Jak se vaří sbírka neboli „crowdfunding“ na knihu 3

(předchozí: Jak se vaří sbírka neboli „crowdfunding“ na knihu 2)

Tedy vážení, byla to fuška. Ale hned na začátku chci říct – jsem moc rád, že jsem do toho šel. I když z úplně jiných důvodů, než jsem měl původně, tedy vybrat celou částku. V neděli 27. 6. 2015 jsme naši sbírku na novou knihu vodáckých povídek na serveru Hithit.com úspěšně ukončili. Slíbil jsem vám, že se podělím o své chyby a soukromá traumata. Tak vzhůru do toho!

Ze všeho nejdřív musím říct, že ve chvíli, kdy se podařilo sehnat jako bonus k našim soutěžním povídkám také vodáckou povídku Zdeňka Šmída jsem se rozhodl, že knihu vydám, i kdybych měl sáhnout do svých úspor a zaplatit ji opět ze svého, jako knihy minulé. Taková příležitost se v životě neopakuje a navíc šlo o knihu s magickým číslem tři. A zrovna takový krásný bonus! I kdybych už nikdy další knihu povídek nevydal, tato kniha prostě musela vyjít. Věděl jsem, že jako jediný v Čechách vydávám vodácké povídky a povídka Z. Š. se k ničemu nemůže hodit víc. Zkrátka, byl jsem knihou předem nadšen a smířil jsem se s představou, že v jejím zájmu zamávám svým těžce nastřádaným korunkám.

Zkouška sbírkou

Od té chvíle se pro mě sbírka stala spíš jakýmsi testem. Chtěl jsem otestovat vodáky, zda o naši soutěž a knihy stojí; také si zkusit crowdfunding, abych věděl, zda ho můžu ostatním autorům doporučit, a nakonec otestovat sebe, jak zvládnu víceméně strategickou činnost, která trvá celý měsíc a půl. Nakonec jsem byl úspěšný asi tak napůl. Zhruba polovinu z cílové částky 90.000 Kč jsem doplatil ze svého – prostě jsem si koupil své vlastní odměny. Přesto jsem moc rád… ale to už jsem psal. Proč?

Růst

Především – za dobu přípravy sbírky (hodinu denně od poloviny prosince) jsem se naučil neuvěřitelné množství věcí. Mám skoro pocit, že moje hlava zvětšila objem na dvojnásobek. Ale v zrcadle to tak nevypadá… Vyrobil jsem svůj první e-book, objevil jsem levnou reklamu na Facebooku a její úžasné možnosti, začal jsem používat nový a přínosný software (Scapple, Topaz Simplify, MailChimp) a začal jsem točit video. Nakonec, když jsem sbírku po měsících příprav spustil, jsem si opět ověřil, jaké mám „štěstí na lidi“. Celá sbírka byla veliká zkušenost.

První strategická chyba

Drtivá většina mých přátel a kamarádů mi odkaz na sbírku sdílela na svých osobních profilech na Facebooku a někteří dokonce přispěli, i když jsem to po nich nechtěl. A tady je místo na mou první chybu: sepsal jsem si seznam, s kým jsme natolik dobří přátelé, že je svou prosbou na sdílení sbírky nebudu otravovat. Jenže jsem si ho nerozprostřel na celou délku sbírky. Už po dvou týdnech intenzivního oslovování přátel jsem zjistil, že mi „došli“. Psát jim podruhé, to už mi přišlo moc. Výsledkem bylo, že v prvních dvou týdnech sbírky bylo na Facebooku „přesbírkováno“ a zbylý měsíc už vládlo převážně „sbírkové ticho“.

Takže rada č. 1:

Nevystřílejte si všechny náboje hned na začátku!

Klíčové opomenutí

Už od února jsem za e-book s ukázkami z knih zdarma sbíral e-mailové adresy všech, kteří si e-book stáhli, a to s jediným cílem: Abych je mohl informovat, až sbírka začne. Měli být v tu chvíli už naladěni na naši vlnu a vědět, že povídky jsou dobré a soutěž za podporu stojí. Tedy ideální potenciální přispěvatelé.

Pro hromadnou rozesílku jsem chtěl použít MailChimp. Ale ouha. Začal jsem jej používat teprve letos na jaře a ještě ho dobře neovládám. Takže první den sbírky jsem dal připravený e-mail odeslat na celý seznam – a teprve ke konci sbírky jsem zjistil, že k odeslání zbýval ještě jeden krok… Který jsem přehlédl. Takže z mých „nejnadějnějších“ nikdo o sbírce nevěděl!

Mail jsem ihned aktualizoval a odeslal dodatečně, ale cílem bylo tímhle sbírku na začátku „nastartovat“, takže svůj strategický čas jsem už propásl.

A z toho plyne rada č. 2:

Nejdůležitější kroky stojí i za dvojnásobné ověření!

Co se povedlo

No fakt, nesekal jsem jenom hloupé chyby. Jedním z nejlepších kroků bylo stanovení i velmi vysokých přispívacích částek a odpovídajících odměn.

Jsem grafik a vydavatel, a proto jsem jako jednu z odměn mohl nabídnout vydání knihy, samozřejmě bez ceny tisku. Zájemce tak dostal nižší cenu, než kdyby „přišel z ulice“, a já zase vysoký příspěvek, po kterém počítadlo sbírky pěkně poskočilo. Našel se jen jeden zájemce a protože měl trochu jiné požadavky, udělal jsem mu narychlo ještě jednu odměnu „na míru“ za 11.000 Kč. Nejvyšší odměna ve výši 30.000 Kč mi pak pomohla, když sbírka začala po slušném startu výrazně zaostávat za časem a já jsem ji chtěl udržet mezi projekty, které mají stále šanci.

Připravte i pár vysokých odměn pro přispívající, kdyby chtěl přispět bohatý nadšenec nebo firma.

Trauma nakonec

Ke konci sbírky jsem už byl fakt vyřízený. Měsíc a půl je strašně dlouhá doba, a když k tomu připočteme půl roku práce na přípravě, je to příliš, i když máte jinak energie na rozdávání. Ke konci mi mozek vydatně pomáhal podvádět sám sebe. Denní úkoly mám napsané, ale ten řádek s úkolem „1 h práce na sbírce“ některé dny jako by tam nebyl. Už nepomáhaly ani mé osobní brainstormingy na dvoře (které pomáhaly vždycky) a upřímně řečeno, už mě to prostě nebavilo. Těšil jsem se, až to skončí a budu se moci soustředit zase na svou práci. Nakonec jsem se často k činnosti dokopal, ale čím víc jsem se do ní nutil, tím méně byla efektivní.

Co jsem odflákl

Ačkoli znám spoustu pravidel a pouček osobní efektivity, nedokázal jsem některé uvést do praxe. Takže jsem si předem neudělal konkrétní časový plán na celou dobu. Kdybych ho sestavil, dokud jsem byl vzrušený a práce mě bavila, mohl bych se ho otrocky držet, když jsem už „mlel z posledního“. Nejtěžší bylo na konci právě hledání nových nápadů, jak sbírku ještě šířit. Taky bych se vyhnul „vystřílení nábojů“ na začátku. Zkrátka, řečeno s Coveym – Začínejte s myšlenkou na konec.

Jaké to bylo?

„Já myslím, že by bylo vhodné několika slovy poděkovat, zhodnotit a tak,“ navrhuje Cimrman ve své hře Dobytí severního pólu. Tak jdeme na to:

Podle mě stojí to za to crowdfunding zkusit. Musíte své knize především věřit, jinak to nezkoušejte a vrhněte se na její vylepšování, dokud z ní nebudete sami nadšení. Teprve pak dokážete nadchnout i někoho jiného.

Velkou výhodu mají ti, kteří blogují nebo blogovali a ti, kdo už mají svou komunitu a příznivce. Autor knihy o lezcích v Moravském krasu díky tomu vybral celou cílovou částku za týden.

Každopádně, můžete se během crowdfundingu opravdu hodně naučit. Je to něco nového a vyžaduje to nové znalosti, které si musíte sami vyhledat. Přitom narazíte i na pár informací, které se vám budou hodit jindy. A sbírkou také prověříte, kdo se kolem vás skutečně zajímá o to, co děláte a je vám ochoten pomoci. A to vůbec není k zahození!

Rady pro váš crowdfunding

Předem se rozhodněte, zda knihu vydáte, i když se nesejde celá částka, a mějte připravenou hotovost.
Počítejte s tím, že lidé raději přispějí na projekt, který vypadá, že má šanci, takže je-li to nutné, své peníze přihazujte průběžně.
Udělejte si časový plán činnosti na celou dobu.
Využijte všechny své známosti, ale nikoho neotravujte příliš.
Stanovte nízké i hodně vysoké odměny, ale nepřežeňte to s jejich množstvím, nebo přispěvatelům přivodíte rozhodovací paralýzu.
Je lepší mít někoho, kdo v tom „jede s vámi“ a pomůže vám, když tápete.

Tohle není univerzální rada, jak uspět. Není to nic víc, než pár vět o tom, jak jsem to dělal já. Přeju vám, abyste to provedli mnohem líp a vyhnuli se všem mým chybám!

Tak takhle jsem to napoprvé udělal já. A co Vy? Dokážete na vydání své knihy sami pomalu ušetřit, hledáte nakladatele, chcete si sehnat sponzory, nebo zkusíte crowdfunding? Kde plánujete sehnat peníze? Napište mi.

Kam pokračovat: Otestujte se: Jsem na vydání připraven?.

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat