Zažívat, koukat, poslouchat, číst a psát!

Po rozhovoru s vydavatelem e-knih Lukášem Vikem ze serveru Databook jsem se rozhodl v řadě pokračovat a oslovit i další kolegy vydavatele.

Jan Frána, přezdívaný Hafran, je pro mne výjimečný. Je to v první řadě můj dlouholetý přítel a pilný a úspěšný přispěvatel mé vodácké povídkové soutěže, tramp a vodák jako já, v současnosti také pořadatel bratrské literární soutěže Trapsavec. A protože mají nadání v rodině, začal už sbírat literární ostruhy i jeho syn Lukáš.

Na jeho příběhu uvidíte, že vydat něco pro své blízké nebo i širší okolí není nic těžkého. Povídali jsme si i o psaní a v závěru najdete jeho rady pro ty, kdo chtějí vydat svou první knihu. Budete-li tyto body opakovat, vypilujete časem své psaní k dokonalosti.

frana

Kdy jsi vzal poprvé do ruky pero a začal psát vlastní příběh? Co Tě k tomu inspirovalo?

Jó, to už je dávno, někdy v pubertě, kdy jsem začal psát, pochopitelně do šuplíku, sci-fi povídky. V té době jsem hltal kvanta sci-fi literatury, Clarka, Asimova, Herberta, Součka, Nesvadbu a spoustu dalších  a dostával jsem nápady na vlastní příběhy. Později, v době intenzivního trampování jsem začal psát a skládat k písně s kamarády z osady. Vznikla tehdy nače osadní tvůrčí soutěž, zaměřená právě na autorské písně, kreslený humor a i literatury. Právě pro tu literární část jsem pak začal psát trampské povídky a básně. Trvalo mi pak 15 let, než jsem se osmělil své práce poslat mimo osadu, do Trapsavce a později i do Kenyho VOLEJe. A inspirace? Pochopitelně zážitky z vandrů a splouvání řek a potoků, jak moje, tak mých kamarádů.

Co Tě při psaní nejvíc pohání, jakou máš motivaci?

Vždycky jsem pociťoval potřebu něco tvořit, vymýšlet, šil jsem si vlastní usárnu, vyrobil kytaru, skládal písničky. A díky mojí lásce k literatuře a češtině bylo asi logické, že došlo i na to psaní. Většinou napřed přijde nápad, ať už z vyprávění, zážitku nebo čiré fantazie. Pak se to v hlavě dlouho rodí, někdy se to urodí celé a pak to hrozně rychle naklepám do počítače, nebo uvíznu, tak vezmu tužku a to, co mám vymyšlené, napíšu na papír a po čase se k tomu vrátím, dokončím a přepíšu.

Máš nějaký osvědčený trik nebo zvyk, když chceš psát, ale inspirace nepřichází?

Vlastně ani ne. Když nepřichází, čekám, jen možná o něco víc naslouchám a rozhlížím se kolem sebe, než osud nějaký ten nápad přivane. Dost často se stává, že se něco stane, uděje se příběh, který má potenciál se vyvinout do zajímavých a nečekaných konců, ale díky šedosti všedního dne nebo zásahu někoho rozumného tak nějak vyšumí. V ten okamžik se toho ale zmocní moje fantazie a dotáhne děj do divočejších, absurdních a nepravděpodobných konců.

Kdy jsi vydal úplně první knihu a co to bylo?

Já vlastně ani nejsem vydavatel. Jsem v tomhle ohledu spíš nadšený amatér a první počin byly právě sborníčky z naší osadní soutěže, čistý samizdat, pro vnitřní potřebu osady. První trochu veřejný počin byl sborníček prací z trapsavecké sleziny 2010. Ve stejné době jsem se stal organizátorem Trapsavce a jako takový vstupní počin jsem vymyslel novou trapsaveckou edici, opět samizdatovou, Trapsavecké Miniatury. Původní záměr byl vydávat našim autorům malé sbírky o max 32 stranách a nákladu cca 30ks. To se mezitím trochu změnilo, průměrný náklad je 100 ks a máme už 50 titulů. Edice je ale stále samizdatová, pro vnitřní účely Trapsavce. Kromě toho samizdatově vydávám své knížky pro kamarády, ať už se jedná povídkové sbírky nebo delší samostatné novely. Tyhle knížky mají cca 140 stran a je jich zatím osm.

Kolik Tě tohle vydání tenkrát stálo a kde jsi sháněl prostředky?

Jak je zřejmé, vydávám to hlavně samizdatově a to znamená z vlastní kapsy. Naučil jsem se laminovat, brožovat i vázat, tisknu doma na tiskárně u počítače. Jedinou výjimkou jsou sborníky vítězných prací z Trapsavce, které jsou vydávány přes Avalon a peníze na ně jsou získávány z tomboly na Ohni Trapsavce. Sborníky jsou totiž rozdávány zdarma.
Co se týká vydání vlastní knihy, jsem v tomto ohledu poněkud ostýchavý, jediný oficiální počin byl zatím Kalendář Plzeňský 2015 – Rok pod širákem, vydaný Knihovnou města Plzně v roce 2014. Obsahuje 12 mých povídek a podílel jsme se na jeho vydání částkou v řádu tisíců, za což jsme dostal odpovídající počet výtisků.
Od té doby se opět úspěšně ostýchám a například trojice trampsko-vodáckých detektivek už víc než půl roku leží připravená a neodeslaná žádnému nakladatelství. Ale třeba se časem osmělím.

Jak docílíš toho, aby se lidé o knihách dozvěděli a koupili si je? Máš nějakou oblíbenou propagační techniku?

Díky tomu, že že vydávám jednak pro kamarády a jednak pro Trapsavce, využívám k tomu hlavně naše trapsavecké stránky – www.trapsavec.cz – skupinu Trapsavec na Facebooku a trampské, vodácké a literární akce. Své vlastní psaní mám na svých osobních stránkách www.hafran.cz

Co bys chtěl vydat, kdybys mohl vydat naprosto cokoli a nic Ti v tom nebránilo?

Asi jako každý grafoman bych rád viděl svá dílka na knižních pultech v roli bestselerů, ale naštěstí je tu ten můj ostýchavec ve mně, který mně drží nohama na zemi.

Jaké tři věci bys poradil autorovi, který se chystá vydat svou první knihu?

1. Zažívat, koukat, poslouchat, číst, psát, zažívat, koukat, poslouchat, číst, psát, zažívat, koukat, poslouchat, číst, psát, – a tak pořád dokola.

2. Rozšířit to mezi co nejvíc známých a kamarádů, o kterých víte, že k vám budou upřímní a to bez slitování. A když se jim to líbit nebude, vylepšit to – naučit se psát a naučit se škrtat.

3. Rozdat si to s kolegy literáty v soutěžích a vyslechnout, co na má dílka říká porota.

 

Životní a literární příběh Hafrana – Jana Frány na stránkách soutěže Kenyho VOLEJ

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Sdílejte s přáteli na Facebooktwittergoogle_pluslinkedinmail
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *