Co všechno musí ovládat skutečný jazykový korektor?

Jak poznáte, že korektor, kterému chcete svou knihu svěřit, je opravdový profesionál a vaši knihu i investici neznehodnotí mizernou prací?

V článku S rukopisem se vyplatí pomazlit jsem vás varoval, že většina korektorů na českém trhu je nekvalitních. Jak je to možné? 

Je to proto, že abyste byli dobrým korektorem, vůbec nestačí mít oko na chyby a talent na češtinu. Čím víc vím o nárocích, které jsou na kvalitního korektora kladeny, tím větší mám k opravdovým profíkům úctu.

Věřím, že po přečtení tohoto článku si dáte mnohem větší práci s výběrem, kdo bude vaši knihu opravovat!

Od té doby, co jsem začal české korektory prosívat a oddělovat zrno od plev, hlásí se mi občas i lidé, kteří to chtějí zkusit, mnozí z nich bez praxe (ty odmítám obratem a náš test jim ani nepošlu) a další, jejichž kvalifikace je obdobná, jako když jsem si já kdysi na střední škole přivydělával korekturami Českého deníku – na opravu knih zcela nedostatečná. Není divu, při takových radách, jaké na internetu najdete:

Doslova hrůzu nahání třeba tento článek na serveru Práce z domu. Na začátku vysvětluje, co to vlastně korektury jsou – a v závěru už radí, kde hledat práci v tomto oboru. A pak konstatuje, že „korektorem může být prakticky každý“. Právě takové články dávají vzniknout „korektorům“, kteří ani netuší, co tato práce všechno obnáší.

Ani v novinách by neměly být chyby, stejně jako je nikdo nechce mít v diplomové či seminární práci, ale obojí je koneckonců víceméně zboží na jedno použití – přečtete je jednou a pak většinou zmizí v propadlišti dějin.

Kniha naopak potřebuje tu nejvyšší formu korektury – lidé ji budou číst ještě za 10 nebo 30 let. Čím je korektura tak děsně náročné řemeslo, jak tvrdím? Požádal jsem jednu z nejlepších korektorek, jaké znám, aby mi shrnula potřebné schopnosti a charakteristiku dobrého korektora. Popsala pro nás i svoji životní cestu k této profesi, takže tentokrát vycházejí výjimečně hned dva články najednou. Její příběh najdete zde.

I tak je tento článek delší než obvykle. Jinak by se do něj všechny aspekty korektorské práce nevešly… Pokud byste jednou vy sami chtěli být profesionálním korektorem, připravte se na to, že než budete dobří, budete muset ujít ještě dlouhou cestu!

Korektura
Co korektor sleduje (a tedy musí ovládat)

(EvaM)

Při zpracování korektury vždy záleží na tom, co si klient přeje. Je totiž pravda, že pod pojem „korektura“ se toho dá schovat hodně.
Jinak vypadá korektura přepisu, jiná je korektura tiskárenská, a ještě jiná je korektura redakční.

Korektura přepisu

Když korigujeme přepis, sledujeme vlastně pouze překlepy a úplnost. Jestliže se v textu opakují podobné úseky, je třeba dávat bedlivý pozor, aby některý nebyl omylem zapsán vícekrát nebo aby naopak nechyběl.

U korektury přepisu psaného textu je vždy naprosto nutné se domluvit na tom, zda budou zachovány i případné chyby a překlepy obsažené v originále (někde je to nutné, například z právních důvodů).

Přepis mluveného slova na korektora klade trošku větší nároky, pokud jde o znalost pravopisu, a i zde je nutné mít jasně stanoveno, za co korektor odpovídá – zda má korigovat i případné nespisovné tvary či výrazy a opravovat je, anebo je má ponechat, aby zápis přesně odpovídal originálu.

