10 „knižních nešvarů“? Narazil jsem…

… na článek, ve kterém autorka tepe jako čtenářka některé nešvary knížek. V něčem s ní souhlasím, v něčem ne a některé šípy podle mě mířily mimo terč, a tak jsem se neubránil nutkání její článek okomentovat a některé věci uvést na pravou míru.

Mimo jiné i proto, že se nám jako autorům zpětné vazby od čtenářů dostává zřídkakdy. 

A také proto, abyste věděli, co z toho neovlivníte a co ano.

originální článek: Desatero prvků, které mě štvou na knižních provedeních
∇ (celý přepis je v textu) ∇

kniha

Mám ráda knížky. Příběhy, texty, jazyk. Ale taky si nesmírně ráda užívám jejich provedení. Mnohokrát mi přijde do ruky výtisk, na který se nemohu vynadívat. Krásný, voňavý a příjemný na dotek. Jindy je vzhled knížky „jenom“ fajn. No a pak jsou tu ony nepříjemné situace, kdy se mi zpracování publikace vyloženě nelíbí, a o těch dnešní článek bude. Čili – budiž seznam „knihu degradujících prvků“, které mě… tak trochu štvou. Začnu lehce podivným bodem. 😀

1) Když kniha smrdí…

Miluju vůni knih, takže… když náhodou obdržím publikaci, jejíž odér není zrovna libý, tak mé čichové buňky prožívají hluboké zklamání. Stránky s nakyslým puchem, ke kterým NECHCETE přičichnout… to je vážně mrzuté. Ale abych nebyla nefér – celkově vzato se nejedná o příliš častý jev. V mém případě se to ostatně stalo jenom třikrát. Přesto se mi ony tři události, jak se zdá, nesmazatelně vryly do útrob paměti. 😀

Pravděpodobně neexistuje kniha, která by odešla z tiskárny nevoňavá. Což samozřejmě čtenář může pouze tušit. 

Pokud kniha nevoní, je na vině 1) přepravce, nebo 2) skladování – ať už kdekoli. Autor nemá šanci to ovlivnit. A ani zjistit. Vzhledem k mým velmi špatným zkušenostem s přepravci odhaduji, že chyba byla spíš na jejich straně, neumím si moc představit, že by tiskárna nebo knihkupec neuměli skladovat knihy.

kniha

2) Odstávající obálka u paperbacku

A pak jsou tu paperbacky. Nic proti nim, jsou-li kvalitně provedené. Ale nakrkne mě, když po pár rozevřeních nové (!) knížky začne odstávat obálka. Chvíli čtete, pak knížku odložíte na stůl a místo toho, abyste se kochali její obálkou, koukáte na jakési nevzhledně rozevřené horizontální „véčko“.

Autorce článku bych doporučil kupovat pouze pevnou vazbu, případně zakoupit knihu a neotvírat ji, anebo ji důsledně dávat do knihovničky (mezi ostatní, těsně). To je fyzika: čím častěji knihu v měkké vazbě otevíráte, tím spíše začne obálka odstávat.

Většina knih se vyrábí s laminací obálky, která ji činí omyvatelnou a odolnější. Lamino je v podstatě fólie, která se na knihu navaří. Jsou to tak dvě vrstvy materiálu, každá s jinými vlastnostmi. Obzvláště teplotními rozdíly mohou pracovat rozdílně.

Takhle laminace vypadá, abyste si to dokázali lépe představit:

kniha

3) Nemožnost knihu pořádně rozevřít

A pak jsou tu paperbacky. Nic proti nim, jsou-li kvalitně provedené. Ale nakrkne mě, když po pár rozevřeních nové (!) knížky začne odstávat obálka. Chvíli čtete, pak knížku odložíte na stůl a místo toho, abyste se kochali její obálkou, koukáte na jakési nevzhledně rozevřené horizontální „véčko“.

Nejde o aspekt brožovaných vazeb, ale vazeb lepených – ty autoři často volí kvůli ceně, protože někdy „jedou finančně nadoraz“, a leckdy jim nezbývá než zvolit lepenou, protože šitá je o několik tisíc dražší (podle množství vyráběných kusů).

V neposlední řadě jde i o to, zda bude autor po prodeji v plusu nebo minusu, až odečte výrobní cenu. Při prodeji přes distributory k němu doputuje peněz jen zlomek (při DPC 240 Kč cca 100 Kč a méně).

