7 největších strachů začínajících autorů a jak se jich zbavit

Už jste skoro připraveni knihu vydat, ale drží vás zpátky nějaké obavy či pochyby? Stále váháte, protože když zaženete jeden strach, objeví se jiný?

Sedm nejčastějších rozeberu a dám vám návod, jak se jim bránit. Ale nejdřív si povíme něco o strachu a jak ho nejsnáze překonat.

Co je to strach

Strach je v podstatě náš prastarý varovný systém, část našeho zvířecího já. Strach nás pomáhal ochránit v dobách, kdy jsme denně potkávali predátory a říkal nám, kdy máme utéct. Dnes už nám predátoři život neohrožují, protože jsme skoro všechny přímo či nepřímo vybili a zbytek žije za mřížemi nebo v posledních zbytcích divočiny, mimo místa, kde se běžně pohybujeme.

Velice se mi líbí anglický akronym F.E.A.R., což je v překladu S.T.R.A.CH. Akronym znamená „False Evidence Appearing Real“, což jsou v překladu „falešné důkazy, jevící se jako skutečné“.

Pokud k němu tak začnete přistupovat, začíná „váš člověk řídit zvíře“. Je potřeba strach rozumně analyzovat, všechny jeho nereálné hrozby odstranit a s reálnými se věcně vypořádat. Tak ho zničíte. Slouží k tomu dvě otázky, které si potřebujete zodpovědět:

a) Co nejhoršího by se mi mohlo stát, pokud to udělám?

V tomto bodě shromáždíte ty nejkatastrofičtější scénáře a dovedete je do důsledků – pokuste se co nejpřesněji kvantifikovat, jak moc špatné následky může vaše jednání mít. Často už v tomto bodě narazíte na to, že je strach iracionální a nic tak strašného vám nehrozí. Je to proto, že strach bývá tím větší, čím méně máte informací.

Dobré je sepsat i co by vás stála náprava takového stavu a co byste pro ni museli udělat.

Druhá otázka zní:

b) Co můžu udělat pro to, aby k takové situaci vůbec nedošlo?

Sepište si všechna preventivní opatření, jež můžete učinit, abyste eliminovali možnost selhání.

Pokud si tyto dvě otázky zodpovíte, velmi pravděpodobně zjistíte, že jste se báli zbytečně, následky nebudou nijak zvlášť závažné a dá se jim předejít.

Ale pokud stále ještě potřebujete pomoc zvenčí, abyste boj se strachy vyhráli, zde jsou mé odpovědi na nejčastější strachy, se kterými se setkávám:

1) Zruinuje to můj rozpočet

Vlastní peníze nepotřebujete, máte-li nadšení a opravdu chcete knihu vydat. Záleží na tom, zda o to opravdu stojíte a co jste pro to ochotni udělat – jak silné je vaše “PROČ”.

Nejsnazší je vybrat peníze na startéru. Dělá to tak značné procento autorů, kteří u mě vydávají, a třeba poslední z nich,  historik Marian Kechlibar, který už má publikum, jež sleduje jeho blog, vybral dokonce 340 % z cílové částky! Já jsem kdysi na HitHit.com vybral jen asi polovinu a zbytek jsem doplatil ze svého, ale neměl jsem bloggerskou komunitu a udělal jsem spoustu chyb, kterým se můžete vyhnout.

Jiný autor už u mě vydal 4 knihy a na všechny si sehnal sponzory. Ty je obvykle dobré hledat nejdříve mezi svými přáteli a jejich známými nebo bývalými spolužáky, kteří dnes podnikají, ale je potřeba mít pro ně předem připravenou nabídku – vědět, co jsem schopen nabídnout (obvykle reklamní prostor v knize, většinou na vnitřní straně obálky nebo na předsádkách, často i jinou formu propagace).

2) Nikdo by to nekoupil

Ale kdež. Pokud jste si nevymysleli úplnou pitomost, a i pro tu byste nejspíš našli pár příznivců, tak potenciální čtenáře máte. V Čechách přečte jednu až čtyři knihy ročně  celá třetina lidí nad 18 let (podrobný přehled, jací jsou Češi čtenáři, chystám pro některý z dalších článků).

Mezi nimi se tisíc zájemců o vaši knihu určitě najde – respektive, najít je musíte vy: Většina autorů své knihy nepropaguje a velká nakladatelství se spoléhají na zastaralé druhy reklamy jako letáky, takže pokud správně určíte svou cílovou skupinu a soustředíte se na ni, budete s dnešními možnostmi přesného zacílení pravděpodobně ne o metr, ale o míli před ostatními.

Základní informace najdete v eBooku „Jak prodávat knihu“ který je zdarma. Získáte tím představu, co propagace obnáší.

3) Nevím, zda píšu dobře

Ověřte si to. Existují literární soutěže, můžete psát povídky a zveřejňovat je na svých webových stránkách, navštěvovat kurzy tvůrčího psaní nebo jednorázové kurzy (výhoda více lektorů, větší koncentrace informací a měnící se skupiny spolužáků, se kterými můžete navazovat partnerství a vzájemně si dílka připomínkovat), a teprve až ve vašich textech nenajdou chyby amatéři, začít hledat kvalifikovanější pomoc. Jak zpíval Jiří Korn, „nejdřív je tréning, pak teprv ženy a show“.

Občas mě autoři oslovují, abych si jejich text přečetl a zhodnotil, “zda to má cenu vydávat”, což z principu odmítám, protože na to nemám kvalifikaci. A navíc jsem přesvědčen, že prodat se dá i horší dílo, je-li prvotřídní propagace – ale vám radím pravý opak: svůj text vybrousit, proškrtat a vylepšit a stvořit to nejlepší, co dokážete. Takové knihy se propagují mnohem snáz a “organická” pozitivní reakce vám s tím může dost pomoci.

Až s ním budete spokojeni vy (dřív ho nemá cenu “pouštět ven”), dejte ho přečíst někomu z přátel, o kom víte, že vám nebude mazat med kolem pusy a chválit jen proto, že vás má rád. Pak zkuste cizí lidi – literární soutěž či server, kde lze díla vystavit veřejné kritice.

Hlavně buďte pokorní a poslouchejte, co vám okolí říká. Zažil jsem několik autorů, které na podle mne přínosné změny redaktorky reagovali vztekle s tím, že “to už nejsou oni”. Hádejte… Vydali mizerně napsanou knihu, kterou bych se ani neodvážil poslat na recenzi.

4) Nebudu na to mít čas

Hojně rozšířené nepochopení. Času máme přece všichni stejně, 24 hodin denně. Část z něj prospíme, ale zodpovědnost za to, jak nakládáme s dobou, kdy bdíme, je pouze na nás. Že nemáte čas? Je to trochu jinak: Přiřadili jste jen vyšší prioritu jiné činnosti. To už je ale úplně jiný problém, problém životních priorit. Pokud jste tento týden alespoň hodinu sledovali televizi, máte zjevně času na rozdávání.

Chcete-li mít času víc, začněte studovat osobní „time management“. Přemýšlejte, jak dělat věci efektivněji a kde vám čas uniká. Někdo stihne za stejnou dobu 3x víc věcí než vy, takže to jít musí. Když něco dokáže někdo jiný, tak vy také, jen se na to musíte soustředit. Copak by se vám nelíbilo prožít toho za svůj život 3x tolik?

Skvělé je, že tak získáte víc času nejen na psaní a propagaci knih, ale také na rodinu, přátele a spoustu dalších věcí. Zacházení s časem je ta nejdůležitější dovednost v životě, protože čas je vedle zdraví to jediné, co se nedá nahradit. A zdraví vám mohou vrátit, ale s časem to nikdo nedokáže.

Když si uvědomíte, že máte nad svým časem plnou kontrolu a pouze vy se rozhodujete, jak ho strávíte, začnete s ním jinak zacházet. Budete jednat méně jako robot zahlcený požadavky a více jako autonomní jednotka s vlastním rozhodovacím systémem.

Začíná to již u těch největších rozhodnutí, která sama o sobě změní váš život a později je mnohem těžší změnit kurs: To vy jste se rozhodli, že budete raději chodit do zaměstnání s pevným platem, místo absolutní finanční nejistoty být na volné noze nebo podnikat, kde ale máte naprostou časovou svobodu. To už možná nezměníte, ale je spousta drobných rozhodnutí, která „žerou čas“ vašeho každodenního života – a s tím něco dělat můžete.

• To vy se rozhodujete, zda sledovat v TV seriál nebo zprávy místo vyhledávání si informací o vydání knihy na internetu.
• Vy se rozhodujete, zda budete o víkendu rýt v záhoně či sekat trávu, nebo sedět s notebookem v neposečené zahrádce a psát.
• Vy se rozhodujete, jak strávíte jízdu v autě, zda poslechem rádia nebo vzdělávacího audioprogramu o propagaci knih nebo psaní.
• Vy se rozhodujete, pustíte-li si k vaření rádio, nebo podcast o marketingu.
• Vy se rozhodujete, zda na akci, která vás nebaví, budete trávit čas zdvořilostní konverzací s lidmi, kteří vás nudí, nebo si vybalíte knížku a budete číst, případně notebook a budete psát.
• Vy se rozhodujete, zda budete mít při sobě vždy něco na čtení, nebo budete „mrtvé chvilky“ vyplňovat hlazením své „chytré placičky“. Nemůžete-li tomu odolat, zrušte svůj datový tarif, stejně jste připojeni několikrát denně ještě z dalších míst. Já mám data schválně drahá, takže je spouštím jen ve zcela nevyhnutelných případech. A pouze pracovně. Díky tomu mám víc času na čtení. I vy si na sebe můžete líčit podobné pasti a záměrná omezení.

Začněte ovládat svůj čas. Navenek se můžete dál vymlouvat, že nestíháte, ale vy sami budete dobře vědět, že jste to zkrátka neudělali, protože pro vás mělo vyšší prioritu něco jiného, a že to bylo vaše svobodné rozhodnutí.

5) Mé téma není pro “lidi” zajímavé

Jaká máte pro takové tvrzení data?

Samořejmě že existují i příliš malé cílové skupiny a pro ty nemá cenu vydávat knihu. Pokud jste právě pro tuto skupinku zapáleni a chcete jí přinést hodnotu, peníze oželte a uvolněte text jen elektronicky, nebo dokonce zdarma, nebo vydejte něco levnějšího, třeba sešit, který si zlomíte sami ve Wordu. Pokud jste chtěli návratnost prostředků, pište pro jinou skupinu.

Mnohem pravděpodobnější ale je, že jste nenašli všechny, koho takové téma zajímá. Prohledejte skupiny na sociálních sítích, odkazy, které zveřejňují její členové, pročtěte odborná fóra. Je-li někde možnost se setkat ve skupině naživo, připojte se, je to cenný zdroj informací – jeden zapálený fanoušek vám dá víc vodítek, než hodiny hledání na internetu, budete-li zvědaví a dělat si poznámky.

Najděte tematické blogy, youtubery točící o tématu videa.

Píšete-li beletrii, je to stejné – nejdříve potřebujete najít skupiny příznivců svého žánru.

Čili – udělejte si průzkum, napište si, čeho chcete dosáhnout a kolik jste ochotni investovat a podle toho pak zvolte řešení.

6) Jsem na to mladý

Nejmladšímu autorovi, který u mě vydal knihu vlastním nákladem, bylo 16 let. A oslovují mě s dotazy i mladší. Nemáte peníze? Vyberte je na startéru. Nemáte zkušenosti? Přispívejte do soutěží a vystavte se kritice okolí. Makejte na sobě a především pište, pište a pište.

Požádejte o zhodnocení učitelku češtiny. Můžete povídky zatím zveřejňovat zdarma na blogu, postupně vybudovat komunitu, mezitím brousit styl a až budete mít dost materiálu na knihu, budete mít skupinu, která ji od vás ráda koupí a bude ji dál šířit nebo vás podpoří na startéru. Knihy, za kterými je fungující komunita, se prodávají lépe než jiné.

7) Jsem na to starý

Nejstaršímu autorovi, který u mě vydal knihu vlastním nákladem, bylo 92 let, a pokročilý věk není mezi autory žádnou výjimkou. Člověk v pokročilém věku má tu výhodu, že má často nad věcmi nadhled a velké životní zkušenosti, které může předat. Nehledě na to, že starší čtenáři mají na čtení víc času a naše populace stárne, takže je jich čím dál tím víc, přičemž kniha je stále ještě cenově dostupné zboží i pro ně. Pokud vám to ještě myslí, není věk naprosto žádnou překážkou.

Překážkou by mohly být peníze, protože starší lidé se často stydí jít hledat sponzory „mezi cizími“ nebo vybírat peníze na startéru, a také na to často nemají energii ani technické znalosti.

Řešení by bylo dohodnout se s mladým člověkem, který k vám má nejblíž, zda by pro vás sbírku na startovači neuspořádal. Další možností je prověřit, který z dobrých přátel má fungující podnikání a nabídnout mu za financování vydání v knize reklamu.

Všech, kteří stále váhají, se ptám: Proč tedy píšete, když nechcete, aby to někdo četl?

A dost. Kdo je příliš pohodlný, toho nepřesvědčím. A pokud si opravdu nevíte rady a přitom byste to moc chtěli dotáhnout do konce, zavolejte mi, poradím vám. Aktuální číslo najdete na internetu. Pokud někdy v budoucnu nenaštvu strýčka Google, stačí zadat „jiří nosek klika“ a naše stránky vyběhnou na první straně.

 

Kam pokračovat: Jak se bude moje kniha prodávat?.

.

Nebuďte na to sami! Připojte se do facebookové skupiny Jak si vydat knihu, a jak ji i prodat

Váznou prodeje vaší knihy? Možná se vám budou hodit rady Jak prodávat knihu

Hledáte nakladatelství s nejlepšími podmínkami? Co třeba KLIKA?

Zpět na titulní stránku blogu