Toto upozornění – že totiž je třeba předem stanovit jednoznačná pravidla – neberte na lehkou váhu! Vám se možná bude zdát situace jasná, ovšem vašemu zadavateli se všechno může jevit úplně jinak. A tak se nakonec může docela dobře stát, že vám celou práci odmítne zaplatit proto, že jste neudělali to, co se jemu zdálo jasně požadované.

Korektura tiskárenská

Tento typ korektury je hodně podobný jako korektura přepisu, jen je logicky ještě „obohacen“ o problematiku typografickou. Při této práci budete sledovat, zda je vytištěn celý text, zda žádná jeho část nechybí. Opravíte překlepy a pravopisné chyby a ujistíte se, že jsou dodržena základní typografická pravidla: Zkontrolujete například paginaci, účaří, jednolitost textu, dělení, odsazení nebo umístění obrázků, popisků, rámečků, tabulek a dalších náležitostí. Také tu musíte sledovat, zda jsou dodrženy interní regule (typ písma, barevnost atp.).

Správný korektor je oporou jak pro autory či redaktory, tak pro grafiky, protože sleduje i ty záležitosti, které vlastně ani nemá „v popisu práce“. A tak je dobré vědět, jaká písma je vhodné použít pro který typ tiskoviny, která písma je dobré kombinovat, a která raději ne, jak je to s negativním písmem, se šířkou sloupců, s mezerami mezi slovy, písmeny a řádky a podobně.

Pokud takovýto nadstandard dokážete nabídnout, můžete si někdy zajistit trvalé spolupráce, a tedy dlouhodobě dostatek zakázek.

Korektura redakční

V každé redakci probíhá korektura trochu jinak, tradiční metoda sestává minimálně ze dvojího čtení: Při prvním čtení vy jako korektor dostanete text napsaný většinou v některém textovém editoru, nejčastěji ve Wordu nebo Writeru, pro druhé čtení je text už zalomený. Při druhém čtení se již neopravují základní chyby, ty jsou odstraněny, jen se kontroluje, zda něco „neuteklo“. Zato se ovšem kontroluje grafická stránka.

Rozdíl mezi korekturou, jazykovou redakcí a předtiskovou kontrolou

Na dobrého korektora se občas někdo obrátí také se žádostí o jazykovou redakci. Ať už ji zadavatel nazve jakkoli (často o ní bude mluvit jako o „stylistické korektuře“), tato práce, tedy jazyková redakce, spočívá v tom, že text nejen opravíte, ale také na potřebných místech upravíte.

V jakém ohledu budete upravovat? Někdy je třeba zmírnit určité nepříliš zdařilé pokusy o originalitu či uměleckost, jindy je text nesourodý – což je jev častý zejména u studentských prací, v nichž jsou použity části cizích textů (známá a oblíbená metoda ctrl+C / ctrl+V). V takovém případě stačí být jen trochu pozorným čtenářem, a hned odhalíme, které části jsou takto okopírované, a které jsou naproti tomu originální (to se pochopitelně netýká přiznaných citací). Jako korektor potřebujete také znát jednotlivé styly, slohotvorné činitele a výrazové prostředky. Jen tak můžete text upravit do žádoucí podoby.

U jazykové redakce je třeba mít citlivý přístup. Pokud o to zadavatel výslovně nepožádá, nesmíte text prostě přepsat podle svého vkusu, byť by to byl vkus sebevíc vytříbený. Text je pořád dílem svého autora, a měl by tedy zachovat autorův styl. Na druhé straně, při jazykové redakci se stáváte jakýmsi skrytým spoluautorem v tom smyslu, že na místech, kde to text potřebuje, ho pěkně doladíte, dotáhnete, upravíte a vyleštíte, aby výsledek byl co nejlepší.