Snaží-li se o návratnost investice, je rozdíl, zda jsou jeho náklady 95 či 110 Kč na kus. Hlavně psychologicky, protože lidský tvor má podvědomě daleko silnější averzi ke ztrátě než potřebu zisku – jinak řečeno, přijít o 10 Kč bolí více, než potěší 10 Kč zisk (zajímá-li vás to, přečtěte si něco od Daniela Kahnemana).

kniha

4) Snímatelné přebaly

Některé knížky se vyrábějí s přebaly, jiné je nemají. A já jsem popravdě mnohonásobně raději za tu druhou možnost. Přebaly pro mě představují jenom potíže – snadno se poničí, při rozevírání knížky nedrží tvar (takže je stejně většinou před čtením sundávám) a nejhorší je, že když opravdu dojde k poškození, kniha pod přebalem už bývá většinou tak nějak „nahá“. Někdy je jednobarevná, jindy bývá pojata zajímavěji, ale přesto se povětšinou neubráním onomu obnaženému dojmu. Knihy původně bez přebalu bývají oproti tomu řešeny velmi hezky i tak. Samy o sobě. Ehm… pokud tedy nejde o následující případ… 

Přebal je volba autora, ale souhlasím s autorkou článku, jsou zbytečné. Ale takových knih najdete čím dál tím méně.

Pod přebalem je kniha „nahá“ proto, že plnohodnotný barevný potah zvyšuje náklady a navíc je pod přebalem poněkud zbytečný: Většina čtenářů přebal neztratí a kdo ano, řekněme si to na rovinu, může si za „nahotu“ knihy sám.

kniha

5) Tuctové fotografie na obálkách

Přiznám se, že fotografické obálky mě více než odpuzují. Nemluvím o takových těch umělečtějších, se kterými se člověk setkává u beletrie. Odrazující efekt na mě mají především publikace zaměřené na všelijaká hobby. Na knihách o běhání třeba zpravidla naleznete týpka v teniskách. Na publikacích o rodičovství dítě. Příručky pro chovatele psů zdobí průměrná fota boxerů, buldoků nebo jezevčíků. Abych to tedy shrnula – podobně přímočará řešení mi přijdou nudná, krajně nevynalézavá a co hůř – z estetického hlediska jsou to strašáci do knihovny. 

Obálky jsou velmi sofistikované téma. Doslova věda. Jediné, na čem záleží je, zda prodejům knihy škodí nebo je podporují.

Účelem obálky není být překrásná, ale především jasně hovořit k cílové skupině. Na to, aby ji zaujala, má pouze zlomek sekundy a její sdělení proto má být především jasné na první pohled. 

Je samozřejmě ideální, pokud obálka splňuje obě kritéria – nese jasné poselství cílovce a zároveň je pěkná a vkusná, jako třeba tyto obálky:

Autorka zmiňuje užitné publikace. Ale právě u nich na kráse obálky záleží o dost méně, protože je-li vám nějaká kniha velmi užitečná, její obálku řeší jen hnidopich. Některé obálky, nejčastěji právě ty užitné, vůbec žádný obrázek nemají a soustředí se jen na sdělení.

Velká nakladatelství mají na tvorbu obálek celé týmy, ale schopnosti vydavatelů se velmi liší, stejně jako jejich motivace vytvořit autorovi opravdu pěknou obálku. A z vlastní zkušenosti musím bohužel konstatovat, že někdy autor do vydavatelství přichází s přesnou představou, co chce na obálce mít, a nenechá si ji rozmluvit. 

Většina knih, které jsem vydal já, má právě obálku prosazenou autorem, a jelikož je to on, kdo vydání knihy financuje, má také poslední slovo a to i pokud jde o vzhled obálky, já se mu mohu pouze snažit vysvětlit, proč jeho nápad nepatří k těm nejlepším.

Ale když autor trvá na své představě, případně mě rovnou postaví před hotovou věc a ani to není k diskusi, vzniknou obálky, kvůli kterým by si mohl čtenář nebo neinformovaný autor myslet, že obálky dělat neumíme. Ty vystavovat nebudu, protože by to bylo necitlivé k dotyčným autorům. 

Toto jsou obálky knih nakladatelství KLIKA, kde autor vstřícný k mým návrhům byl – a vůbec to nejsou obálky drahé, většina obrázků je z fotobank v ceně do 500 Kč nebo dokonce zdarma:

Nutno poznamenat, že někdy sice autor přijde s jasnou představou nebo hotovou obálkou, která je tak dobrá, že nemám ani v nejmenším v úmyslu mu ji rozmlouvat. A ty samořejmě ukážu rád:

kniha

6) Písmo jako pro prvňáka

Dále pak nemám ráda velké písmo. Obří znaky, které by mohly být součástí slabikářů. Mému estetickému cítění to nelahodí a z nějakého důvodu mi styl s nadměrně velkými písmeny přijde retardovaný. Tedy pozor – jen pokud jde o knížku pro dospělé – u dětské literatury to pochopitelně svůj význam má.

Souhlasím, že velikost písma má odpovídat cílové skupině. Takže nejen dětem, ale třeba i starým lidem.

První otázka je, zda autor knihy správně určil cílovku, a druhá, zda dotyčný čtenář, v tomto případě pisatelka článku, do této cílovky patří.

Abych to okomentoval více mám málo informací, ale samozřejmě je možné, že sazeč zvolí špatně nebo si velké písmo prosadí autor. Ale již dlouho jsem neviděl knihu, ve které by byla nápadně špatně zvolená velikost písma. Myslím, že to není příliš častý problém.

kniha

7) Písmo zarovnané vlevo

Texty knížek bývají standardně zarovnávány do bloku. Většinou. Přijde mi to fajn. Proto moc nechápu, když se grafik rozhodne jinak, písmo zarovná doleva a vytvoří na pravé straně nevzhledné zoubkování. :-/ Naposledy jsem na tohle narazila v publikaci Šinrin-joku. Nebylo to moc hezké. Škoda.

Opět, někdy si to autor prosadí. 

A pak je to otázka územní zvyklosti, v jiných zemích se zarovnává převážně doleva. U nás častěji do bloku, ale předpis to není. Pokud autor dělá jen průměrně dva odstavce na stránku, doporučím mu nějaké přidělat nebo právě zarovnat text doleva, aby se mělo oko čtenáře čeho držet při přechodu na další řádek.

Anotaci na zadní straně už tak zarovnávám téměř vždy, pokud autor souhlasí, i když text je do bloku.

U anotace je stravitelnost klíčová.

kniha

8) Příliš dlouhé řádky 

A když už jsem u toho zarovnávání, musím ještě zmínit jednu věc, která čtení vyloženě znepříjemňuje – příliš dlouhé řádkování. Je-li řádek nadmíru dlouhý, čtení neodsýpá, neboť čtenářovo oko soustavně hledá začátek řádku následujícího. A to je sakra otravné. „Originální“ čtvercový formát s dlouhými řádky mě mimochodem kdysi dokonale odradil od čtení díla Smutné tropy (Claude Lévi-Strauss). To prostě nešlo.

Zde jsem příliš dobře nepochopil, na co si autorka článku stěžuje. Zda na počet znaků na řádku (to dělá použité písmo a ano, úzké se hůře čte) nebo na šířku strany knihy.

Nezáleží na tom, zda je formát obdélník na výšku nebo čtverec, ale na tom, kolik jeho strana na šířku měří. Případně kolik znaků na řádku namačkáte do sazebního obrazce. (U šité vazby je sazební obrazec širší směrem do hřbetu, protože je možné ji více rozevřít.)

Musel bych se doptat, co přesně dlouhým řádkem myslí.

kniha

9) Pochvalné a jiné fráze na obálce 

Když narazím na texty hodnotící knížku (ať už jde o výroky slavných osobností či o ohlasy médií) na zadní straně knihy, nevadí mi. Ale vepředu je teda ráda nemám. Podle mě narušují vzhled obálky a často vůbec nerozumím tomu, proč má nakladatel potřebu určité informace cpát na tak prestižní místo, jakým je právě přebal… Na mě to totiž většinou působí následovně:

„Od autorky bestselleru Sedmilhářky.“ → Já vím, četla jsem je a překvapivě si umím přečíst i jméno autorky na knížce.

„Od autorky románů Dokonalé ticho, Sestra a V plamenech.“ → Ani jeden z románů neznám, takže moc nechápu, co mám z tohoto jako vyvodit.

„Naprosto strhující příběh plný zvratů. (Tess Gerritsenová).“ → Co si o knížce myslí Tess Gerritsenová, je mi opravdu celkem šumák.

„Případy vrchního inspektora Gamache, nejoblíbenějšího detektiva dle The Washington Post.“ → Aha.

No… a tak dále.

Zde musím být nesmlouvavý… Ať už se to autorce líbí či nikoli, je v menšině. Je mnoha studiemi i praxí (Amazon) dokázáno, že recenze fungují. Někteří lidé ani nenakoupí, pokud nenajdou recenze na internetu. Doporučení od někoho, kdo má kredit, dokonce i od někoho neznámého, je vždycky lepší než žádné.

Naprostá minorita těch, kterým to naopak vadí, rozhodně na dnes a denně potvrzovaném faktu nic nezmění.

KLIKA na „recenzích vyrostla z pěti na 40 vydávaných knih ročně.

Mimochodem, zrovna sbírání recenzí je nejlepší nenásilný způsob, jak začít s propagací…

Recenze – nejméně náročná forma propagace knih

Pokud někdo zaváhá, zda mu má co přinést má kniha, recenze mu jasně řeknou, o co se připravuje.

Na české vydání zahr. knihy bych se jako re-vydavatel bestselleru postaral o recenzi od české autority. Je jasné, že Tess Gerritsenová nám je neznámá, ale vydavatel by měl vědět, proč tam koho dává. A určuje to samozřejmě názor ideálního čtenáře. Musí to být někdo, koho respektuje on. Tady to nevěděl ten český vydavatel, nebo ji zná i česká cílovka, kdo ví.

Mne spíš odpuzuje, když se někdo přechválí sám. To jsem už také viděl.

kniha

10) Reklama v knížce

A nakonec k reklamám integrovaným do knih. Co mě až tak neštve, jsou malé letáčky volně vložené dovnitř. Nebo zmínky o dříve vydaných knihách téhož autora (ne na obálce ovšem). Ale pokud publikace obsahuje přímo stránky s jakoukoli reklamou – to fakt neodpouštím. A úplně nejhorší, co jsem kdy v tomto směru viděla, byl titul Léčivá síla vitaminů minerálů a dalších látek, do kterého byly reklamy nepokrytě umístěny i do textu. Prostě si listujete knihou a tu najednou okénko s reklamou na farmaceutický produkt. Jako byste neměli v ruce knihu, ale laciný časopis. :-/

Reklama v textu, to je fakt úlet, pokud ta kniha nebyla přímo myšlena jako marketingový nástroj, a i tak se mi to zdá moc. Mně se z estetického hlediska reklamy v knize také nelíbí. Ve vodácké sérii jsem to udělal pouze v první knize a v mé vlastní knize je reklama naprosto související a pouze má, navíc jsem do své knihy dal tolik hodnoty (i peněz), že komu to vadí, nezaslouží si ji a rád mu vrátím peníze. 

ALE. Pro některé autory je reklama otázkou bytí či nebytí knihy. Znám autory, vydávající si jednu knihu za druhou, ale jen díky sponzorům.

Jim se ty reklamy většinou taky nelíbí. Ale měli se raději rozhodnout nic nevydávat, protože reklamy jsou ošklivé? Nikomu neškodí, že tu jejich knihy jsou. Nebyla-li by v nich reklama, nebyly by knihy. Autorka článku to někde bude muset překousnout, ale mj. i díky tomu si dnes může knihu vydat naprosto kdokoli bez ohledu na finance.

kniha

Nalezení zmíněného článku pro mě bylo vítanou příležitostí vysvětlit, co autor ovlivnit může a co ne, abyste mohli lépe plánovat. Tento článek je komentář na veřejný zdroj a jeho účelem je vzdělávání autorů, není to rozhodně odpověď autorce článku, vyžadující reakci.

Naštvalo někdy něco na fyzickém provedení knihy vás? Nebo se nepovedla ta vaše? Napište mi to do komentářů!

Komentáře
  1. Marek Quarda napsal:

    Úvodem bych chtěl poděkovat za další skvělý článek. A k tomu co zde bylo uvedeno? Asi je to velmi subjektivní a každý to může mít trochu jinak. Každopádně k té reklamě bych uvedl asi toto: Pokud je v technické literatuře na konci soupis dalších knih s podobnou tématikou tak jsem za to velmi rád. Ukaže mi to vlastně možnost oblasti, které se mohu později věnovat. Děkuji a přeji hezký den.

  2. Děkuji za článek. Brzy se chystám vydat svoji první knihu – anglický komiksový příběh o rodině Kid – a díky Vaší knize i článkům mám pocit, že se v této oblasti začínám pomalu orientovat. Vazbu, písmo apod. už mám vyřešené, ale hodně teď přemýšlím právě o té obálce – chci aby byla nejen hezká, ale aby na první pohled „poskytla“ i dostatek informací o tom, co se skrývá uvnitř knížky a pro koho a s jakým záměrem byla napsaná.

    • Jiří Nosek napsal:

      Tak dávejte pozor v příštích měsících, chystám se znovu otevřít kurz Kniha jako víno, kde ukazuji, co dělá výbornou obálku i přesný postup, jak ji tvořit. Mimo jiné – je to kompletní příprava autora na vydání. Zatím proběhl jen předprodej, ale ještě ho vylepšuji a doplňuji.

Napsat komentář: Jiří Nosek Zrušit odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *