NOVĚ všechny informace o vydání knihy na jednom místě – uspořádané a popořadě!

Jak si ručně vyrobit knihu v pevné vazbě (V8)

Slíbil jsem, že když si o to napíšete, zveřejním kromě návodu na ruční výboru měkké vazby i návod na pevnou vazbu. Napsali jste si, tak tady je. Upřímně obdivuji všechny, kdo se do toho pustí a dotáhnou to do konce

Výroba vázané knihy je z principu nejsložitější a časově nejnáročnější, nicméně, když se výsledek povede, stojí za to. Kniha lépe vypadá, lépe se otevírá, než brožovaná, dají se vyrobit i hodně velké knihy, např. kroniky. Následují postup neberte prosím jako jednoznačně správný a profesionální, opět je to ryze amatérský způsob, jak si takovou knihu vyrobit doma. Potřebné vybavení je podobné, jako u vazby brožované, navíc je tu jehla a nit.

Postup

Začíná se tiskem sešitů, obvykle po pěti listech, ale tak, aby poslední sešit nebyl příliš tenký—alespoň tři listy, jinak se bude z vazby vytrhávat. Sešity se ostře naohybají a rozměří podle přiloženého schématu. Je důležité, aby při označování byly listy dobře zarovnané!

Po označení se jednotlivé sešity sešijí podle výše uvedeného schématu. Je celekm jedno, jestli bude šít každý zvlášť a nebo sešity rovnou na krají sešijete jeden s druhým. Když jsou sešity prošité, je potřeba je opět srovnat a silnými svěrkami co nejvíce stisknout. Pak se sešity ve více bodech pevně svážou k sobě.

Potom na hřbet našívám látku—většinou kanavu nebo panamu, je možné použít i hrubé plátno. Takto svázaný hřbet knihy ještě lehce prosytím disperzním lepidlem. Není to bezpodmínečně nutné, pokud je vazba dostatečně utažena a pokud drží uzlíky, aby se hřbet nepovolil. Nasycením lepidlem se jak vazba, tak uzlíky zabezpečí proti povolení—pozor, vrstva nesmí být příliš silná, kniha by se hůř otevírala.

Sešitý a proschlý vnitřek seřízneme a zabrousíme podle desek a dolepíme kapitálku a záložku. Ořez řešíme buď nožem, nebo obroušením, případně kombinací obou metod. Tím máme vnitřek hotov. A teď desky.

Desky je možné vyrobit mnoha způsoby, záleží jen na vaší šikovnosti a představě, jak by měla kniha ve finále vypadat. Já si vytvořil svůj specifický styl, který se mi líbí. Využívám tvrdých desek diářů, obvykle potažených kůží nebo koženkou. Postup předvedu opět na maxisborníku, tentokrát to bude Trapsavec 2015.

Vzhledem k počtu stran jsem použil denní diář formátu A5. Do potahu se vyřízne okno pro titul, obrázek a výplň. Vlepí se zalaminovaný titulní obrázek a titulka se potáhne vybraným materiálem—zde látkou, ale používám i dýhu nebo kůži. Na závěr je doplněn laminovaný nadpis a mosazný trapsavecký znak. Při použití dýhy používám efektní vypalování titulu a dalších ozdob do dřeva.

Potom už je potřeba jen dolepit okraje původního potahu na nový a doplnit případné další zdobení—například lemování obrázku. Poté se vykuchá původní obsah diáře, přičemž zachováme záložku i kapitálku.

Nastává čas, kdy se dá dohromady vnitřek sborníky s deskami. Sešitý a proschlý vnitřek seřízneme a zabrousíme podle desek a dolepíme zakončení a záložku. Pak ho za volné první a poslední stránky vlepíme do desek.

Po proschnutí je kniha hotova.

Mimochodem, pokud vás baví takové specialitky, chcete se podívat, jak se staví středověkými nástroji replika Guttenbergova tiskařského stroje? To je ještě o level výš… Zíral jsem. Klobouk dolů.


Jan Frána – Hafran

Narozen v Plzni v roce 1965, vystudoval gymnázium a po něm VŠSE v Plzni (dnes ZČU), fakultu Elektrotechnickou. Po nástupu do praxe byl vývojovým pracovníkem, dnes pracuje jako manažer.

Narozen v Plzni v roce 1965, vystudoval gymnázium a po něm VŠSE v Plzni (dnes ZČU), fakultu Elektrotechnickou. Po nástupu do praxe byl vývojovým pracovníkem, dnes pracuje jako manažer.

Tvořit začal kolem roku 1993. Pravidelně se účastní trampské literární soutěže Trapsavec, ve které získal ocenění za povídky a básně, včetně Zlatého Trapsavce. Od roku 2011 je i organizátorem této soutěže. V jejím rámci vydává jednotlivým trapsaveckým autorům sborníky v rámci samizdatové edice Trapsavecké Miniatury.

Vydal knihu povídek Kalendář plzeňský – Rok pod širákem (Knihovna města Plzně, 2015), jeho vodácké povídky vyšly spolu s pracemi dalších autorů v edici Kenyho VOLEJ (Drž hubu a pádluj – 2011, Trosečníci řek – 2013, Říční polobozi – 2015, Vodácké duše – 2017, Vlnožrouti – 2020), ve sbornících soutěže Trapsavec, v časopisu Puchejř, internetovém Trampském magazínu a jinde. V roce 2017 vyšla v nakladatelství Beletris kniha tří detektivek pod názvem Případ zatoulanýho rybáře, roku 2018 pak v nakladatelství KLIKA Případ pohřešovaného háčka, v roce 2019 Pavoučí případ a roku 2021 Případ na Zlaté horečce. Dvě z knih, Případ pohřešovaného háčka a Pavoučí případ, získaly shodně 2. místo v Ceně Jiřího Marka pro nejlepší české detektivky udělované českou sekcí Mezinárodní asociace autorů detektivní literatury (AIEP).

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.