Jak si jednou provždy ulehčit propagaci knih

Přiznejte si, kolik svých letošních předsevzetí už jste porušili? Průzkumy říkají, že 90 % předsevzetí se nedožije 20. ledna. Nezoufejte. Dost pravděpodobně to není tím, že byste měli slabou vůli, ale jen špatným zadáním. Není důležité dosáhnout hned velkého cíle. Stačí udělat každý den trošku. Ale nepřestávat. Vytvořit si zvyk. Popravdě je to ten nejlepší způsob, na jaký jsem přišel, jak si usnadnit i propagaci  knih.

zvykNejsnazší způsob, jak nemuset “bojovat” s časem, nechutí nebo prokrastinací každý den znovu, je vytvořit si zvyk. Pak už jde všechno lehce a bez námahy. Nad čištěním zubů také nedumáte. Prostě jdete, bez přemýšlení to automaticky uděláte a nečiní vám to žádné potíže. To je “síla zvyku”. Když si zvyknete dělat něco každý den bez ohledu na okolnosti, přejdou vás všechny nejistoty a negativní pocity. Prostě to uděláte.

Větší smysl a nesrovnatelně větší naději na úspěch než velké plány, jako “přestat kouřit” nebo “zhubnout o 20 kg”, mají menší, ale dlouhodobější předsevzetí jako “začnu snižovat počet vykouřených cigaret každý týden o deset” nebo “začnu každý den běhat 0,5 km”. Udělat každý den trošku, jen o kousíček se posunout k cíli – a jednou za čas si pak můžete trochu “zvednout laťku”. Hlavně vydržet.

Každá radikální změna, i kdyby se povedla, je stejně jen dočasná, pokud se nepojí se zvykem nebo změnou životního stylu. Nezačnete-li věci dělat jinak, dočkáte se vždy stejných výsledků jako v minulosti.

Při propagaci je nejdůležitější vytrvalost. A zvyk je ten nejlepší recept, jak ji učinit v podstatě bezbolestnou.

Vlastní knize macechou

Vaše kniha nejspíš trpí nedostatkem vaší pozornosti. Sama mluvit neumí a když za ni někdo (autor – vy) nebojuje, jen tiše čeká v koutě, padá na ni prach a pokorně čeká na okamžik, kdy vám bude doma překážet už tak dlouho, že ji i se spoustou jejích sestřiček odnesete do sběru.

Tak to ale skončit nemusí. Pokud si dáte předsevzetí, že ji začnete trochu propagovat, může se hromada knih začít zmenšovat.

Vydání knihy je jen začátek

Kniha potřebuje péči a pozornost i po vydání. Vydáním práce teprve začíná.

Svým dětem jste se také nepřestali věnovat ve chvíli, kdy se narodily! Příjemný a krátký okamžik jejich zplození následovala léta dřiny, péče a investic. Oplátkou vám byla radost z toho, jak děti prospívají a rostou.

S knihou je to stejné. Když se jí věnujete, je to znát a začne vám přinášet víc radosti. Hodiny práce se vrací s každou pochvalou a recenzí, pokaždé když vidíte, jak rostou vaše prodeje. Teprve při šíření a propagaci knihy naplňujete účel jejího vzniku – aby byla čtena a dělala radost.

Jak na to?

Čas. Klíčový hráč našeho života…

Mnohem důležitější, než kolik toho dohromady uděláte, je dělat cokoli, ale pravidelně. Vytvořit si zvyk. Ukovat si vlastní “železnou košili”. Jakmile zvyk jednou vytvoříte, je extrémně snadné se ho držet.

Především je třeba pochopit, že neexistuje nic takového jako volný čas, pokud ho sami nevytvoříte. Pouze a jedině vy jste strůjcem rozhodnutí, zda si na něco najdete čas, nebo ne. Pokud jste něco nestihli, není to proto, že jste na to neměli čas – ale proto, že jste něčemu jinému přiřadili vyšší prioritu a daný čas strávili touto činností. “Neměl jsem čas” je lež. Všichni ho máme stejně. Kdybyste chtěli být upřímní, řeknete namísto toho: “Mělo pro mne vyšší prioritu něco jiného.”

Přidělte propagaci své knihy prioritu

Nikdy nebude dost času na to, abyste stihli úplně všechno. Den má jen 24 hodin a vy se musíte rozhodnout, co je pro vás nejdůležitější a všemu ostatnímu říci NE.

Pokud je vaším snem stát se spisovatelem, nebo třeba jen dostat k lidem všechny knihy, které vám doma zabírají místo, budete z toho muset udělat jednu ze svých priorit, jinak toho nedosáhnete nikdy. Tohle jasné rozhodnutí je základní podmínkou úspěchu.

Většina lidí jen vyslovuje svá přání, nejsou to skutečná předsevzetí. Skutečné rozhodnutí je okamžik, kdy si v duchu řeknete: „Takhle to bude a já toho prostě dosáhnu. Je mi jedno, co mi bude stát v cestě, tohle je úkol č. 1 a nedám si pokoj, dokud se nestane realitou!“. A samozřejmě, nestačí jen nahlas přečíst tuto větu, musíte hluboko uvnitř cítit, že právě tohle chcete a dokážete si za svými slovy stát. Potřebujete zkrátka dostatečně silné „proč“. Chcete pro svou knihu vydupat úspěch a prodeje? Tohle rozhodnutí musíte udělat VY, s tím vám nikdo pomoci nemůže.

Pokud z něčeho uděláte svou prioritu, znamená to, že až na (předem jasně specifikované) výjimky si KAŽDÝ svůj den naplánujete tak, abyste si na danou věc dokázali vyčlenit stanovené množství času. Priorita znamená, že je-li nutné z denního programu něco z časových důvodů vynechat, bude to VŽDY něco jiného.

Na jak dlouho máte propagaci určit jako prioritu? Hmm… Řekněme pro začátek na dva roky. Po dvou letech budou vidět výsledky a pak se rozhodnete, zda chcete pokračovat.

Těžký je jen začátek. Jakmile překonáte první tři týdny bez porušení, bude to mnohem, mnohem lehčí. Během té doby si totiž přerovnáte denní program tak, aby se do něj vaše priorita vždy vešla. Téměř zcela bezpracné to začne být třeba po půl roce.

Co jste ochotni obětovat?

Základem je stanovit si, kolik času můžete obětovat, abyste to dokázali dělat každý den. Uznávají se jen takové výjimky, které si stanovíte předem. Je lepší dát si ze začátku cíle nižší, ale splnitelné bez velkého přemáhání.

Nikdo vás nebude hlídat, to musíte zvládnout sami. Ale je to celkem snadné, pokud to opravdu chcete dokázat. Všechno záleží na síle vašeho „proč“, která vás pohání.

Já jsem například práci pro své knihy sám sobě dovolil vynechat o víkendech a když jsem na vodě nebo na cestách. Pokud sedím aspoň část dne u počítače, vždy si najdu čas, abych odpracoval minimálně takový počet minut, který jsem si určil.

V mém případě je to 30 minut denně. Ve vašem to může být třeba jen 15, ale méně určitě nedoporučuji, protože za tak krátkou dobu nestihnete nic pořádného udělat. Raději to dělejte jen třikrát týdně po 30 minut, pokud víc času nenajdete.

Paralýza? To znám…

Než jsem si zvykl na pravidelnou práci na propagaci knih, často se mi stávalo, že přestože jsem měl úkol napsaný v denním rozpisu úkolů, často jsem se k němu jaksi “nedostal”. Když už se to stávalo na můj vkus příliš často, přemýšlel jsem, co mé dobré předsevzetí kazí. Zdálo se, že je to pocit, že vlastně nevím, co bych měl těch 30 minut dělat.

Směšné, že? Kovářova kobyla chodila bosa. Lektor, který napsal o tématu sedmdesátistránkový eBook sám nevěděl, čím by měl začít…

Ale pak mi došlo, že to tak není. Principy jsem znal dobře. Jen jsem si neudělal plán, CO PŘESNĚ budu dělat.

Rozhodl jsem se, že ten den se do toho pustím stůj co stůj. A kdybych přesto zíral deset minut na monitor a pořád nevěděl co dělat, vezmu si k ruce vlastní eBook a “pojedu podle něj”. Věděl jsem, že to pro začátek určitě stačí, protože učím jen to, co už dávno funguje druhým a za čím stojí výsledky.

Světe div se. Ještě když jsem si zapínal stopky na Togglu jsem vážně netušil, co dělat. Za pět minut už jsem si na to ani nevzpomněl a psal jsem, hledal recenze a budoucí spojence a než jsem se nadál, počítadlo ukazovalo 30 minut a já jsem stále ještě nebyl hotov s tím, co jsem chtěl dokončit. Druhý den měla půlhodinka stejný průběh. A má ho dodnes. I kdybych předem nevěděl, co mě čeká, jakmile zapnu stopky, do pěti minut jsem v plné práci a většinou limit “přetáhnu”.

Tak lidská mysl funguje. Hlavní je začít a mozek už vás pak ve štychu nenechá. Když víte, že máte jen dvě možnosti, buď půl hodiny zírat na monitor, nebo NĚCO dělat, práci si najdete. Mozek nesnáší nečinnost.

A proč stopky? Ty jasně určují, co mám dělat a nedovolí mi prokrastinovat. Dokud běží, vím, že se nesmím podívat na e-maily, jít si udělat kafe, zkontrolovat Facebook ani dělat jinou práci. Ubíhající čísla mi to vždy připomenou. Když někdo chce vejít do pracovny, zavolám na něj „teď ne“ a po skončení třicetiminutovky se přijdu zeptat, co chtěl. Málokdy je to něco neodkladného.

Co v určené době konkrétně dělat?

Shánějte recenze. Hledejte spojence a gatekeepery. Zaneste knihu do knižních databází. Hledejte servery nebo instituce, které vám mohou s propagací knihy pomoci. Napište svůj autorský životopis. Vyberte ty nejlepší ukázky z knihy. Vylaďte svou anotaci k dokonalosti. Napište scénář knižního traileru. Postavte si webové stránky nebo obchod. Připravte si plán, jak na vydání knihy seženete peníze. Najděte prodávané autory podobného žánru a snažte se zjistit, jak to dělají oni. A když vás opravdu nenapadá, co dělat, nebo máte pocit, že už jste udělali všechno, co jste mohli (ale tomu skutečně nevěříte, že?), pište tu půlhodinku novou knihu. Hlavně ji nikdy nezačněte neplánovaně vynechávat.

Čím víc různých věcí jste v minulosti “v půlhodince propagace” dělali, tím víc dalších vás napadne a tím lépe budete vědět, které vám fungují a které ne a na co se vyplatí soustředit nejvíc.

Vyberte si, zda začnete tím nejsnazším nebo tím nejpodstatnějším. Nejsnazší je začít shánět recenze. Nejdůležitější je najít svou “cílovou skupinu zákazníků”, čili definovat co nejpřesněji, pro koho píšu a vydávám.

A dávejte si pozor, abyste nedělali jen to, co je snadné a příjemné. Soustřeďte se na výsledky!
Co vám dělá při vytváření zvyku největší potíže? Někde jste se zadrhli? Napište mi, poradím vám.

 

Kam pokračovat: Recenze – nejméně náročná forma propagace knih

.

.

Jste v oboru nováčkem? Stáhněte si e-book zdarma Už nechci psát do šuplíku

Chcete si zkusit tiskové podklady vyrobit sami? Připravil  jsem pro vás e-book zdarma s návodem.

Vydáváte knihu? Natočil jsem videokurz, který vás naučí vydat si ji co nejlevněji.

Zpět na titulní stránku blogu

 

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Sdílejte s přáteli na Facebooktwittergoogle_pluslinkedinmail
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.