Kniho, z šuplíku ven!

Proč vůbec knihu vydat?

Říká se, že na světě je spousta lidí, kteří by chtěli napsat knihu. Méně je těch, kteří alespoň začnou, a o hodně méně těch, kteří ji dokončí.

Co je ale pro mne nejvíc fascinující, kolik lidí neudělá ten poslední krůček a s posledním dopsaným slovem získají pocit, že mají hotovo. Kolik lidí nejdřív projeví disciplínu, houževnatost a cílevědomost a dokončí ten největší kus práce – a potom to vzdají těsně před cílem. To se mi chce vždycky zvolat: Probuďte se! Rukopis v šuplíku ještě není kniha. Kniha se stává knihou teprve s prvním čtenářem, který ji otevře!

Knihy vylétající z klece

Petr, Dan a Hugo spolu chodili do literárního kroužku už od školy. Všichni rádi četli a všichni tři snili o tom, jak budou jednou velcí spisovatelé.

Po škole se dlouho neviděli a příležitost se znovu setkat jim dal až třídní sraz po dvaceti letech. Vzájemně se našli v davu a poodešli stranou, aby zavzpomínali na staré časy a pověděli si novinky. Při hovoru se nemohli nedotknout tématu, které je kdysi spojovalo. Literatury a psaní.

„Já jsem vyšel ze školy a pořád jsem hodně četl,“ pronesl Petr. „Ale pak jsme měli první dítě a brzy nato druhé, do práce jsem začal jezdit autem místo MHD a už na to nebyl čas. A psaní? To si může dovolit jen ten, kdo má dost času…“

„Hmm, to se tím nesmíš nechat zahltit,“ povídá Dan. „Já mám taky rodinu a ze začátku jsem neměl čas, ale moc mi to chybělo, tak jsem si to zorganizoval. Každou neděli večer jsem si vyhradil tři hodiny, kdy mě nikdo nesměl rušit, a napsal jsem takovej životopisně laděnej román. Jenže jsem obeslal pár nakladatelství a nikde to nechtěli, takže jsem to dal zpátky do šuplíku a občas to dám jen přečíst kamarádovi…“

„A ty?“ obrátil se Dan na Huga.

„Jo, já píšu furt,“ mávnul rukou Hugo. „První knížka dala zabrat, a taky mě párkrát odmítli. Tak jsem si ji vydal sám. Ale moc se neprodávala. Tak jsem začal zjišťovat, jak se dělá propagace. Ze začátku to šlo ztuha, ale po pěti letech práce na internetu mám asi polovinu nákladu prodanou dřív, než knížka vyjde – a dělám to jen dvě hodiny týdně…“

kniha

Petr, Dan a Hugo začínali na stejné startovní čáře

Petr na svůj sen zapomněl. Nebyl pro něho důležitý a i když kdysi chtěl být spisovatelem, nechal se udolat všedností a smířil se s průměrností. Takový bývá příběh většiny lidí.

Hugo se odmítl nechat zastavit nezdary a svého snu dosáhl. Když se to povedlo poprvé, dokázal si, že to jde, sám sebe povzbudil a dokázal si zařídit život svých snů, tvořit a mít na to dost času, mít své stálé čtenáře a díky nim i trochu jistoty.

Dan byl skoro jako on, a přece je jeho život příběhem částečné porážky. Dokázal se držet svého snu. Dokázal si vybojovat potřebný čas a vzburcovat své síly, aby slovo po slovíčku a větu po větě svou knihu napsal. Udělal tu největší část práce, která na spisovatele čeká. Ztroskotal až v tom nejhloupějším bodě, těsně před cílovou páskou.

Jeho kniha v šuplíku je jako fotka, kterou, ač byla vyfocena, nikdo nikdy neviděl. Jako dostavěný dům, ve kterém nikdo nebydlí. Jako vlídná slova, jež nebyla vyřčena. Jako medicína, která nebyla požita, aby vyléčila nemoc.

Jeho kniha jakoby neexistovala, jako by nebyla nikdy napsána. Jeden sen, který stál spoustu cílevědomé dřiny, vyvanul v tu nejnevhodnější chvíli, která možná dělila Dana od Hugovy budoucnosti.

kniha

Dnes je ten správný čas!

Nenechávejte svou knihu ležet v šuplíku. Nikdy nebyly větší možnosti v oblasti vydání knihy, jako dnes. Nikdy nebylo k dispozici tolik informací, jak svou knihu i sebe zadarmo proslavit a nikdy nebylo tolik nástrojů, které vám s tím pomůžou a usnadní vám práci.

Rozhodně už nikdy nemusí být lepší příležitost svůj sen dokončit, než právě teď. A na plnění snů není nikdy příliš brzy. Když si splníte jeden sen, vnitřně vyrostete. Jednak si musíte určit další a jednak máte víc důvěry v sama sebe, že i ten dokážete splnit. Když to uděláte podruhé a potřetí, stane se z toho zvyk a konečným výsledkem může být život, o jakém jste snili.

Dám vám radu. I kdyby vás takový život nelákal a stačilo vám to, co máte, zkrátka, pokud máte po ruce „opravdu vážnou“ výmluvu, udělejte si jednoduchý test.

Otevřete svůj šuplík, vyjměte knihu a postavte se nad tříděný odpad. Zahodíte ji, nebo ne? Pokud ji nechcete vydat, udělejte to raději hned. Pocit, že jste to vzdali milimetr před cílem, bude trvat jen chvilku, a ne po celý zbytek vašeho života. Paměť je totiž milosrdná.

A co vy? Skončíte jako Dan? 🙂 Jak dlouho už máte svou knihu napsanou? Co je právě teď tou největší překážkou, která vám brání ji vydat? Napište mi to do komentáře pod článek, možná spolu cestu najdeme!

Kam pokračovat: Jak se vydává kniha: tři oříšky pro autora.

.

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat

Váznou prodeje vaší knihy? Možná se vám budou hodit rady Jak prodávat knihu

Hledáte nakladatelství s nejlepšími podmínkami? Co třeba KLIKA?

Zpět na titulní stránku blogu

Komentáře
  1. Lea napsal:

    Moc hezky vystiženo. Na druhou stranu znám lidi, co chrlí text za textem, a ambice vydat knihu nemají. Nebo už o tom raději po nezdarech nemluví nahlas? Působí ale spokojeně…
    Moje první kniha zatím neputovala do tiskárny z několika zásadních důvodů. Zaprvé si celý rukopis přečetli jen dva redaktoři nakladatelství (jednomu se zkrátka nelíbil a druhému nepasoval do vize, kterou by se mělo jeho začínající nakladatelství ubírat). Pak bylo pár nakladatelů, kteří označili námět za dobře prodejný, ale celý rukopis si nevyžádali… To už je pár let zpátky.
    Druhý důvod; věčný boj mladého autora s financemi.
    Třetí důvod? Je to skutečně už vhodné k vydání, když po každém novém čtení uloženého rukopisu najdu další lepší způsoby, jak se postav a situací v ději chopit?
    Nu, každopádně přeji Vašemu vydavatelství mnoho zdaru! 🙂

  2. Jiří Nosek napsal:

    Třetí důvod je nejpádnější. Knihu musíte nejdřív „vymazlit“. Na druhou stranu, někdy autor neví, kdy s úpravami přestat. Chce to najít nějakou rovnováhu, dobrým lakmusem je dát knihu přečít aspoň pěti lidem, a pokud ji nevrátí nadšení, pustit se znovu do úprav. Pokud někdo vydrží a napíše knih několik, stejně ale ta první nebývá nejlepší, takže málokdo je napoprvé mistr 🙂
    Boj s financemi se dá vyřešit crowdfundingem nebo sponzoringem (viz články na blogu) a v tu chvíli odpadne i první blok, protože se nebudete muset doprošovat a vydáte si knihu na klíč.
    Omlouvám se, že odpovídám po tak dlouhé době, ještě nevím zda lze nastavit nějaké upozornění na nové komentáře, teprve to zjišťuji. Tento jsem přehlédl, měl jsem hlavu měsíc a půl skoro výhradně ve službách crowdfundingu.
    Nespěchejte a vylepšujte, peníze nejsou neřešitelný problém, hlavně se svého snu nevzdávejte!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *