily vybrané ikony vodáckého světa: Míla Pražák – zakladatel serveru Padlo.cz a Vodáckého muzea ve Zruči; Petr Snížek, šéfredaktor vodáckého časopisu Pádler; Zdeněk Junek, režisér vodáckých filmů; a mohl bych pokračovat dále.

Co dělat?

Je hezké si přečíst poučný článek, ale pokud nezačnete něco dělat, zůstane vaše kniha bez recenzí. Jak tedy na to?

• Hned teď si sepište seznam pěti lidí, které do konce týdne oslovíte a požádáte je o recenzi. Žádné neznáte? Googlujte.

• Do konce týdne zároveň seznam doplňte na deset jmen.

• Hned je oslovte a do konce roku získejte recenze alespoň od sedmi z nich. Lidé zapomínají a mají vlastní starosti. Když dotyčný slíbí recenzi a pak se neozývá, třeba jednou za měsíc se zdvořile připomeňte. Veďte si evidenci, kdy jste koho s recenzí „urgovali“. Dostanete-li i kraťoučkou recenzi, vřele poděkujte. Pamatujte si: Děkování není nikdy dost a máte zač. Je-li někdo „neprůstřelný“ a recenzi evidentně napsat nechce, vyškrtněte ho ze seznamu a nahraďte jiným jménem. Každý rok získejte alespoň 10 nových recenzí. V lednu si sepište jména a do letních prázdnin mějte recenzí aspoň 5.Každou recenzi či referenci, kterou získáte, použijte několikrát: Na stránce knihy, v knižních databázích, sdílejte ji na sociálních sítích; aby recenze fungovala, MUSÍ BÝT VIDĚT!

  
  

Zakladatelky recenzního serveru Svět mezi řádky Chensie a Wish vám odkryjí další tajemství – jak knihy posuzují, co jim nejvíce vadí, jaké chyby nejčastěji nacházejí v knihách začátečníků.
Jaký je cíl, se kterým jste založily Svět mezi řádky? Mít příležitost číst spoustu novinek, pomáhat čtenářům rozhodnout se pro správnou knihu, pomoci autorům a nakladatelstvím s propagací knih – co to bylo?

Chensie: Blog jsme založily za účelem recenzování spíše pro nás a knižní inspirace pro čtenáře. Jelikož je v blogerské sféře velká konkurence, měly jsme pocit, že prostě zůstaneme nezpozorovaným blogem. Ale povedlo se nám trochu prorazit díky tomu, že nás Svět mezi řádky skutečně baví, a díky zajímavým projektům, mezi které patří zejména Podpora českých autorů, jsme čtenáře dokázaly zaujmout.
Nejdůležitějším se pro nás teď staly tři faktory – 1. Podpořit českou literární scénu. 2. Přinášet čtenářům knižní inspiraci. 3. I nadále se věnovat Světu mezi řádky, protože nám samotným to přináší uspokojení a vidíme, že to má smysl.

Wish: Jak už uvedla Chensie, tím hlavním cílem bylo recenzování knih a knižní tipy. Nejenomže jsme chtěly přispět s názorem na marketingově úspěšné tituly, který se často od většiny liší, ale také jsme chtěly poukázat na knížky, které se v knižní blogosféře naopak tak často neobjevují a přitom by si zasloužily více pozornosti než knihy s nálepkou bestseller. A samozřejmě nás také zajímalo, jestli budeme po nějakém čase schopné navázat spolupráci s nakladatelstvím a zjistit, jak tento druh spolupráce ve skutečnosti funguje.

Jakou hrají podle vás roli recenze v propagaci knih?

Chensie: Jelikož jsme recenzentky, tak recenzi vidíme jako prvotní bližší možnost, jak se čtenář více seznámí s knihou a vhodně sepsaná recenze mu určitě pomůže si utvořit názor a rozhodnout se, zda si knihu má zakoupit. Jde o to, aby recenze byla opravdu recenzí a nikoliv jen pouhým třívětým konstatováním. Kvalitu (či nekvalitu) knihy není možné zmínit na pár řádcích, recenzent se musí zamyslet jak subjektivně, tak i objektivně, protože každý čtenář je jiný, a proto je potřeba zmínit klady, ale i zápory knihy.

Wish: Určitě významnou. Přibližují knihu potenciálnímu čtenáři, seznamují ho s ní a sdělují, co má od daného titulu očekávat. Ne nadarmo někteří nakladatelé používají na zadní strany svých knih výňatky z recenzí různých tištěných médií (nebo blogerů). Recenze je reklama. A každá reklama se počítá, ať už je pozitivní nebo negativní. A ty blogové mají sílu v tom, že určitou knížku hodnotí někdo, jehož tvorbu sledujete, znáte jeho literární vkus, do jisté míry se s ním třeba i kamarádíte, a díky tomu máte větší šanci poznat, jestli by recenzovaná kniha byla vhodná i pro vás.

Kolik máte čtenářů a jak moc aktivních či pasivních? Snažíte se rozšiřovat cíleně jejich řady, nebo to necháváte náhodě, kdo si vás sám najde?

Chensie: Cílenému hledání nových čtenářů se nevěnujeme. Propagujeme především knihy, resp. recenze na ně a články, které mají čtenáře pobavit. Snažíme se ukazovat české knihy, které nás nadchly, takže publikujeme v různých blogerských skupinách i našich osobních stránkách na sociálních sítích. Lze si nás dohledat i na Instagramu. Díky spolupráci s ČBDB vychází naše články také na tomto serveru a naše recenze najdete i na databáziknih.cz

Wish: Na Světě Mezi Řádky máme aktuálně něco málo před 60 odběratelů a na Facebooku, kde všechny naše články sdílíme, pak něco přes 200. Aktivních je dohromady hrstka. Ve většině případů to jsou další knižní blogeři. Ale to není nic neobvyklého, takhle to v knižní blogosféře chodí. Většina knihomilů má svůj vlastní blog. 🙂 Jinak jak už zmínila Chensie, snažíme se, aby náš blog byl vidět, takže sdílíme články a spolupracujeme se zmíněnými servery. Dále ale necháváme na čtenářích, jestli nám dají odběr nebo ne. Rozhodně nepraktikujeme metody: like za like, komentář za komentář apod. To nemá žádný význam.

Kde se inspirujete k tomu, co si přečíst? A čtete úplně všechno, co vám přijde? Kolik knih asi tak stihnete přečíst za měsíc?

Chensie: Já inspiraci získám porůznu. Od svých přátel, přes osobní průzkum novinek v nakladatelstvích až po knižní servery či blogy. A jelikož jsem vášnivá čtenářka, tak dokážu v poklidu přečíst osm knih za měsíc. Záleží také na čtivosti, počtu stran daných knih a náročnosti tématu, kterého se četba týká.
Pokud jde o recenzní výtisky, tak ano, čteme úplně všechny, které přijmeme, protože je to naše povinnost i radost. Na tom závisí náš pohled na knihu, bez toho bychom nemohly napsat recenzi. Ale pokud jde o knihy, které si zakoupím sama… Obvykle se k nim dostávám později, jelikož mám dost povinností i mimo blog.

Wish: Jelikož sleduji i booktubery (youtubery, kteří natáčejí videa o knížkách), čerpám inspiraci tam a pak nejvíc asi na stránkách samotných nakladatelstvích a v jejich edičních plánech, skupinách na sociálních sítích zaměřených právě na knihy a na knižních blozích. Recenzní výtisky čtu samozřejmě všechny, ale pokud jde o vlastní nakoupené knihy, už je to horší. Musím se přiznat, že moje knihovna podle mého odhadu obsahuje víc nepřečtených knih než těch přečtených. Nakonec spíš skončím u nějaké knížky z knihovny. Ale tomu tak bylo i v dobách před blogem. A v průměru přečtu tak čtyři knihy za měsíc.

Jaké jsou podle vás největší chyby prvotin a začínajících autorů? Berme teď jen ty nedokonalé, které by zasloužily vylepšit, dodělat, aby se z nich stalo pěkné dílko.

