Já se nechci nikam cpát

Jedna z nejčastějších námitek, proč lidé nechtějí propagovat svou knihu, zní možná ušlechtile a skromně. Jenže se za ní skrývá základní nepochopení toho, co je to vlastně vydání knihy.

Abychom si rozuměli: Není to jen o penězích a návratnosti vložených prostředků. Možná jste je dostali od sponzorů nebo vybrali na Knižním startéru, takže vás moc nezajímá, zda se vrátí či nikoli, a tudíž si říkáte, že se vás propagace týkat nemusí.

Jde ale o to, zda bude to, že jste knihu vydali, jen výkřik do tmy, nebo knize vtisknete její skutečný smysl – aby se dostala mezi lidi a byla čtena.

Stvoření a…

Představte si, že pár přivede na svět děťátko. Svobodně se rozhodli, že si ho pořídí, dokonce na něm několik měsíců cíleně pracovali (jako vy na vydání). Zkrátka jej chtěli a dalo jim práci jej zplodit.

A pak o něj ztratí zájem. Už to není taková zábava, jako jeho zplození. Nenaučí ho chodit, mluvit, orientovat se ve společnosti, prosadit se, nedají ho do školy, nenaučí ho “sama sebe prodávat” a žít v současném světě, být úspěšný. A pak se ještě k tomu diví, že to všechno dítko nezvládá jaksi “samo od sebe”.

Co byste takovým rodičům řekli? “Neměli jste si ho pořizovat. Nedivte se, když mu nedáváte péči.”

Když si pořídíte dítě, už to není jen o vás. Máte zodpovědnost, pro kterou jste se svobodně rozhodli a přijali na sebe břímě, že se o dítě dalších 18 let budete starat. Když se mu budou dít křivdy, budete za ním stát, když ho potkají nesnáze, budete mu pomáhat. Zkrátka, dali jste mu život a máte zodpovědnost za to, jak ho do následně připravíte na dospělost.

Je vám jasné, kam mířím. Jediný rozdíl je, že kniha není živá a když ji zanedbáte, nebude vám nikdo vyčítat, že jste mizerný rodič. Pouze tím zahodíte kus vlastního života, který jste věnovali psaní, a další kus, který jste věnovali vydělávání či shánění peněz na vydání. Protože ať jste sehnali peníze kdekoli, pravděpodobně to nebylo jen “lusknutím prstů”.

V podstatě tím tak trochu říkáte, že pro vás čas nemá moc velkou cenu, protože si můžete dovolit ho spoustu investovat do nějaké činnosti a pak její výsledky jen tak zahodit.

… smysl existence

Když se rozhodnete propagovat knihu, není to o vás a o tom, že VY “cpete” někam svou osobu. Jasně, jste autor a u některých věcí budete osobně. Ale o co skutečně jde? O to, abyste naplnili jediný opravdový smysl knihy – aby byla čtena.

Aby byla čtena, musí se o ní lidé dozvědět. Kniha mluvit neumí. Jediným rodičem, advokátem a mluvčím knihy, který o ní může dát vědět světu, jste vy. Nikdo jiný to za vás na začátku neudělá. Když budete dostatečně nakažliví ve svém nadšení, pravděpodobně časem nakazíte další lidi, kteří vám pomohou a budou o knize dál mluvit. Ale začít musíte vy.

Pokud nejste nadšeni tím, co jste napsali, je chyba jinde – nedali jste dost přípravě a “nevymazlili” jste ji k dokonalosti – a to je úplně jiný příběh.

O vás jde při propagaci knihy pouze v tom smyslu, že svým nasazením rozhodujete o tom, zda je část vašeho života ztracená nebo měla nějaký smysl. To by měl být váš motor – touha zúročit všechen ten čas a úsilí a dát mu skutečný význam.

A dát smysl knize. Ten jí nedáváte, když ji vydáte, ale teprve tehdy, když ji někdo otevře a začne číst. Když se lidé od vás o knize nedozví a nebudou ji číst, místo psaní jste mohli sedět a jen přemýšlet – výsledek je totiž úplně stejný. Je to jako když fotíte a všechny obrázky pak ponecháte v archivu.

Jasně, mě také baví už samotný proces focení nebo psaní. Ale pak přece nepotřebujete žádný výstup. Proč jste tedy do foťáku zakládali film nebo paměťovou kartu? Pokud jste knihu psali jen pro sebe a samotné potěšení z psaní, proč jste ji pak vydali?

O “cpaní”

Podívejme se na samotný argument “já se nechci nikam cpát”.

Příroda nechává všechny jedince s tímto přístupem zemřít. Pokud se nikam necpe zvíře, znamená to, že se neporve o potravu a zemře hlady, nebo neuživí své potomky. Nebo že se nestane alfa samcem ve smečce, nemá přístup k samicím a jeho rod vymře.

Jako lidé, a zvláště Evropané, jsme zpohodlnělí. Jídla máme kvanta na dosah ruky, nějakého partnera najdeme vždycky, na spoustu věcí máme zákonem dané automatické právo, zkrátka hladce přežijeme, i když neděláme skoro nic, nemáme ambice, nikam se necpeme.

Ať se vám to líbí nebo ne, “nechci se nikam cpát” je degenerace z pohodlnosti. Pokud máte společnosti co nabídnout – třeba skvělou knížku – měli byste se naučit, jak přitáhnout pozornost těch, pro které je určena, abyste je mohli obohatit.

Jinde ve světě, typickým příkladem je USA, nemají lidé problém se prosazovat. V nás přetrvává stále ještě památka na to, jak nás léta komunisti učili držet hlavu dole, nevyčuhovat, splynout s masou. Až jsme se to naučili považovat za ctnost.

Skutečnost je ale jiná. Když propagujete svou knihu, nejednáte “na něčí úkor”. Neznamená to, že se snažíte být slavní. Znamená to, že jste na rozdíl od mnoha jiných dokázali vytvořit pro společnost nějakou hodnotu, a tu se jí snažíte předat, aby z ní něco měli i ostatní.

Pokud za svou knihou stojíte a propagujete ji, obohacujete svět o myšlenky, fantazie a esenci jedinečné mysli, která tu ještě nikdy nebyla a až zemřete, už nikdy se stejná nenarodí. Co kdyby si své jedinečné texty nechal pro sebe Bradbury, London, Shakespeare, Kerouac či Aldiss?

Co brzdí vás, abyste o svém díle dali vědět světu? Čím je váš případ odlišný, že tento článek zrovna pro vás neplatí? Napište mi do komentářů pod článkem.

Kam pokračovat: Jak si jednou provždy ulehčit propagaci knih.

.

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat

Váznou prodeje vaší knihy? Možná se vám budou hodit rady Jak prodávat knihu

Hledáte nakladatelství s nejlepšími podmínkami? Co třeba KLIKA?

Zpět na titulní stránku blogu