Ještě jinou kategorií úprav je předtisková kontrola. Ta v sobě může (ale nemusí) zahrnovat všechny dříve uvedené činnosti. Při ní dostanete od každého zadavatele konkrétní požadavky. Počítejte s tím, že tyto požadavky se hodně liší. Pokud tedy začínáte novou spolupráci s vydavatelem, pro něhož jste zatím nepracovali, je opravdu potřebné, abyste si s ním ujasnili, co přesně má vaše práce zahrnovat, jinak se může stát, že zpracujete korekturu celé knihy, ale nedostanete ani korunu, protože zadavatel od vás očekával úplně jinou práci. Velké, zavedené společnosti většinou mají pro nové spolupracovníky připravený dokument s těmito požadavky. Pokud ho společnost nemá, a pokud navíc ten, s kým jednáte, je v oboru laik, budete asi muset položit hodně konkrétní otázky.

Tolik tedy k rozdělení korektury na několik typů. Nyní se můžeme věnovat tomu, co konkrétně má korektor při své práci sledovat a jak to má dělat, aby výsledek byl optimální.

Gramatika

První věcí, kterou při korektuře sledujete a opravujete, je gramatika.

Co budete opravovat nejčastěji? Pravopisné jevy, v nichž se často vyskytují chyby (i-y; s-z; t-d; bje-bě a podobně. Tyto chyby budete většinou opravovat automaticky, protože vás upoutají). Budete vlastně opravovat chyby, které jsou vysvětleny v učebnicích češtiny pro základní školu. Tedy žádná věda, že. Ovšem i tyto „triviálnosti“ vás někdy potrápí.

Je totiž pravda, že čeština a její pravidla se průběžně stále mění. Pokud jste vystudovali češtinu na vysoké škole, víte asi, o čem je řeč. Nová slova, nové vazby, dubletní psaní, nově povolené skloňování u slov dříve nesklonných a další a další změny. Pokud chcete pracovat jako korektor, budete muset tyto změny trvale sledovat, nejlépe na stránkách Internetové jazykové příručky Ústavu pro jazyk český, a k zahození není ani sledování odborných časopisů, práce s korpusy nebo periodické navštěvování odborných serverů či blogů fundovaných kolegů.

Další „trápení“ nastává občas u složitých, hodně dlouhých souvětí, kde se vyskytuje několik různých podmětů i rozvíjejících větných členů. Tam je někdy situace hodně nepřehledná, a tak se může stát, že si v duchu uděláte rychlý větný rozbor. Možná si souvětí a vztahy uvnitř něho dokonce nakreslíte, abyste našli ten správný tvar pro každé použité slovo.

Konzistentnost

Situaci někdy komplikuje to, že v češtině existuje v určitých oblastech jistá benevolence, pokud jde o kodifikované možnosti správného psaní. U povolených dubletních tvarů a podob je vždy nutné rozhodnout, která „linie“ je pro daný text optimální, a potom se jí v celém textu držet. Není například možné psát „museum“ a hned vedle „gymnázium“, i když obě podoby jsou povolené. Stejně nemůžete slovo Korea sklonit jednou „do Korey“ a podruhé „do Koreje“, přestože obě podoby jsou hodnoceny jako správné. Jedná se zde o dodržení kontinuity při použití dublet jednotlivých slov. Při korektuře ovšem musíme sledovat konzistentnost ještě v dalším ohledu.

Výběr slov

Další sledovaná konzistentnost se týká výběru slov, větné stavby atd.
Zde je pro ilustraci pojednání o křížení stylů o tom, jakými „nemocemi“ jsou někdy naše texty postiženy a jak je můžeme „léčit“:

Křížení stylů

Legenda vypráví, že kdo se poklad hledat vydá, tomu skřítkové do kapes bludné koření nasypou a již nikdy cestu z labyrintu ven nenajde. Proto bychom i my na pozoru měli být a držet se vyznačených stezek.

Zpočátku se zdá, že text psal člověk pokročilého věku: tento slovosled je přinejmenším předválečný. V závěru se však autor prozradí – „držet se vyznačených stezek“ už je současné a navíc strohé nařízení oficiálního ochránce přírody. Můžeme přidat dalších pár vět z téhož článku, v němž se prolíná hned několik různých stylů psaní. V citované ukázce jsme viděli pseudohistoričnost a úřední strohost. V odstavci věnovaném přírodě najdeme vědecké formulace „flóra je poměrně chudá, převažující druhy jsou vřes obecný, metlička křivolaká, hasivka orličí aj. Území je porostlé lesy s zastoupením borovice lesní a břízy bělokoré.“ Přidejme ještě úvod článku, který je pěkně živě povídavý, a statisticko-lákavá vyjádření jako z katalogu cestovní kanceláře, a máme tu směsici nejméně pěti slohů. U tohoto článku je to opravdu škoda, protože jinak je celkem zdařilý a plný pěkných informací.

Tato vada je záležitost čistě technická a lze ji odstranit „snadno a rychle“. Jedná se o to, že v otázce slohového stylu je třeba držet sebe sama takříkajíc na uzdě. Když začnete psát normální civilní češtinou a pak přejdete do češtiny téměř archaické, když sportovně zaměřený článek vybavíte závěrem, v němž hloubáte nad smyslem života, nebo prostřídáte familiární tón a stroze spisovný jazyk či vyprodukujete nějaké podobné nesourodosti, nedosáhnete kýženého obohacení a ozvláštnění textu, ale naopak mu ublížíte.

Něco podobného bývá občas vidět, když neškolený grafik-amatér vytvoří v počítači svou prvotinu. Ze všech těch krucánků, mašliček, teček, rámečků, odrážek, barev a také typů, řezů a velikostí písma až přechází zrak. Jako by tento „grafik“ chtěl ukázat, co všechno jeho nový program dokáže. Když se vám taková splácaninka nelíbí, nemusíte mu ji samozřejmě hanět a kazit mu radost. Můžete mu to s malou výhradou schválit, například slovy „Proč ne ‒ může to být, ale  p o s t u p n ě  prosím!“

Léčba:

„Postupně“ může v případě různých stylů textu znamenat i to, že některé výstřednosti a roztomilůstky zkrátka nepoužijete. Jen si je poznamenáte do notýsku s nápady a využijete je někdy později – až se to bude opravdu přesně hodit.

Další oblastí, kterou korektor musí „ohlídat“, je správnost v syntaktickém ohledu.

Syntax čili skladba

Jaké jsou nejčastější syntaktické chyby? Známe je dobře: vybočení z vazby, spřažení vazeb, křížení přívlastků shodných a neshodných, špatné postavení přívlastků, špatné postavení klitik, složitější souřadné spojování rozvitých větných členů, zápor špatně převedený z cizího jazyka, chybějící změna spojek při záporu, nevhodná kombinace přivlastňovacích + zvratných zájmen, oddělování postojových komentátorů ap.

Stylistika

Stylistika je další oblastí, kterou jako korektoři hlídáme a opravujeme. Proto potřebujeme znát
1. specifika jednotlivých stylů,
2. vhodné a nevhodné použití jednotlivých stylů.

Tady někdy nastane problém. Jestliže zjistíme chybu v psaní y/i, nikdo soudný se proti takové opravě nebude bouřit, ale naopak za ni vřele poděkuje. Jestliže však odhalíme chybu stylistickou, stane se často, že se autor cítí nepříjemně, a část tohoto svého nepříjemna pak převádí na nás: Snaží se o jakousi „obhajobu“, chce dokázat, že má pravdu a my se mýlíme. Je to pochopitelné – autor je ve svém textu citově angažován, a tak u něj emoce někdy převáží nad racionálním přístupem.

Můžeme mít tisíckrát pravdu, a přece není naše stylistická úprava vítána. Je to proto, že většina lidí – a to i těch hodně vzdělaných a inteligentních – vůbec netuší, že existují skutečná pravidla, zákony, jež se týkají stylu. (Syntax je na tom podobně, také je to dáma tajemná a nezasvěceným naprosto neznámá.)

Na základě své dlouholeté praxe tudíž doporučuji: Stylistické (a dokonce i některé syntaktické) opravy pište raději jako komentář, v duchu návrhu a případného vysvětlení; někdy můžete přidat odkaz/link na příslušnou pasáž v odborné publikaci – tehdy, když tušíte, že to klient ocení. Pokud předpokládáte, že takové vysvětlení neocení, raději link nevkládejte. Autor by to mohl vnímat, jako byste ho chtěli utlouct svými argumenty, a ovzduší konfrontace pro vaši práci rozhodně není žádoucí.

Technická stránka kontroly/korektury

Nyní přejdeme k jiné stránce zpracovávání korektur, ke stránce méně jazykovědné a více technické, řemeslné. Jedná se o tyto oblasti:

1. Písmenkové čtení. Je naprosto nezbytné, aby se korektor dokázal ukáznit a nečetl opravovaný text tak, jak je zvyklý běžně číst. Někdy je to problém – jako korektoři většinou pracují lidé, kteří hodně, ale opravdu hodně čtou. V důsledku toho jsou zvyklí vnímat najednou celé části textu, nikoli slova, nebo dokonce písmena. Jenže při korektuře musí člověk zpomalit, a to podstatně. Musí u každého slova doslova prohlédnout každé jednotlivé písmenko, musí ho v duchu vyslovit, a to až potom, co se na něm zastavilo oko. Jinak nemá šanci odhalit všechny překlepy a všechna chybějící či nadbytečná písmenka. Je to důležité hlavně u delších a méně přehledných slov (království / králosvtví / královtví; Shakespeare / Shakaspeare / Shakesperare atp.)

2. Sledování kontinuálnosti (použitých termínů ap.)

3. Správná úprava bodů ve výčtu, psaní mezer v číslicích, psaní pomlček, spojovníků atd.

4. Grafika. Pokud jde o grafiku, konkrétních zásad je poměrně dost, proto následuje jen výčet v bodech:
a) Základy typografie
b) Kontinuálnost úpravy dokumentu
c) Grafické rozvržení stránky (obecné zásady umísťování obrázků a kombinace jejich typů a další obecně platné grafické zásady)
d) Estetická hlediska sazby v souladu s odborným územ: použití verzálek/kapitálek; šířka mezer (meziřádkových, mezislovních ad.); problémy zlomu – např. parchanty, nesprávná šířka sloupců v poměru k použitému stupni písma, správné použití speciálních znaků (uvozovky v kombinaci s dalšími interpunkčními znaky, pomlčka×spojovník, znak „tři tečky“ ad.), jednoznakové předložky na konci řádku, krátký východový řádek ap.

A nakonec ještě jedna sféra působnosti dobrého korektora:

Selský rozum

Ten musíte používat co nejvíc. Buďte jako Nick Carter, nejslavnější detektiv Ameriky – vždy ve střehu! Cokoli, co vás zaujme nebo zarazí, vyřešte nebo alespoň oznamte. Přemýšlející korektor je vysoce ceněn (odhalí nelogičnosti, nesourodost, záměnu osobností a spoustu dalších „blech“, které jsou ovšem mnohdy velmi důležité).

Zajímá-li vás, jak vypadá dlouhá cesta, než se někdo stane kvalitním korektorem, přečtěte si profesní příběh autorky předcházejících řádků.

Uvažovali jste někdy o profesi korektora? A máte do toho chuť i po přečtení tohoto článku? Nebo vás sofistikovanost této práce naopak nadchla a věříte, že právě vy to zvládnete? Napište mi do komentářů pod článkem!

Kresby © www.ivetaautratova.com

Kam pokračovat: Najděte si kvalitního korektora.

Chcete podpořit autora tohoto blogu a získat
kompletní návod na vydání a propagaci knihy?

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat

Hledáte nakladatelství se slušnými podmínkami? Co třeba KLIKA?

Přehled všech článků tohoto blogu