Jak si ověřit, že váš korektor není diletant?

Vydání knihy není levná záležitost a je lidsky pochopitelné, že se autoři často snaží ušetřit, kde se dá. Velice často je to právě oprava rukopisu, a tak autoři zkouší sáhnout po lidech, kteří se sice korekturám nevěnují profesionálně, ale nabídnou jim jejich provedení zdarma či za pakatel.
To je ale velmi nebezpečné. Korektury totiž nezvládá ani 75 % těch, kteří za to berou peníze, a amatéři (včetně učitelek češtiny!) často nemají ani ty nejzákladnější dovednosti.
Ale jak si zkontrolovat, že vámi vybraný člověk není naprostý diletant, pokud sami nemáte představu, jak má dobrá korektura vypadat?

Pro začátek chci velmi silně zdůraznit: Tento článek NENÍ o tom, jak poznat dobrého korektora: Je o tom, jak poznat někoho zcela neschopného. Ale špatného od dobrého, neřkuli výborného korektora už díky němu nepoznáte, protože to je daleko složitější.

Pravděpodobnost, že (zdarma) narazíte na výborného korektora, je podle mne cca 0,5 %, zatímco pravděpodobnost, že si vyberete diletanta, odhaduji na cca 80 %. Ti dobří to totiž dělají pouze za peníze, nejsou-li to přímo vaši příbuzní. Ten zbytek jsou pak ti, kteří mají alespoň talent a něco málo o tom vědí.

Výše uvedená čísla berte pouze jako můj odhad coby vydavatele s patnáctiletou praxí v používání jejich služeb, nikoli jako oficiální statistiku. Ty totiž neexistují.

Základy

Existuje cosi jako naprostý základ dané činnosti, jako zvládnout ukemi (pád) v aikidu či judu, mít hudební sluch ve zpěvu nebo vědět, kde leží žaludek či játra v lékařství. A to je věc, do které se pustíme nejdříve. 

Já korektor nejsem, i když jsem v dávných dobách (na střední škole brigádně v Českém deníku a po mrtvici asi půl roku) tuhle práci dělal. Pak jsem začal vydávat knihy, a čím více jsem zjišťoval, jak náročná profese je být korektorem, tím více jsem se styděl, že jsem se do toho vůbec pokusil fušovat. 

Paradoxně toho dnes o práci korektora vím 5× víc než tehdy. Ale v divokých devadesátkách to dělal každý, kdo měl talent, protože korektorů byl najednou žalostný nedostatek. Vzniklo násobně víc novin a časopisů než dříve, a ty bylo potřeba opravit (alespoň amatérsky), než půjdou do tisku (dnes je obsahu opět násobně víc, zejména online, takže se problém s chybovostí ještě prohloubil; jedním z nejchybovějších serverů je třeba web veřejnoprávní ČT).

Nenaučím vás žádný sofistikovaný postup, je to v podstatě zkoušení namátkou, jaké chyby po sobě korektor mohl nechat. Po prvním kole vždy nějaké zbydou i profesionálovi, ale je velký rozdíl, jestli je v rukopisu daná chyba 2× (přehlédnutí) nebo 30× (neznalost).

Budeme pracovat s obyčejným textovým editorem Word či OpenOffice a s jejich vyhledáváním (Ctrl+F).

Ještě jedna užitečná informace: Pozornost člověka s časem postupně klesá. Je proto téměř pravidlem, že frekvence nalezených míst k opravě je nejvyšší na začátku rukopisu a nejnižší na konci. Malý hack je proto začínat s těmito kontrolami někde za druhou třetinou.

Také si zapněte v dokumentu dynamickou kontrolu pravopisu, protože ač je to neuvěřitelné, někteří amatéři před prvním čtením neudělají ani to. Spoustu chyb sice automat neodhalí, ale neopravené překlepy a větší část hrubek zpravidla ano.

Chyby nebudeme opravovat, ale otevřete si nějaký dokument a do něj si poznamenávejte ty, které najdete. Pokud zjistíte, že jste si tentokrát nevybrali nejlépe, budete už přesně vědět, co zkontrolovat po tom příštím kandidátovi korektora.

Nejsnáze je znovu naleznete, pokud si jejich polohu neurčíte číslem stránky, ale zkopírujete řetězec třeba tří nebo pěti slov za sebou. Pak si nemusíte číslo stránky psát vůbec, protože stejný řetězec pěti slov se zřejmě v rukopisu vyskytovat nebude.

Kdybyste mně zabili…

V titulku je samozřejmě chyba. Rozlišovat mě/mně a ji/jí je zcela základní dovednost snad už ze základní školy.

Jak je to správně? Zkuste si danou větu říci tak, že místo mě/mně dosadíte tě/tobě. Kam patří krátká varianta ve druhé osobě, tam patří krátká i v první, a naopak, kam patří v druhé osobě dlouhá, tam bude dlouhá i v osobě první. Doplňkové ověření je to, že mě je ekvivalent slova mne a ekvivalent mně je mi. Kam se nehodí změna na mne, patří mně.

Zvolte v menu Úpravy>Hledat a dejte hledat mně s obyčejnou mezerou z obou stran. A projděte alespoň prvních 20 výskytů. Pak udělejte totéž se slovem mě (s mezerami kolem). Pozor – pokud vy sami přesně víte, kam co patří, nic nenajdete, protože jste to zřejmě napsali dobře už vy. Obecně platí, že čím méně chyb děláte vy, tím těžší bude ověřit schopnosti korektora, protože v daném případě de facto ‚nemá co opravovat‘.

Dále budeme doufat, že děláte alespoň občas chybu v ji/jí. I na to existuje mnemotechnická pomůcka: Nahraďte ji/jí pomůckou tu/té. Tedy: Pověz té o tom. = Pověz jí o tom. Přivolej mi tu = Přivolej mi ji.

Opět dejte hledat ji s mezerami z obou stran (jinak by vám vyhledávání našlo i slova Jihlava, jistota nebo pojištění) a prověřte aspoň 20 výskytů. Pak udělejte to samé se slovem jí. Můžete ale být samozřejmě důkladnější (a měli byste) a prověřit třeba prvních 40 výskytů.

Typografie…

Nebudete možná věřit, ale i v tomto titulku může být opět chyba (a není pouze proto, že ji WP tvrdohlavě vždy opraví). Poznáte kde? Opravdový korektor by ji našel okamžitě. Znalost typografie totiž patří k základním korektorským vědomostem.

‚Tři tečky‘ nejsou ve skutečnosti tři tečky. Daný znak se nazývá výpustka nebo trojtečka a nejsou to tedy znaky tři, ale jeden. Opticky je to rozdíl celkem nepatrný, ale jednoduše ho poznáte tak, že kurzor přeskočí vždy všechny tři tečky najednou – nelze jej umístit mezi ně (původně jsem to tak v nadpisu udělal, jenže WordPress mě nenechal a vždy mi to opravil automaticky).

Dejte opět Úpravy>Hledat a do vyhledávacího pole zadejte tři tečky bez mezer (…). Kolik jich najdete? Tady by měla odpověď znít ‚nula‘, protože tato chyba se odstraňuje pomocí obyčejného Hledat a nahradit a v textu by neměla zbýt po prvním kole ani jediná. A když už jsme u trojtečky: Zkuste vyhledat i čtyři tečky za sebou a trojtečku následovanou jednou tečkou.

Půjdeme dál. V typografii je to něco jako zákon: Před interpunkcí nesmí být mezera a za ní být musí. Interpunkce jsou „pomocné grafické znaky, které v písemném projevu vyjadřují strukturu a organizaci textu“ (Wikipedia). Tedy čárka, tečka i trojtečka, středník a dvojtečka, vykřičník nebo třeba otazník.

Postupně si projděte ta znaménka, o kterých víte, že se ve vašem rukopisu vyskytují nejčastěji. Určitě to bude čárka a tečka, ale pokud víte, že hojně užíváte trojtečky, určitě vyzkoušejte i je. Mnozí rádobykorektoři totiž vůbec netuší, že má následovat mezera i za trojtečkou. 

Stejně tak i mezery před vykřičníkem či otazníkem se dají jednoduše odstranit v celém textu automaticky během pár sekund (Nahradit vše) a není jediný důvod, aby tam tato chyba zbyla byť jen jednou. Korektorské práce znalí lidé si text před optickou korekturou pročistí od jednoduše nalezitelných chyb automaticky, čímž odstraní všechny výskyty. Pak teprve začínají rukopis číst a tím lépe se mohou soustředit na hůře odhalitelné chyby.

Pomlčka – nebo dělítko?

Zvláštní kategorií, která má svá pravidla, je použití pomlčky. Pomlčka není ten znak, který máte na klávesnici na stejné klávese s podtržítkem. To je dělítko (-). Pomlčka neboli tzv. en-dash (–) se na klávesnici nevyskytuje a dělá se pomocí Alt+0150 (její znak Unicode je U+2013). Delší verze pomlčky jako em-dash (—) se v češtině používají velmi zřídka či vůbec.

Nás budou zajímat zejména dvě verze užití: Pomlčka ve významu až a pomlčka osamostatňující část výpovědi: Poté, co za covidu peníze ze státní kasy rozhazoval plnými hrstmi na všechny strany, přišel očekávatelný výsledek – inflace, jakou jsme ještě nezažili a díky které spousta lidí zchudla.

V prvním případě se pomlčka většinou píše bez mezer, ve druhém s mezerami kolem.

Nemělo by se stát, že najdete ve významu až místo pomlčky dělítko (1989-2023) nebo dělítko s mezerami (1989 – 2023). Správně je 1989–2023 (pomlčka bez mezer).

Trochu komplikovanější je výskyt mezi slovy, protože máme Frýdek-Místek a česko-slovenské přátelství (dělítko), ale vlak Plzeň–Chomutov (pomlčka), a totéž se při víceslovných názvech píše s mezerami (rychlík České Budějovice – Veselí nad Lužnicí). Do toho se proto raději pouštět nebudeme.

Sami možná víte, kterou verzi používáte chybně nejčastěji. Zaměřte se na ni.

Další tipy na prověření

Prostor blogu není neomezený, a tak si dáme již jen pár tipů, co byste dále mohli zkusit vyhledat:

• píše se standardní, nikoli standartní
• píše se bych, bys, by, bychom, byste, by, abyste, kdybychom atd.; nikoli by jsem, by jste apod.
• video můžete pouze zhlédnout; shlíží turista dolů z rozhledny nebo basketbalista na liliputa
• při udávání jednotek je za číslem mezera: 50 km, 100 Kč, ale pozor – +10°C (čili bez mezery)
• výjimka, nikoli vyjímka
• správné české uvozovky jsou 9966 („“), tedy nikoli „“ nebo “” (6699)
• protežovat, nikoli protěžovat (to jako vážně)

Formální vzdělání či profese nehrají roli

Pokud jste až dosud nenalezli ani jedinou z výše zmíněných chyb, je to dobré znamení. Rozhodně to neznamená, že máte skvělého korektora, ale pokud jste mu rukopis neodevzdali již bez všech těchto chyb, zřejmě to nebude naprostý diletant.

Ale skutečných profíků je pouze čtvrtina z těch, kteří sami sebe zovou korektory, takže většina „korektorů“ nechá v textu velmi slušnou porci chyb. Naším testem ještě neprošla ani jedna učitelka češtiny a dokonce ani pán s doktorátem z českého jazyka, což velmi překvapilo i mě samotného – myslel jsem, že je nemožné, aby neprošel.

Korektorská práce totiž není pouze o znalostech: Je i o pozornosti a schopnosti se soustředit, o celoživotním aktivním vzdělávání (neb čeština se vyvíjí a pravidla se mění neustále) a o celkové oddanosti a zanícení pro tuto profesi. 

Nemalou roli hraje i pokora a zodpovědnost plynoucí z toho, že mi někdo za nemalé peníze svěřil s důvěrou své dítko a očekává, že svou práci odvedu perfektně, na jedničku s hvězdičkou: Nevěřili byste, jak útoční a arogantní dokážou být lidé, u nichž testem odhalím, že svou práci neovládají a sdělím jim to. Když se jim výsledek nelíbí, najednou jsme to my, kdo prý tomu nerozumí, a rozporují i věci, které lze snadno nalézt v online Příručce Ústavu pro jazyk český (tam můžete při jakékoli nejistotě nahlédnout i vy).

Nepodceňujte to

Pokud vydáváte více než 100 nebo 200 kusů, na korektorovi nešetřete. Nemyslím tím, abyste si pořídili drahého, protože cena o schopnostech vůbec nevypovídá. Ve skutečnosti jsou ti nejlepší korektoři tak ‚zažraní‘ do své práce, že nějakou kreativní cenotvorbu zcela ignorují. Raději si sežeňte sponzora nebo se pokuste vybrat ve sbírce, pokud vám příslušná suma chybí. I kdybyste vybrali jen část cílové částky, třeba to bude dost právě na zaplacení korektora.

Korektor vyjde od 60 Kč za normostranu, což je 1800 znaků včetně mezer. Počet znaků svého rukopisu zjistíte takto:

• MS Word: Revize/Počet slov (to nejvyšší číslo) – dokud to v nějaké nové verzi opět neschovají jinam
• OpenOffice, LibreOffice, ApacheOffice: Nástroje/Počet slov (to nejvyšší číslo)

Už jsem za těch 15 let narazil na neuvěřitelné věci: Na slovenskou korektorku opravující český rukopis, která si za to vzala peníze a neudělala VŮBEC NIC (v textu zůstaly dokonce entery přímo uprostřed vět), a dokonce i na záměrnou škodičku, která – snad ze závisti, nevím – autorce do textů chyby dokonce přidělávala…

Narazili jste už na mizerného korektora, který za to bral peníze? Nechal vám někdo v knize chyby a přišli jste na to až po jejím vytištění? Podělte se s ostatními v komentářích a pomozte jim vyvarovat se stejné chyby!

Jiří Nosek průvodce autorů českým knižním bludištěm o blogu a mé cestě k autorskému vzdělávání

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny
Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat