Jak se vaří sbírka neboli „crowdfunding“ na knihu 2

(předchozí: Jak se vaří sbírka neboli „crowdfunding“ na knihu 1)

Jak se to dělá, že úplně cizí lidé umožní existenci vašeho projektu a pošlou vám své peníze? Já jsem byl donucen to vyzkoušet a vy u toho můžete být se mnou. Právě teď. Pojďme na tajemný crowdfunding!

Prokrastinace

Nemyslím ji teď ve smyslu zabíjení času, ale ve smyslu podvědomého přehlížení příliš velkých a důležitých věcí.

Mně pomohlo vědomí, že dřív nebo později, ale jednou je prostě budu muset udělat, pokud mi na sbírce záleží. Nepříjemné to bude úplně stejně potom, jako teď. A udělám-li je hned, to nejhorší, co se může stát je, že budu mít proti svému plánu náskok a čas je doladit. Což není špatné.

Když byl úkol příliš velký, rozdrobil jsem ho na „frdloprčičky“. Z obrovkého úkolu „Natočit video“ se tak staly malé krůčky: Najít dobrý mikrofon; Udělat seznam míst, kde by šlo točit; sepsat seznam věcí, které chci říct; atd. Jako když lezete na horu. Nedíváte se na ten strašný kopec před vámi, ale pod nohy. A jednotlivé kroky vás donesou až na vrchol.

(zdroj myšlenky: Konec prokrastinace, Petr Ludwig)

Reklama

V marketingu jsem nikdy dobrý nebyl. Neumím se prodat, nechci se lidem vnucovat a obecně reklamu nemám rád. Ale tady byl projekt, za který jsem chtěl kopat a bylo mi jasné, že pokud ho nedostanu k lidem, neštěkne po sbírce ani pes. Naštěstí jsem na jednom kurzu od serveru Naučmese potkal mladou Annu, která se zabývala marketingem pro malé firmy a ta mě upozornila na levnou reklamu Facebooku. Připravil jsem si obrázky podle jejích instrukcí a během půlhodiny jsme v kavárně nastavili mou první reklamu. Dnes si ji nastavuji sám a pronikám dále do jejích tajů. Má neuvěřitelné možnosti cílení, Facebook o nás totiž ví skoro všechno.

(reklama na Facebooku: např. Jakpodnikat.eu)

Partneři

Byl čas začít oslovovat potenciální partnery. Serverů, které poskytují informace vodákům, není mnoho – v podstatě jen Padlo.cz, Raft.cz a Pádler.cz. Všechny tři servery mi vyšly vstříc a zveřejnily články o sbírce, a dokonce vložily zprávu do svého newsletteru nebo umístily banner sbírky přímo na titulní stranu, za což jim chci poděkovat i na tomto zcela nevodáckém blogu.

Na oplátku jsem jim nabídl reklamu v e-booku, který budu nabízet ještě dlouho po skončení sbírky, a zmínky o nich tam, kde to půjde.

Achillova pata: video

Nikdy jsem nic nenatočil a před objektivem jsem nervozní a nesvůj. Copak technika, ta se dá půjčit, ale co dál? Takže nejdřív plán: poradit se s kameramanem, napsat si, co chci říct, a pak to říci po svém. A všímat si a psát si poznámky, jak to dělají jiní.

Nakonec mě inspiroval infopodnikatel Zdeněk Steiner. Když si prý koupil kameru, točil celý rok jedno video denně. Já tolik času neměl, ale musel stačit. Vždy jednou denně jsem se tvářil, že je přede mnou kamera, odříkal svou řeč a přepisoval to, co mi „nelezlo z pusy“. Když jsem pak měl k dispozici kameru, natočil jsem se a zjistil, jak se blbě tvářím a křivím a pojala mě hrůza. Ale nepolevil jsem a dál trénoval. Věděl jsem, že video prostě potřebuji.

Nakonec jsem sám vyjel natočit ostrou verzi na Sázavu, abych zjistil, že všechny záběry jsou nepoužitelné, protože díky přímému slunci jsem měl buď půlku tváře černou a druhou „vypálenou“, nebo místo očí dvě černé skvrny, když šlo světlo shora.

Ale už nebyl čas. Zbývala mi na točení jen naše blížící se tradiční akce, Jarní Lužnice. A stal se zázrak, počasí vyšlo a i když nejslabším článkem videa jsem stále já, záběry byly alespoň použitelné. Každý jsem natočil aspoň pětkrát a z nich vybral ty, které nebyly katastrofální.

Kamera byla Panasonic V-750, mikrofon Hama LM09 a stříhal jsem v Adobe Premiere Elements Pro. Video najdete na YouTube kanálu našeho nakladatelství.

Spuštěno

Stránku „projektu“ jsme spolu se zástupkyní serveru dolaďovali na poslední chvíli a sbírku jsem proti plánu spustil o den později, v pátek 15. 5. 2015. To, že jsem si zvykl na ní pracovat hodinu denně, se mi náramně hodilo. Hlavní je totiž vaše aktivita v průběhu sbírky.

Sestavil jsem si seznam přátel, kteří mi snad pomohou sdílet. Každý den jsem osobní zprávou oslovil několik z nich s prosbou na sdílení. Podařilo se mi domluvit dvě povídání v dopoledních pořadech v regionálních rádiích. Kde mi vyšli vstříc, tam jsem napsal články. A tam, kde byli úplně zlatí, dokonce zprávu o sbírce přidali do svého newsletteru.

Jak to nakonec dopadne? Nevím. Ale začíná mi docházet, že tuhle knihu vydám, i kdybych se měl zadlužit a měla být naše poslední. Už se na ní těší příliš mnoho lidí – a já taky.

Ve chvíli, kdy dávám článek na blog, máme 40 % částky. Až skončím, svěřím se vám se svými soukromými traumaty a největšími chybami, které jsem ve sbírce udělal. A taky s tím, co skvěle zafungovalo v pravou chvíli. Sledujte blog, nebo líp – zaregistrujte se pod článkem a už vám nic neunikne. Nebojte se, nejsem žádný spammer.

Tak takhle jsem to napoprvé udělal já. A co Vy? Dokážete na vydání své knihy sami pomalu ušetřit, hledáte nakladatele, chcete si sehnat sponzory, nebo zkusíte crowdfunding? Kde plánujete sehnat peníze? Napište mi do komentářů pod článkem nebo rovnou na mail.

Ve třetím dílu, který jsem psal po skončení projektu, se s vámi podělím o své největší chyby, zabrousíme do mých traumat a dozvíte se, co mi zkušenost s crowdfundingem přinesla.

Pokračování – poslední díl

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat