Jak nabídnout svou knihu tak, že vám utrhají ruce

Co kdybyste pokaždé, když nahodíte udici do proudu, vytáhli rybu? Co kdybyste pokaždé, když se zmíníte o své nové knize, nestíhali vyřizovat objednávky?

Co má rybaření společného s knihami?

Je to “lov ve správném rybníku” kterému se u knih říká zacílení. Když bude chtít rybář lovit jednu rybu za druhou, nepomůže mu ani ta nejlepší návnada, nebude-li u rybníka, který je plný ryb, které mají právě tuto návnadu rády. A bude-li lovit v obrovském rybníce, kde je takových ryb jen pár, zřejmě se minou a rybář odejde s nepořízenou nebo bude jeho úlovek slabý. Pokud se ale objeví ve správnou dobu se správnou návnadou u malého kachňáku, který je takových ryb plný, pravděpodobně si jich naloví, kolik jen bude chtít.

Stejné je to i s knihami. Snažíte-li se propagovat knihu “pro všechny”, plýtváte silami, energií i prostředky. Ušetříte si spoustu práce, najdete-li svůj “rybníček”, kde má skoro každá ryba chuť na návnadu, kterou jste připravili; tedy druh lidí, kteří přímo čekají na to, aby si mohli vaši knihu koupit.

Takové rybníčky existují, ale v první řadě musíte přesně vědět, jaké ryby, tedy jakého čtenáře hledáte. A to je v propagaci knih váš nejdůležitější úkol – všechno ostatní pak bude mnohem snazší.

Bohužel má právě s tím většina autorů problém. Snaží se propagovat “pro všechny” a pak si stěžují, že mají slabé výsledky, i když se snaží. Pardon, ale můj názor je, že “snaha” je jen výmluva. Počítají se pouze výsledky a nezáleží na tom, jak moc jste se snažili. A úplně nejlepší je dosáhnout pěkných výsledků s minimem úsilí. Tomu vždy předchází plánování – nejdříve je potřeba si trochu namáhat mozkovnu a dobře to promyslet.

Ideální čtenář a ti ostatní

Jak píšou na serveru Mladý podnikatel, “Čím více úsilí analýze vaší cílové skupiny věnujete, tím štědřeji se vám vložená energie vrátí.”

Autoři se většinou specifikaci svého ideálního čtenáře brání, protože se bojí, že přijdou o všechny ostatní. Není to pravda. Ty ostatní “nasbíráte cestou”. Bude to vedlejší efekt propagace. Ale veškerou svou energii byste měli přednostně soustředit tam, kde ponese vaše práce nejvíce plodů. Znáte pravidlo 80/20?

“Obyčejných” čtenářů musíte sehnat 80 a nakoupí jich přinejlepším 10–20. Když najdete ty správné a budete jim umět sdělit, proč by měli knihu chtít, koupí jich 50 z 80. Takže abyste dosáhli stejného výsledku jako v prvním případě, bude vám stačit oslovit jich jen třetinový počet. Navíc se navzájem podobní lidé lépe lokalizují, což je také úspora energie a prostředků.

Prostředků? A nepsal jste náhodou, že “na knize není dost masa pro celou smečku psů”?

Psal. A také bych neplýtval penězi na nezacílenou reklamu. Ale pokud lovím v malém rybníčku plném hladových ryb, proč bych neměl “pustit chlup”, pokud mi každá vložená koruna přinese zpátky desetikorunu? Ano, předem není nic jisté – ale pokud si myslíte, že jste našli tu správnou skupinu, stojí to minimálně za zkoušku.

Myslím, že princip jste pochopili a pokud nesouhlasíte nebo nerozumíte, napište mi nebo zavolejte. Pojďme si konečně říct, jak na to.

Analýza knihy

V první řadě bych si udělal analýzu své knihy. Pomalu bych si ji prolistoval a přitom si psal poznámky: Co je hlavním benefitem, který kniha přináší? Je to humor? Silný příběh? Napětí? Informace? Pokud ano, jak cenné či jedinečné jsou, a jak lehce se dají najít takhle uspořádané někde jinde? Mají hlavní hrdinové nějaké zvláštnosti – a jaké? Životní styl, koníčky, nemoci? Řeší kniha nějakou složitou životní situaci? A tak dále. Pište si všechno zajímavé a výjimečné.

Já vím, že jste knihu napsali a máte ji “v hlavě”, ale to není to samé, jako když jí listujete a jste částečně v roli čtenáře. Některé věci tak můžete uvidět trochu jinak, nehledě na to, že nejsme dokonalí a nepamatujeme si naprosto všechno, zvláště pokud jsme začali knihu psát třeba už před rokem.

Proč kupují?

Nad poznámkami se pak zamyslete a snažte se najít odpověď na otázku: Co bych musel hledat, jaký bych musel mít problém, aby správnou odpovědí na něj byla právě má kniha? V jaké životní situaci by mi tato kniha přinesla tu největší hodnotu, kdy by mě nejvíc potěšila?

Máte-li kamaráda, se kterým se můžete poradit, skvělé – máte námět na jeden zajímavý a hloubavý rozhovor. Možná právě během něj se vám v hlavě začne rodit odpověď.

Na to, proč by si měl knihu někdo koupit a kdo by to měl být, potřebujete najít odpověď nejdřív vy, pokud nechcete nechat prodeje na pouhé náhodě. To vy musíte najít lidi, pro které je kniha správnou odpovědí na jejich “problém” – ať už je jím to, že se chtějí pobavit, bát se nebo získat nějakou vědomost v knize obsaženou. Pokud nebudete vědět vy, proč by si čtenář měl knihu koupit, jak to má vědět on? To je váš úkol, přesvědčivě mu sdělit, proč by to měl udělat.

Třeba v případě „mých“ knih vodáckých povídek je problémem většiny vodáků dlouhé čekání od podzimu do jara, než budeme moci zase vyrazit na vodu. Zimní tmavé a dlouhé dny se nám dovedou neuvěřitelně vléct a naše knihy tenhle čas dokážou zkrátit a zpříjemnit. Tak to také podávám. A hádejte, kdy se jich prodá nejvíc? Před zimou. A není to zdaleka jen kvůli Vánocům.

Neberte to jako vypočítavost. Vaším cílem je zkrátka přijít na to, koho a v jaké situaci svou knihou nejvíce obohatíte.

Anotace

Anotace je něco úplně jiného, než text knihy. Anotace je prodejní text. Mnohem větší šanci napsat slušnou anotaci bude mít marketér nebo copywriter, než autor knihy.

Cílem anotace je vzbudit v jejím čtenáři zvědavost a touhu si knihu koupit.

Je třeba si uvědomit, jak vnímáme. Když čteme, neběží nám v hlavě písmenka, které dotyčný říká; místo toho se v naší hlavě rozvíjí obrazy. Domyšleno do důsledku to znamená, že pokud si pod daným slovem či větou anotace nedokážu nic konkrétního představit, jsou zcela zbytečné a jen zabírají místo.

V anotaci je třeba čtenáři jasně sdělit, co mu kniha přinese, lidově řečeno “co je v tom pro něj”. Proto je nejdříve potřeba vědět, v čem je největší hodnota knihy a koho nejvíce obohatí a potěší, pak si tohoto čtenáře představit a mluvit k němu srozumitelnou řečí, která namaluje do jeho mysli lákavé obrazy.

Když jsem vydával kuchařku a autorka mi poslala první verzi anotace, odepsal jsem jí, aby mi slovy namalovala takový obraz, že budu její domácí marmelády cítit na jazyku a dostanu na ně chuť. K tomu jsme připojili pár vět pro ty, kteří knihu koupí kvůli zcela čistému BIO složení marmelád, a také zmínku pro maminky, které chtějí přesně vědět, co dávají svým dětem. Na výsledek se můžete podívat zde. A jestli na ně nedostanete okamžitě chuť, tak nejste “cílovka”. Dostal jsem ji i já, a to moc nejím sladké.

Obálka

Obálka se řídí podobnými principy. První otázka, kterou byste si měli zodpovědět, je: Jaká obálka nejlépe vyjádří to, co na vaší knize ideální čtenář ocení nejvíc? Opět, komunikujte hlavně s ním, to on vás nejvíc zajímá. Jaká má očekávání, aby si knihy vůbec všiml?

První úvahou je barevné ladění: Když hledáte očima detektivku, nehledáte růžovou či fialovou knihu. Když hledáte romantický román, nekoukáte se nejdříve po knihách, které vyzařují temnou atmosféru a jsou laděny do tmavých odstínů.

Když správné barevné ladění přitáhne jejich oči, přichází ke slovu motiv. Snažte se ho vymyslet tak, aby z něj ideální čtenář prvním pohledem okamžitě pochopil, co může od knihy čekat, a aby se jeho pocit co nejvíce blížil tomu, co mu sdělujete v anotaci. Aby hned v první chvíli, kdy knihu zahlédne, dostal pocit “tohle hledám”.

Až vymyslíte koncept a dostanete se k praxi, nezapomeňte si nejdřív přečíst mou třídílnou sérii článků “Věda jménem knižní obálka” a kde vzít obrázky na obálku zdarma. Pak může vaše obálka vypadat jako některá z tohoto videa i bez větší investice.

Kde se sdružují a jak k nim dostat informaci?

Když víte, na koho cílíte a máte připravenou návnadu, která jim bude chutnat, začněte hledat “rybníček”, ve kterém je jich největší koncentrace. Nejdříve si sepište tipy, kde by asi bylo nejlogičtější hledat. Popusťte uzdu fantazii, výsledky hledání protřídíte podle jejich nadějnosti až potom.

Pak prohledávejte internet, protože to je nejsnazší a nejlevnější cesta: Facebookové skupiny, komunity kolem tematických blogů. Neexistuje nějaký tematický časopis? I ty většinou mívají svou obdobu na internetu. Komunity bývají soustředěny i kolem tematických literárních soutěží. Neexistuje třeba nějaký tematický pořad v internetovém radiu?

Další věc, která vás zajímá, je, v jaké formě konzumují informace nejraději. Sledují video? Surfují celý den na Facebooku přes telefon? Stahují si podcasty, a které? Nebo radši čtou blogy? A jaká používají nejčastěji zařízení? (No moment – to už je moc. K čemu mi to bude? – Třeba k tomu, abyste věděli, jak optimalizovat webové stránky!)

Snažte se o nich zjistit co nejvíc, ale ta nejdůležitější otázka, kterou byste si měli klást, je: Jak k nim mohu nejsnáze a nejlevněji dostat informaci o mé knize tak, aby ji zaznamenali?

Gatekeepers

Tou největší pákou, kterou můžete získat, je partnerství s někým, kdo už má jejich důvěru a zavedenou cestu, jak s nimi komunikovat. Takovému člověku se říká “gatekeeper”, volně přeloženo něco jako “dveřník”. Někdo, kdo vám otevře dveře k budoucím zákazníkům. Dá se říci, že gatekeeper je někdo, kdo má už dnes takovou komunitu, jakou byste chtěli mít jednou vy. Přičemž není myšlena ani její velikost, ale spíš složení – to, jací lidé v ní jsou.

Najít správného gatekeepera je něco jako najít poklad. A tak byste k tomu měli přistupovat. Správný gatekeeper vám uspoří roky práce, po které byste komunitu vytvářeli, a pevné partnerství s ním může zvýšit vaše prodeje doslova o stovky procent, v závislosti na velikosti komunity.

Hledání gatekeepera musí předcházet předchozí kroky. Nelze přeskočit začátek článku a rovnou ho začít hledat, protože musíte přesně vědět, jakou komunitu hledáte. Když ji najdete, ptejte se: Komu důvěřují? Kdo na ně má kontakt?

Pak pro něj začněte vymýšlet a připravovat nabídku, kterou gatekeeper neodmítne. Zřejmě budete mít jen jeden pokus a musí to vyjít. Nikdy ho neoslovujte, nemáte-li mu co nabídnout, a tím myslím něco, co pro něj bude tak hodnotné, že to rád přijme. A přistupujte k tomu tak i nadále – snažte se, aby měl vždy pocit, že mu víc dáváte než berete. Vrátí se vám to.

Jeden příklad za všechny: Když jsem hledal gatekeepera, našel jsem partnerů pro naši vodáckou soutěž několik: servery padlo.cz a raft.cz nebo Vodácké muzeum ve Zruči nad Sázavou. Nejlepší partnerství jsme ale navázali s vodáckým časopisem Pádler, který díky své kvalitě nemá ve “vodáckých” Čechách (kde na vodu ročně vyrazí až 100 000 lidí) obdoby. Díky jednomu z článků, ve kterých jsem vysvětlil, proč kupovat přímo od nás, začali vodáci mnohem častěji nakupovat v našem vodáckém obchůdku.

Funguje to i jednorázově. Vždy jde především o důvěru. Pokud vaši knihu podpoří kdokoli, komu lidé důvěřují, přenese se kus té důvěry i na vás. A to je i zodpovědnost – nesmíte tuto důvěru nikdy zklamat. Už nejde jen o vaši reputaci.

Bez práce nejsou koláče

Možná se vám do toho nechce. Ale pokud chcete se svou knihou uspět, je chuť irrelevantní – to, co je potřeba, musí být uděláno, bez toho to nejde. Je to jedna ze základních vlastností, které dělí úspěšné od neúspěšných: Udělat to, co je třeba, bez ohledu na to, jestli se vám chce nebo ne. A týká se to úspěchu v jakékoli oblasti. Pokud s tím máte problém, doporučuji začít číst a poslouchat Briana Tracyho. Začít můžete touto knihou.

Máte k dispozici návod tak podrobný, jak jsem to svedl. A odkazy na to, jak se naučit dělat i to, do čeho se vám třeba nechce. Je to jen o motivaci, o síle vašeho “proč”. Neúspěšní hledají výmluvy, proč to nejde, úspěšní hledají vždy cestu, jak by to udělat šlo. Ti první dovedou hodiny mluvit, ti druzí jdou raději udělat kus práce.

Věřte mi, že pokud nenajdete svůj “rybníček plný hladových ryb”, odvedete v budoucnu možná spoustu práce, ale výsledky budou frustrující nebo alespoň zdaleka ne takové, jaké byste mohli mít, kdybyste jej našli. Chcete-li mít v budoucnu maximum výsledků s minimem práce, tohle je způsob, jak toho dosáhnout!

Další dílky do skládačky

Nalezení komunity vašich ideálních čtenářů a navázání vztahu s gatekeeperem není práce na jeden den. V první řadě byste si měli zvyknout pracovat na propagaci pravidelně, vytvořit si zvyk věnovat se jí alespoň půl hodiny třikrát týdně. Zatímco budete analyzovat knihu nebo zabydlovat se v nalezené komunitě, postavte si jednoduchý web a vytvořte si svůj “strategicky sobecký systém” – umožněte zákazníkům koupit si knihu přímo od vás. Nezapomínejte při své práci používat všechny úžasné nástroje zdarma, které nám moderní doba nabízí, především video. A až naleznete svůj “rybníček”, zkuste svou práci podpořit malým obnosem, výsledky tím můžete znásobit.

Dává vám to smysl? Nebo chcete dál propagovat “pro všechny”? A jaké máte zatím výsledky? Napište mi do komentářů pod článkem.

Kam pokračovat: Propagace knih a strategické sobectví

.

.

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat

Váznou prodeje vaší knihy? Možná se vám budou hodit rady Jak prodávat knihu

Hledáte nakladatelství s nejlepšími podmínkami? Co třeba KLIKA?

Zpět na titulní stránku blogu