Chensie: Tak rozhodně opakování slov, se kterým se u začínajících autorů setkáváme hodně. Je to nepříjemné, protože český jazyk je natolik různorodý, že jednotlivá fakta lze napsat odlišně. Jako druhé je bezcílnost textu; tedy když kniha v závěru nemá žádný účel či myšlenku a působí bezduše, je to kámen úrazu pro recenzenta i čtenáře. Jako třetí určitě představování postav. Měla jsem možnost číst knihu, kde byla začátečnická chyba v samotném představení vysokého počtu hrdinů na prvních pár stránkách naprosto nepůsobivým a nicneříkajícím způsobem. Musela jsem si jednotlivé hrdiny vypsat, abych byla schopná se v následném ději orientovat.

Wish: Budu se opakovat, ale pokud se jedná jen o vylepšení jinak nadějného příběhu, určitě to je minimální používání synonym, zbytečné zacházení do detailů, nebo popis nepodstatných věcí, které s dějem nijak nesouvisí a tvoří tak hluchá místa. A určitě je to také neinformovanost. Autor by si měl uvědomit, že pokud se rozhodne děj zasadit do určitých míst, zemí nebo časů, musí si o nich také zjistit dostatečné informace, aby jeho příběh vyzníval důvěryhodně a neklouzal pouze po povrchu.

Jak na vás působí, když v knize najdete chyby? Zkazí to váš dojem, nebo je ignorujete a soustředíte se na příběh? Jaká je podle vás důležitost korektury, případně redaktury, při výrobě knihy?

Chensie: Korektura má určitě zásadní vliv na čtivost. Když čtenář čte knihu, která je doslova samá hrubka, je to velmi nepříjemné. Kazí to celkový náhled na příběh. Chápu, že se občas nějaká ta chyba objeví, ale pokud jich je hodně, tak mě při čtení ruší a připravují o chuť v knize pokračovat.

Wish: Nejsme neomylní, a když se v knize objeví nějaká chyba, není to příjemné, ale stát se to může. Pokud se ale chyby začnou kupit, znehodnotí to celou knihu a víc než na autora to hází špatné světlo na nakladatelství. Za mě je korektura hodně důležitá. Osobně jsem přestala kupovat knihy nejmenovaného nakladatelství právě z důvodu opravdu častého chybování v textech. Tento fakt mě od koupě vždy odradí a to i navzdory tomu, že samotný příběh by mě lákal.

Liší se nějak knihy vydávané nakladatelstvími a knihy vydávané vlastním nákladem? Počítejme k nim i knihy vydané v zakázkovém nakladatelství jako Klika, ale za vlastní peníze autora.

Chensie: Měly jsme možnost recenzovat knihy, které byly vydané samonákladem a je jasně vidět, že co si autor sám neudělá, tak to samozřejmě nemá. Základní korektura pokulhává. Grafické zpracování není natolik vypilováno nebo není vůbec. Obyčejné zarovnání textu do bloku prostě chybí. Takže ano, v některých případech se knihy liší hodně, ale záleží na nakladatelství, které si autor vybere a také na smyslu pro detail samotného autora.

Wish: Rozdíl tam určitě je a ve velkém množství případů je vidět na první pohled. Ať už jde o grafické zpracování obálky nebo typ vazby. Co je ovšem horší, je někdy prakticky nulový zásah do textu, který působí, jako by byl vydán v té samé podobě, v jaké ho autor odeslal. Ano, stává se to, ale nejde říci, že je to tak všude. Stejně jako u všech knih nevydaných samonákladem nemusí být nutně vidět dobře odvedená práce. Pokud autor vydává samonákladem, měl by výběru nakladatelství věnovat o to větší pozornost. Zjistit si, jaká je na trhu nabídka, co dané nakladatelství nabízí, jak vypadají knihy, které už vydalo a v neposlední řadě si přečíst ukázky textů. Od věci určitě není ani zeptat se na zkušenosti těch, kteří už měli možnost nějaké své dílo vydat. Na sociálních sítích je spousta skupin zaměřených právě na začínající autory.

A pokud jste na to v průběhu čtení zapomněli, připomínám, že mého průvodce vydáním knihy od A do Z můžete mít úplně zadarmo!

Jiří Nosek průvodce autorů českým knižním bludištěm o blogu a mé cestě k autorskému vzdělávání

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny
Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat