Tajná osa (každé) dobré obálky a anotace

Snažíte se napsat anotaci nebo vymyslet obálku, ale máte pocit, že víceméně střílíte od boku? Pak to možná bude pravda…  
Obálka a anotace jsou z prodejního hlediska to nejdůležitější, co kniha má. Málokdy je lze jen tak „uvařit z vody“. Tápete-li, je to s největší pravděpodobností proto, že jste si nedali dostatečnou práci s přípravou.  
Ze všeho nejdřív, než se do anotace nebo obálky pustíte, je zapotřebí si ujasnit, co je ve vašem textu nejpodstatnější. Co vlastně pro lidi máte. A na to existuje jedna skvělá pomůcka…

Aby od vás někdo cokoli koupil, potřebujete nutně dvě věci: Vědět, „co je v tom pro něj“, a dokázat mu to jasně a poutavě sdělit. Bez toho prvního nebude fungovat ani to druhé. Bohužel právě to je věc, nad kterou se zamýšlí pramálo autorů. Velice často pak zjistí, že jim prodej nefunguje, ale to už bývá pozdě cokoli změnit, nehledě na to, že většinu z nich ani nenapadne, že by zakopaný pes mohl ležet zrovna tady… 

Mnoho autorů ke mně přichází už s nějakou představou o obálce pro svou knihu, někdy i přímo s „hotovou“ obálkou. Někdy jsou na ni dokonce pyšní, a já si pak připadám trochu jako fracek, co boří ostatním jejich hrady z písku, když jim musím sdělit, že s takovou by ten ostrý závod pravděpodobně nevyhráli. Obzvlášť nepříjemné je to pro ně v případě, kdy jim ji vytvořil blízký člověk, a navíc zadarmo, takže jsou mu vděčni a je pro ně o to bolestivější či dokonce trapné se jí vzdát. Jenže nic naplat, tady se jedná o prodeje jejich knihy a není dobrý nápad to odbýt amatéřinou.

Potřebuju obálku

Budu vydávat knihu, takže budu potřebovat nějakou obálku. Kdo by mi ji mohl udělat, aby byla slušná a nestálo to příliš?  Pokud se vaše myšlenky ubíraly přibližně touto cestou, vzali jste to za špatný konec. Obálka není nějaká nutnost, se kterou se musím bohužel vypořádat. Nelze vymyslet dobrou obálku, pokud postupujete od konce. A z dobrého důvodu píšu vymyslet obálku, a ne připravit ji.  

Všechno důležité (pro to, jak bude obálka prodejům knihy pomáhat nebo škodit) se odehrává dávno předtím, než někomu zadáte, aby obálku prakticky zhotovil. To absolutně nejdůležitější totiž je vymyslet ji tak, aby jasně komunikovala, co v knize čtenář najde. Jinými slovy, nejdůležitější je nápad. Jeho ztvárnění je až daleko za ním – to je ta jednodušší část.  

Na ztvárnění někoho levného najdete vždycky, i kdyby to mělo být přes Fiverr. Ale vymyslet obálku tak, aby fungovala, to žádný externista nezvládne, pokud knihu dobře nezná – pokud neví, co je jejím hlavním benefitem, kdo je její cílovkou a tedy ani jakým obrazovým motivem ji nejpřímočařeji upoutá.  

Jsou zkrátka věci, které uděláte nejlépe vy sami. Máte totiž motivaci a tu nelze ničím nahradit. Nikomu jinému na budoucích prodejích vaší knihy nebude nikdy záležet tolik, jako vám, a nikdo vaši knihu nezná lépe. A právě to má být výchozím bodem: Vaše kniha. Klíčové otázky zní: Co chcete sdělit, jaký pocit potřebujete obálkou předat? A jaký obrazový motiv by toto poselství dokázal předat nejrychleji, nejlépe podprahově?  

Závodíte s časem…  

… a pokud to nevymyslíte dobře, prohrajete.  

Nikdo nebude nad obálkou vaší knihy hloubat, co jí chtěl autor říci. Nejen že nebude hloubat zdlouhavě, on nebude hloubat ani trochu. No dobře, nikdo je velmi kategorické vyjádření, ale chci jím říct, že ta setina procenta čtenářů, která na každou obálku zírá tak dlouho, dokud ji nepochopí, mě nezajímá. Zajímá mě drtivá většina vašich potenciálních čtenářů.  

Představte si situaci, kdy se blížíte autem stovkou k nebezpečné křižovatce. Je sice vyznačena, ale značka se kolem vás jen mihne a je nějaká divná: Co měla asi znamenat? Vypadalo to jako… BUM. A haldy rozmačkaného plechu díky totálnímu selhání toho, kdo značku vymyslel. 

Křižovatkou vaší knihy je okamžik, kdy o ni potenciální zájemce neprojeví nebo ztratí zájem a přesune pozornost k další knize. A obálka je tou značkou. Musí být tak srozumitelná, aby to nápadníka vaší knihy přimělo okamžitě dupnout na brzdu. Nejlépe instinktivně a podvědomě, aby jeho mysl zastavila na fleku a k další knize (na křižovatku) už nedojela. Vlastně musí vaše sdělení komunikovat ještě jasněji, než dopravní značka, protože ty vás pro jistotu naučili nazpaměť.

Stejně jako když budu vymýšlet značku před křižovatkou, mým cílem není udělat ji pěknou. Mým cílem je udělat ji především okamžitě (a neomylně) pochopitelnou. Vše ostatní jsou pouze nástroje, pracující ve službách tohoto cíle. A abych vymyslel podprahově pochopitelný motiv, potřebuji mít jasno ve dvou věcech: Jaký pocit nebo informaci potřebuji zprostředkovat a jak ji bude vnímat ten, pro koho je určena. Pak lze teprve přijít na nejlepší prostředek, kterým by to šlo vyjádřit.

Jednou větou 

Abych věděl, jaký pocit nebo informaci potřebuji zprostředkovat, potřebuji si nejdřív zodpovědět vydavatelskou otázku otázek: 

Kdo by měl moji knihu chtít a proč? Co je v ní pro něj – co mu má kniha přinese?  

Jenže autoři nejsou zvyklí o své knize takhle přemýšlet. Většině z nich zavařím mozek, když jim tuto otázku položím. A často ani neví, kde začít. Odpověď je přitom jednoduchá: začněte u své knihy…  

Obálka je totální obrazová zkratka. Jenže zkrátit celý román do jednoho obrázku tak, aby byl výstižný, je celkem makačka. Proto existují mezikroky. A záleží jen na vás, kolik jich budete potřebovat, než se k cíli doberete.  

Tou hlavní pomůckou, která vám pomůže vytvořit nejen obálku, ale také anotaci, což je další hvězdná prémiová disciplína, je anotace knihy jednou větou. Uvažujte: Kdybyste nedokázali shrnout obsah své knihy do jediné věty, jak ji pak chcete vyjádřit jediným motivem?

Anotace jednou větou je tu jen pro vás. Nikomu ji nebudete muset ukazovat a když, tak jen těm, kteří vám mají s knihou pomoci, například při ověřování funkčnosti anotace. Nemusíte ji proto cizelovat do posledního slovíčka jako plnohodnotnou anotaci.

Nejlepší způsob, jak s ní přijít, je prostě začít psát. Napište takových vět třeba 10 nebo 20. Moc nad tím nepřemýšlejte a pište je prostě tak dlouho, dokud nebudete mít pocit, že tohle je ta pravá.

Nejde-li to zpočátku jednou větou, začněte třeba se dvěmi nebo v nejhorším se třemi. Ale berte to jako výchozí bod, konečný cíl zůstává nezměněn: Jednou větou!
(Pro líné: Nahrajte svou knihu do Notebook LM a nechte si návrhy vytvořit od něj.)

Brána k dobré anotaci

Kniha vyjádřená jednou větou je samozřejmě výborná pomůcka rovněž při psaní anotace. Říká vám totiž, co je v knize opravdu podstatné. A jedním z důvodů, proč se s anotací autoři tak trápí je, že svou knihu perfektně znají.

Nejenže ji znají, ale k některým postavám, zápletkám či dějovým linkám si už za tu dobu vytvořili citové pouto a snaží se je do anotace propašovat za každou cenu.

Jenže potenciálního čtenáře vůbec nezajímá, do čeho jste se zamilovali vy. Jeho zajímá jen on a to, co mu vaše kniha může nabídnout. Už se vám podařilo upoutat ho obálkou, ale když bude anotace guláš, do kterého se vám povedlo nacpat maximum dějů a postav, zase ho ztratíte.

Pokud nebude vaše anotace mít jasnou logickou linku kontinuálního hlavního děje a místo toho jej zahltíte spoustou dějů a vedlejších zápletek, uvidí v tom pouze chaos a odvrátí pozornost jinam. Stejně jako u obálky platí: Nennuťte ho přemýšlet!

Anotace jednou větou vás ukotví k hlavní lince, a daleko snadněji identifikujete děje přímo související, které ten hlavní obohacují a doplňují, a děje vedlejší, které jsou možná zajímavé, ale jejich logické a pochopitelné propojení s hlavní linkou by vám zabralo více prostoru, než anotace nabízí.

Když už jsme u anotace, zde je pár tipů z mého kurzu psaní prodejních anotací:

• První věta musí upoutat, cokoli, co děj zpomaluje, do ní nepatří. Skočte rovnou do děje, nepopisujte, rovnou vtáhněte do příběhu.
• Pozornost pak udržujte až do konce. Jedna nudná věta a půlku potenciálních zájemců na ní můžete ztratit.
• Používejte jen slova, pod kterými si mozek dokáže něco představit. Vyškrtejte všechna ostatní, pokud se bez nich lze obejít.
• Inspirujte se anotacemi Hollywoodských filmů. Tam sedí ti nejlepší anotační mágové.
• Na konec dejte 1–3 „zvědavostní“ otázky, na které nepůjde odpovědět ANO/NE a jedinou cestou k zodpovězení bude knihu si přečíst.

Příklady

Zpátky k anotaci jednou větou. Většina z vás se zřejmě o nic takového nepokusila, a možná jste ještě nikdy žádnou neviděli a nedovedete si to představit. Zde je tedy pár příkladů, opět z kurzu psaní anotace. I tam je totiž anotace jednou větou tím prvním, co si vytváříme.

---

Malevil (Robert Merle) – Po jaderné katastrofě skupinka přeživších zjišťuje, že je nucena hájit vzácnou potravu i své holé životy a že před bojem není úniku ani ve světě jím zničeném.

---

Jonathan Livingston Racek (Richard Bach) – Příběh Jonathana je alegorií lidského života, kde hlavními tématy jsou svoboda, touha po poznávání, vzpoura proti zažitým normám, nespokojenost s průměrností a poučení o tom, že když chcete, můžete dokázat i nemožné věci.

---

To (Stephen King) – Příběh sleduje zážitky sedmi dětí, které jsou terorizovány koncentrovaným zlem v podobě tančícího klauna Pennywise, který využívá obav svých obětí k maskování při jejich lovu.

---

Čtyřhodinový pracovní týden (Tim Ferris) – Peníze mají hodnotu jen tehdy, máte-li čas si je užít. (= zároveň i první věta „dlouhé“ anotace; ale stačila by pouze ona. To je anotační mistrovství…)

---

Nepřikrášlený a inspirativní průvodce pro psavce, který zdůrazňuje, že základem úspěšné prózy je celá osobnost autora, jeho zážitky, sebekázeň a houževnatost, spíše než teoretické poučky z literárních škol.

---

Inspirativní a praktický průvodce pro laické autory, který motivuje k naplnění snu o vydání vlastní knihy a vybavuje je veškerými potřebnými vodítky, jak své dílo úspěšně uvést na trh a dostat ho ke čtenářům.

---

Povídky, které tě posadí do lodě a odkopnou od břehu!

Jak vidíte, není to nic nemožného. A hlavně nad sebou nebudete mít takový bič: Anotace pro oči čtenáře musí být dokonalá, ale anotace jednou větou ne, protože je to jen pomůcka pro vás. Je to mnohem kratší útvar, takže můžete během krátké doby nasekat mnoho variant. Zároveň vám díky tomu nedovolí zaplevelit ji vedlejšími a nedůležitými jevy, protože musí dávat smysl jako celek.

Jakmile budete mít anotaci jednou větou hotovou, jasně uvidíte hlavní centrální dějovou linku a bude se vám nejen lépe vymýšlet obálka, ale i psát „ostrá“ anotace.

Co vám dělá větší problém, anotace nebo obálka? Co se vám na tom zdá nejtěžší? Napište mi do komentářů pod článkem!

Jiří Nosek průvodce autorů českým knižním bludištěm o blogu a mé cestě k autorskému vzdělávání

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny
Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat